,,Jsi tak slabá! Nedokážeš se ubránit!"
Nic jsem neříkala. Jen jsem se zvedla a narovnala jsem se.
,,Neříkej mi, že jsem slabá!" S křikem jsem se proti němu vyřítila. Jenže on mě praštil do obličeje a já spadla na zem.
,,Jak jsem řekl; jsi bezcenná. Jak se chceš stát mistryní, když se ani neudržíš na vlastních nohách?" S tím hodil kousek od mojí hlavy pytel s ledem a odešel. Znovu jsem selhala.. znovu jsem byla označena za špínu. Ale takhle to nejde do nekonečna. Jednou se mu postavím a vyhraji!
Tuhle větu jsem si říkala vždy, když mě nechal domlácenou v té příšerné místnosti. Nemůžu říci, že to přetvařování před společností bylo to nejhorší. Už od začátku jsem byla označována za tu divnou holku s jizvami. Vlastně už ve školce. Ale to mě pouze zocelilo.
Jednou budu schopná ho porazit.. jednou ho srazím na kolena s tím, že bude prosit o to, abych ho nechala už být.
A tím jsem se řídila celý svůj život. Stávala jsem se silnější, odolnější, vytrvalejší.. lepší. Ale ten den ještě nenastal.. ještě ne.
ČTEŠ
Fear (BnHa/Mha FF)
Fanfiction,,Říkají, že ze mě bude padouch, mami." Holčička vzlykla své matce do ramene. ,,To budou vždycky. Ale ty jim ukážeš, že jsi lepší, než padouši, že?" Holčička se narovnala a podívala se své matce do očí. ,,Ale ono je to těžké!" ,,Ale ty budeš silnějš...
