Fear (BnHa/Mha FF)

Piknik

,,Jdu tam!" zakřičela jsem, ale když jsem seběhla schody, tak už stála máma u dveří a mluvila s Kaminarim.
,,Už jsem tady." Usmála jsem se. Byla jsem malinko udýchaná, protože jsem chodbou v horním patře téměř doslova proletěla, málem jsem na rohu hodila smyk a nechybělo málo, abych letěla ze schodů. Ale jsem živá.
,,Počkej ještě chvíli," řekla mamka a někam odběhla. Já jsem se mezitím podívala na Kaminariho. Měl bílé triko s V výstříhem, přes něj obyčejnou modrou rozeplou mikinu a obyčejné džíny. Po chvíli byla mamka zpátky a v ruce držela pepřák a vystřelovací tazer. To snad nemyslí vážně.
,,Mami, ne. Nutíš mi to vždycky, když někam jdu, proto už radši nikam nechodím, vždycky se na mě dívají jako na blázna, když mi za opaskem jde vidět pepřák, nebo tazer.
,,Kdykoliv můžete narazit na padoucha, nebo nějakého vraha." Argumentovala tak jako vždycky.
S povzdechem jsem si pepřák i tazer vzala a každý jsem si dala na jednu stranu za pas u džín pod mikinu, aby ani jedno nebylo vidět.
,,Spokojená?" Povzdechla jsem si.
,,Určitě. Tak si to užijte. Buď doma do setmění." Usmála se.
,,Jasně, ahoj," zamávala jsem jí a vytáhla Kaminariho ven a zabouchla jsem za námi dveře. To byl trapas.
,,Zdá se mi to, nebo by byl špatný nápad tvojí mámu naštvat?" Zasmál se Kaminari.
,,Jen se o mě bojí. Až moc." Usmála jsem se a vydali jsme se k brance. Jenže pak nastala další divná situace. Přiběhl k nám Quick s Mazy v závěsu a oba dva skočili po Kaminarim a pochopitelně ho povalili na záda.
,,Quicku! Mazy! Dolů! Fuj je to!" Oba dva jsem odtáhla za obojky od Kaminariho, který se postavil a oprášil se.
,,Moc se omlouvám, zapomněla jsem, že po nových lidech skáčou." Oba dva jsem pustila a odehnala pryč od nás.
,,V pohodě. Ale varování by příště neuškodilo." Řekl Kaminari a hned na to jsme oba dva vyprskli smíchy.
,,Tak asi půjdeme, ne?" řekla jsem, když jsem se dosmála. Kaminari přikývl a z našeho pozemku jsme zmizeli dříve, než se mohl stát další trapas.
,,Kam vlastně půjdeme?" Zeptala jsem se po chvíli cesty.
,,Nech se překvapit," usmál se tajemně Kaminari.
,,Tak dobře."

Po cestě jsme si povídali a smáli jsme se. Přišla jsem si neskutečně uvolněně, byla jsem opravdu šťastná, že je tu někdo, s kým si rozumím a neodsuzuje mě. Přišli jsme k nějakému kopci, když Kaminari zastavil a zakryl mi oči.
,,Co to děláš?" Chytila jsem jeho ruce.
,,Věř mi trochu." Ozval se za mnou. Cítila jsem, jak mi dýchal na krk. Vycházeli jsme kopec, přičemž jsem asi dvakrát zakopla a kdyby mě Kaminari vždycky jednou rukou nechytil, tak už bych se rozmázla na zemi a jeho bych smetla sebou. Ale ruku z mých očí nesundal.

Když jsme sešli z kopečku, tak mě donutil si sednout. Čekala jsem pichlavou trávu, ale tohle byla.. deka? Konečně ruku z mých očí sundal. Nestačila jsem se divit. Seděla jsem u ukázkového pikniku, ale ten výhled... Kus od nás bylo jezero, od kterého se odráželo slunce. Wow..
Kaminari si sedl vedle mě a já se na něj podívala. Těkal očima po mém obličeji a čekal na mou reakci.
,,Kaminari, to.. jak jsi to mohl stihnout?" Vydechla jsem ještě pořád ohromena tou krásou.
,,Líbí?" Zeptal se s nejistotou v hlase.
,,Jak by nemohlo? Je to úžasný." Teď se usmál i on.
,,Tak nějak mi došlo, že pikniky moc často nechodíš, tak jsem se rozhodl jeden připravit. Ale nebyl jsem si jistý, jestli se ti bude líbit." Poškrábal se na zátylku.
,,Děláš si srandu? Komu by se tohle nelíbilo? Ale teď mi, Kaminari, řekni; jak jsi to stihl přichystat?" Vždyť já se stihla akorát osprchovat a převléct!
,,Za prvé; říkej mi Denki, a za druhé; mistr svá tajemství nevyzrazuje. A teď pojď jíst, u těch toastů jsem se i zapotil." Zasmál se a přisunul k nám proutěný košík plný sandwichů a toastů. Takové to je mít kamarády? Proč jsem na to nepřišla už dřív?

Zakousli jsme se do svých toastů a já musela uznat, že i když na přípravě toastu není nejspíš nic hrozného, tak jsou to ty nejlepší toasty, co jsem kdy jedla. Společně jsme se smáli a povídali si. Úplně jsem zapomněla na okolí a užívala jsem si tu chvíli, kterou jsem prožívala úplně poprvé v životě.