Fear (BnHa/Mha FF)

Sestřičko..

Ráno mě vzbudil budík a moje nálada byla na bodu mrazu. Ani nevím proč, možná ještě ze včerejška. Možná jsem to trochu přetáhla.. přeci jenom jsem měla nařízení od Recovery Girl, že ještě dneska nesmím podstupovat školní tréninky. Když se mi neudělá trochu líp, tak asi dneska budu opravdu odpočívat. Táta by to měl pochopit.

Došourala jsem se do koupelny, kde jsem si několikrát cákla ledovou vodu na obličej, abych se trochu probrala. Kupodivu to ani trochu nepomohlo. V pokoji jsem se nasoukala do školní uniformy a ani jsem se neobtěžovala s nějakým upravováním. Jen jsem si učesala vlasy a přehodila jsem je na jednu stranu.

V kuchyni jsem si vzala jen jablko a po malých kouská jsem se ho snažila spořádat. Na lince jsem našla papírek.

Na chodbě máš tašku s opraveným kostýmem.
-mamka

Až teď mi došlo, že jsem ho nechala na posteli, když jsem šla s Denkim ven. Ještě, že mamku mám.
Jakoby se mi žaludek sevřel a nechtěl přijmout žádnou potravu, neměla jsem na nic chuť. Nakonec jsem to vzdala jablko jsem dala do ledničky s tím, že si ho dojím, až přijdu ze školy. Když byl čas odchodu, tak jsem popadla tašku z pokoje, v předsíni jsem se obula, do ruky jsem vzala tašku s kostýmem a vyrazila jsem do školy. 

Všechny dopolední hodiny byly takové ty klasické- žádné zlomené kosti, lidé v bezvědomí, exploze, či nějaké jiné specialitky z tréninků. Denkiho i Kirishimu jsem jen pozdravila a nijak jsem se neobtěžovala zapojovat do jejich konverzace. Moje nálada byla snad u bodu mrazu, ale přes oběd jsem se snažila probrat, protože jsem měla neblahé tušení, že to nebude obyčejná třídnická hodina.
 ,,Na dnešní hodině.." začal mluvit pan Aizawa ,,budete mít tři instruktory; All-Mighta, mě a ještě jednu osobu."
 ,,Promiňte! Co budeme dneska dělat?" Přihlásil se ten černovlasý. Sero, myslím.
 ,,Ktastrofy, nehody a vše okolo toho."
Ozvalo se natšené šeptání, i když né úplně tiché, ale všichni vypadali natšení.
 ,,Hej, neskončil jsem," řekl Aizawa a všichni ztichli.
 ,,Můžete se rozhodnout, jestli chcete svůj kostým," pomocí ovladače nechal vysunout kufříky s kostýmy, ,,můžou tam být i kostýmy, které omezí vaše schopnosti. Trénink bude mimo školu, pojedeme autobusem. To je vše. Připravte se," začal odcházet a každý si začal brát svůj kufřík s kostýmem.
Já jsem vystřelila ze svého místa před učitele. Z kapsy jsem vytáhla papír s omluvenkou od Recovery Girl.
 ,,Pane učiteli, mám od Recovery Girl nařízený klidový režim kvůli té nehodě s hlavou," ukázala jsem mu vyplněný papír. On si papír prohlédl jen letmo, pak se podívalna mě.
 ,,V tom případě budeš jen sledovat a učit se z chyb ostatních," řekl a já přikývla.

Všichni jsme čekali před školou na učitele, když Iida zapískal na píšťalku. Au.. moje uši. Stála jsem totiž ani ne dva metry od něj.
 ,,Třído 1-A, seřaďte se!" zavelel. Jsme snad ve školce?
 ,,Vytvořte dvě řady, aby nastupování proběhlo hladce!" A pak pískal. Jakože pískal v rytmu, a já myslela, že mu tu píšťalku rozdupu a pro jistotu hodím do kanálu.

Všichni jsme nastoupili do autobusu, který nehrál Iidovi moc do karet, protože to nebyl klasický s řadovými sedačkami, ale ten.. prázdnější. Jediné volné místo zbylo u Todorokiho, protože jsem nastupovala jako poslední.
 ,,Můžu?" Zeptala jsem se a on ke mně zvedl pohled.
Jen pokrčil rameny, což jsem brala jako znamení, že je mu to jedno, a tak jsem si přisedla. Rozhovory ostatních jsem vnímala tak napůl. Spíš jsem byla zabraná ve svých myšlenkách. Probralo mě až když se Bakugo naštval, protože o něm evidentně někdo řekl nějaké křivé slůvko, a postavil se.
 ,,Ještě se tak dlouho neznáme, je jasné jak každý pozná tvoji povahu, která je jako odpad zakopaný v hnoji." Denki?! Tos byl ty?!
 ,,Co to más za slovník, ty bastarde?!" Vyjel na něj Bakugo. Já bych ráda dojela na místo, pak se klidně sežertě, kluci.
Oni se hádali, Yaoyorozu si stěžovala na jejich slovník a já litovala tu holku, co seděla vedle Bakuga. Naštěstí Aizawa zahlásil, že jsme na místě a já ihned vystřelila ven z autobusu.

Před velkou budovou stál hrdina, který mi byl sakryš povědomý.
 ,,Čekal jsem na vás," řekl. Teď mi došlo, kdo to je, stejně jako ostatním. Space Hero, Třináctka. Vysvětlil nám, kde to vlastně jseme a co se bude dít. Aizawa pak ještě mluvil s Třináctkou a já si uvědomila, že tady není All-Might.
 ,,Ještě, než začneme, tak bych chtěl říci jednu věc.. dvě.. čtyři.. pět.. sedm.." Cože? ,,Jsem si jistý, že jste si vědomi toho, že můj Quirk je Black Hole. Vše vsaje a přemění v prach." Ano, to jsem věděla. Na chvíli jsem opravdu vypnula, ani ne tak vědomě. Jakoby se můj mozek najednou rozhodl pro restart.
 ,,..že existuje mnoho Quirků, které mohou zabít při nesprávném použití. S Aizawovým fyzickým testem jste objevili možnosti svých schopností. A s bojovým tréninkem od All-Mighta," jsme se naučili, že exploze u ucha se nevyplácí, ,,jste pocítili sílu těchto schopností proti sobě. Toto je čerstvý začátek. Tady se naučíte používat svoje Quirky na záchranu životů. Nemáte tu sílu na to, aby jste si ublížili. Doufám, že se naučíte, že vaše síla slouží na pomáhání ostatním." Můj Quirk a pomáhat ostatním?
 ,,To je vše. Děkuji za pozornost." Všichni tleskali, tak jsem se taky přidala. Stejně jsem byla pořád tak polovičně mimo. Co to bylo? Jako nějaký výpadek.. nejsem Denki, abych měla výpadky proudu.
 ,,Tak fajn. První-" začal Aizawa, ale osvětlení najednou probliklo a vypadalo to, že celkově elektřina ochabla.

A pak se najednou objevil dole pod schody temný portál. Portál.. pane Bože. Ne, to nemůže být..
 ,,Nehýbejte se!" řekl rázně Aizawa, který se zdál vyvedený z míry, ,,Třináctko, ochraňuj studenty!" řekl.
 ,,Co je to?" řekl Kirishima a všichni se podívali k portálu. Byl obrovský. Oči jsem měla otevřené dokořán, zuby zatnuté a naprosto jsem ztuhla. Ne..
 ,,Je to jako na zkoušce.. začali bez nás?" Ne.. tohle není zkouška.
 ,,Nehýbejte se!" okřikl je znovu Aizawa a nandal si své krycí brýle. Myslím si, že všichni už pochopili, že se nejedná o zkoušku.
 ,,To jsou zločinci," řekl a všichni ztuhli. Ty existence podsvětí vycházely z portálu a bylo jich čím dál tím víc. Ale pak jsem to uviděla. Tu záplavu černo modrých vlasů, které byly vidět i na míle daleko. Úplně jsem ztuhla, oči rozšířené šokem. Ne.. to.. nemůže být on. Proč?..

Nebyla jsem schopná pohybu, jen jsem pozorovala jeho postavu. Změnil se.. ale pořád to byl on.
,,Jsou jen tady, nebo na celé škole?" Byla první věta, kterou jsem stihla zaregistrovat. Řekl ji Todoroki. Trhla jsem hlavou směrem k němu.
,,Když senzory nereagují.. to znamená, že jeden z jejich Quirků je narušuje. Oblast oddělená od školy, v čase, kdy tu měla být hodina. Možná to jsou hlupáci, ale nejsou sprostí. Tento překvapivý útok byl naplánován s nějakým cílem." řekl a já mu musela dát za pravdu. Ale pohledem jsem neustále sklouzávala k těm černo modrým vlasům.
,,Třináctko, začni s evakuací," řekl Aizawa, ,,spoj se se školou. Mají i nějakou rušičku senzorů. Je možné, že někdo ovládá rádiové vlny," řekl to, co v podstatě řekl Todoroki, ,,Kaminari," oslovil Denkiho, který překvapeně vzhlédl, ,,zkus použít svůj Quirk pro kontakt."
,,A co vy, pane? To budete bojovat sám?" řekl najednou Midoriya, ,,i když vymažete jejich Quirky, jejich počet.. bojový styl Eraser Heada je zajetí padouchů ihned po vymazání jejich Quirku. Čelní útok.."
,,Jediný trik z tebe hrdinu neudělá," řekl mu Aizawa. A pak seskočil všechny schody a začal s nimi bojovat. Nesoustředila jsem se na něj, jako většina třídy, ale studovala jsem pohledem postavu, která stála v ústranní a nezapojovala se. Je to on.. určitě. Třináctka nás popoháněl k východu a všichni jsme ho následovali. Už jsme byli téměř u východu, když se před námi zjevil ten člověk s tělem jakožto jeden velký portál, a kompletně nám zabránil v úniku.
,,Těší mě. My jsme Liga Padouchů. Možná to bylo drzé.. ale pozvali jsme se do domu hrdinů, na školu U.A. Našim cílem je, aby All-Might, Symbol Míru, naposledy vydechl. Jsem si jistý, že tu měl All-Might být. Nastala nějaká změna? No, ať už tak, nebo tak.. teď si budu hrát já." řekl. Třináctka se chystal něco udělat, když proti němu vyskočili Bakugo s Kirishimou.
,,Přemýšlel jsi nad tím, že bychom ti mohli nakopat zadek?!" Zavolal Kirishima. Všude byl dým a já se nemohla orientovat. Ten portál ještě něco říkal, ale já už ho neslyšela Někdo mě popadl pod krkem a odtáhl mě dál. Kopala jsem kolem sebe a snažila se mu vymanit, ale nešlo to. A pak zastavil a já ucítil dech u mého ucha.
,,Rád tě opět vidím.. sestřičko." V tu chvíli moje srdce vynechalo několik úderů.