One-shots [Marvel]

IronDad

Zase musel byl pryč. Stále někam jezdil, ale na Petera si čas nemůže udělat. Někdy měl pocit, že ho nemá rád. Nikdy nenosil ani to, co mu chudák Peter dělal týden. Neřekl mu za celý život aspoň 20 vět celých. Mluvil na něj, když něco udělal špatně.

Jediné, co bylo v tuto chvíli slyšet v budově byl pláč. Pláč Petera, který už to nezvládal. Byl osamocený. Matku nikdy nepoznal a Tony Stark jeho otec na něj zdaleka kašlal. Nemohl nikomu říct o svém utrpení. Měl depky z toho všeho.

Všichni ho neměli rádi, protože zrovna on je syn tak velkého Tonyho Starka. A pokud Petera měli rádi tak jen kvůli penězům. S nikým se nebavil a to, že byl Spider-man, který pomáhá lidem to zhoršovalo. Myslel si, že tenhle nápad aspoň trochu Tonyho nadchne, ale ono nic. Jediné , co mu na to řeklo bylo "Né, že se u toho zraníš". Nic víc, nic míň.

Bylo hezké, že aspoň těmi slovy dal trochu najevo jeho pocity k němu. Ale nechtěl, aby k němu byl takový suchar. Peter chtěl hlavně otcovskou lásku, kterou vidí každý den venku na ulicích. A on? On neměl nic. Neměl chuť do života. Chtěl umřít. Nechtěl se nikdy narodit do tohoto odporného světa, který uvadá a stává se horší a horší. Jediné, co kdy chtěl byl otec.

Nakonec se odhodlal odejít od tohoto světa. Nechtěl tu zůstávat, když si nikdo nevážil jeho života a hlavně jeho rodina. Vzal si do ruky žiletku a vyhrnul si rukávy. Udělal jeden tah po ruce a už všude byla karmínová červeň. Stékala mu proudem po zápěstí a pomalu mu brala jeho životní sílu. Začaly se mu dělat černé šmouhy před očima kvůli ztrátě velké sumy krve. Najednou se rozletěly dveře a už jen uslyšel zvuk křičení jeho jména. Pak už jen tma.

Týden po incidentu

Peter začal otevírat svá víčka, která mu připadala nehorázně těžká. Když je otevřel dokořán vytryskla mu do očí bolest z mnoho světla v místnosti. Po chvíli si navykli a on se rozhédl, kde to je. Všude bylo bílo. Hlavně to tu smrdělo. Nemocnice, pomyslel si Peter.

Trochu si poposedl a uslyšel zamručení. Rychle se tam podíval. Vytřeštil své oči a nemohl tomu věřit.
Člověk vedle něho se probudil.
,,Petere " Zašeptala dotyčná osoba.
,, Petere! " Křikl pak a objal ho.,, Já tě zabiju ty malej holomku! " Znovu. Myslel, že špatně cítí.

,, Kdo jsi a kde jsi nechal mého otce? "
Zavrtal hlavu do jeho hrudě. Objetí je tak teplé, pomyslel si.,, A co jsi ty jako dělal?! Myslím, že mi máš toho, co vysvětlovat! " Skoro na něj řval. Neměl se prý ani probudit a byla jen malá šance, že se probudí. Tony na něj řval.

Peter mu po chvíli vše řekl a slzy začaly téct proudem. Tonyho objímal. Poslouchal vše, co řekl. Pak ho, ale přerušil.,, Jestli si ještě jednou něco uděláš nepřej si mě " Mačkal ho k sobě.,, Jsi můj syn, jistěže tě mám rád jen mám moc práce a jsem ze všeho jsem unavený proto jsem byl vždy na tebe takový. Nikdy už to nedělej, nechci o tebe přijít. " Peter byl šťastný.
,, Tati, já o tebe taky ne"

Od té doby spolu jsou skoro ve společnosti stále spolu. Tony Petera bere sebou na své cesty a někdy jej učí něco nového. Oba si pomáhají.
A Peter konečně už ví, co je to otcovská láska a možná i jiná.

--------------------------------

Tak nový příběh pro
SD_Fanfikce.
Napsala jsem ho dnes, protože
zrovna jsem měla náhodou
náladu to napsat.
Doufám, že se líbí všem
a příště zase u další one-shotky
Mina-san.

Vaše Natysanka 😊