Fear (BnHa/Mha FF)

Večeře

Když jsem slyšela zvonek, tak jsem se ke dveřím vyřítila jako střela. Otevřela jsem je a za zahradními vrátky jsem uviděla všechny tři. Přeběhla jsem zahradu a otevřela jsem branku.
 ,,Ahoj. Prý můžeme trénovat u nás, a táta nám navíc pomůže," řekla jsem hned.
 ,,U vás?" Podivil se Kirishima.
 ,,Uvidíte. Pojďte dál," ustoupila jsem jim a oni vešli na naší zahradu.
 ,,A pozor na psi," řekl Denki, kteří se už ohlížel po těch dvou torpédech. A sotva jsem zavřela branku, tak se ti dva blázni vyřítli zpoza domu. A ani jeden nezklamali. Povalili Kirishimu a Todorokiho na zem a začali jim oblizovat obličeje. Jen jsem si povzdechla a za obojky jsem je odtáhla. Budu je to muset odnaučit.
 ,,Jste celí?" Zeptala jsem se jich, když se postavili a otírali si obličeje.
 ,,Jo," odpověděl Kirishima. Odehnala jsem Quicka s Mazy do boud a vydala jsem se s kluky v závěsu k nám domu. Otevřela jsem dveře a počkala jsem, než se vyzují.
 ,,Tati! Jsou tady!" Zavolala jsem, ,,odvedu je do tělocvičny," zakřičela jsem.
 ,,Vy tady máte tělocvičnu?!" Vyjekl Denki.
 ,,No.. po těch letech už je trošku opotřebovanější, ale jo. Pojďte za mnou." Provedla jsem je domem až ke schodům do sklepa, který byl v podstatě velký jako náš celý dům. Dole jsem rozsvítila a všichni tři si to udiveně prohlíželi. Na zemi byly klasické parkety jako ve školních tělocvičnách a stěny byly obložené dřevem. Byly tady čtyři slopu, které celý sklep defakto podpíraly. Pak tu byl jeden starý ocelový stůl, který mi taky opatřil pár pěkných jizev, když jsem narážela na jeho rohy. Byla tu posilovací zařízení, žíněnky a jedna prázdná plocha, kde jsem strávila většinu času domlácená a na zemi.
 ,,Tak jestli máte něco na převlečení, tak se tady můžete převléct, protáhnout se, a já se mezitím dojdu převlíct a pro otce," odběhla jsem k sobě do pokoje, kde jsem se převlékla do černé sportovní podprsenky a černých trochu upnutějších tepláků, které jsem si vyhrnula nad kolena. V tom jsem normálně trénovala. Ještě jsem si přes sebe přehodila slabou mikinu a sepnula jsem si vlasy do vysokého culíku.

Pak jsem zaběhla do kuchyně pro petky s vodou a za tátou do obýváku, že budeme čekat v tělocvičně. Řekl, že za deset minut je tam. Doběhla jsem do tělocvičny, kde se kluci protahovali.
,,Jsem zpátky! Táta dorazí tak ze deset minut, tak máme čas se rozehřát."
Postavila jsem petky na zem ke stěně a z jedné poličky jsem vyndala reprák, který jsem zapojila do zásuvky a propojila se svým mobilem. Zapnula jsem mix písniček, které člověka jednoduše motivují a když ne to, tak dodávají nějakou tu energii k tomu něco dělat.
Začala jsem se protahovat a když mi začako být horko, tak jsem si sundala mikinu.
,,Takže.. už jste někdy někdo bojoval bez Quirku?" Sjela jsem je pohledem a ani jeden neodpověděl.
,,Super, takže od začátku. Todoroki ty vypadáš jako nejschopnější, postav se proti mně. Nezapomeň, že nesmíš používat Quirk." Když kývl, tak jsem na něj zaútočila jednoduchým výkopem proti hlavě. Na poslední chviličku se vyhnul. Tím jsem se dostala za něj a než se stihl otočit úplně, tak jsem ho srazila kolenem mezi lopatkami k zemi. Druhou nohou jsem mu znemožňovala pohyb nohami a jeho ruce jsem držela svými.

,,Vypadá to, že jsem vyhrála aniž by stihla dohrát písnička," řekla jsem mu těsně u ucha a zvedla jsem se z něj.
,,To byla menší ukázka," otočila jsem se ke klukům, ale někdo, konkrétně Todoroki, mě povalil na zem a znehybnil mě skoro stejně jako já jeho, akorát trochu víc nemotorně.
  ,,Asi každý zná pravidlo; Neotáčej se k nepříteli zády, že?" Řekl na oplátku Todoroki.

,,Ale co to vidím?! Ty ležíš na zemi dřív, než jsem přišel?" Zahřměl hlas mého otce od schodů. Todoroki ze mě slezl a já vyskočila na nohy. Táta přišel k nám a Kirishimovi i Denkimu se usadil na tváři lehce pochybovačný výraz. Nedivím se jim. Můj otec je hodně vysoký, ramenatý a poměrně svalnatý. Sice nevypadá jako nějaký kulturista, ale svaly má.
,,Jen jsem jim ukazovala, co přesně nedělat," pokrčila jsem rameny.
,,Tak jim ukážeme pravý zápas, hm?" Ušklíbl se na kluky.
,,Jasně," prokřupala jsem si krk. Došli jsme k prázdné ploše a kluci si stoupli o kus dál, aby na nás viděli.
Otec zaútočil jako první, bylo vidět, že mě zatím šetří. Ta pravá zábava přijde až se pořádně rozehřeje. Vyhnula jsem se mu a chytila jsem ho za ruku. Použila jsem jeho vlastní sílu proti němu a odhodila jsem ho na zeď. Ale on se od ní odrazil přímo proti mně. Schytala jsem herdu do zad, když mi dal pěstí. Teď začíná ta pravá zábava.
Chtěl mě praštit ze shora, ale já jsem se překulila vedle a trhla jsem mu za kotník, čímž jsem dostala na záda já jeho. Postavila jsem se a chtěla jsem ho praštit tak, jak to on chtěl udělat před chvílí on mně, ale on chytil moji pěst a zkuroutil mi ji. Postavil se a odhodil mě na zeď. Praštila jsem se do boku, ale hned jsem se vzpamatovala a otočila jsem se na něj.