Fear (BnHa/Mha FF)

Nikam nejdeš

Z pohledu Bakuga:

Začal jsem se probouzet s pocitem, že něco objímám. Že bych začal ze spaní zase objímat deku? Deku.. ten nerd je snad všude. Otevřel jsem jedno oko, když mi došlo, že nejsem u sebe v pokoji. A byl jsem přikrytý.. co to teda objímám? Sklonil jsem hlavu a pohled mi padl na záplavu černých vlasů. V tu chvíli mi hlavou proběhly vzpomínky na včerejšek a já opět zavřel oči, protože se mi v tuhle chvíli vůbec vstávat nechtělo.

Z pohledu Shin:

Probudila jsem se kvůli tomu, že mi začalo být horko. Chtěla jsem se odkrýt, ale má ruka do něčeho, respektive někoho, narazila. Otočila jsem hlavu pohled se mi naskytl na bílé tričko. Vzhlédla jsem výš a spatřila jsem Bakugovu klidnou tvář. Takže se to včera opravdu stalo? Měla jsem chuť se propadnout do země. Jsem moc spontální...

Přemýšlela jsem, jestli ho budit, a vůbec se mi nechtěla nastalá situace měnit. Ale měla jsem hlad a stále mi bylo horko.
 ,,Bakugo.." řekla jsem jemně, ale s ním to ani nehlo.
 ,,Bakugo, vzbuď se," řekla jsem malinko hlasitěji.
 ,,Ale já nespím," řekl aniž by třeba otevřel oči.
 ,,To je sice úžasný objev, ale já mám hlad," řekla jsem a chtěla jsem se mu vymanit z objetí, ale on mě chtil pevněji.
 ,,To vydržíš," zamrmlal a já protočila oči.
 ,,Pusť mě, prosím, je mi horko," zakňourala jsem.
 ,,Ne," jsi sobecký, víš to?
 ,,Když mě pustíš, udělám ti snídani," přešla jsem na uplácení.
 ,,Ne," řekl jen.
 ,,Ugh," povzdechla jsem si.
 ,,A kdy jako hodláš vstávat?" Zeptala jsem se ho.
 ,,Ne v nejbližší době," odpověděl. Znovu jsem nad ním protočila očima a přemýšlela jsem, jak se dostat z jeho sevření. Ne, že by to nebylo příjemné, právě naopak, ale jídlo je právě teď na přednějším místě.
 ,,Co chceš za to, když mě pustíš?" Snížila jsem se až na tak nízkou úroveň.. ale já mám hlad!
 ,,Vrátíš se zpátky," řekl.
 ,,Přísahám na svou babičku, která žije v Americe. Pustíš mě?" Řekla jsem a on stisk paží opravdu povolil. Ihned jsem vyklouzla z postele a šla jsem do kuchyně. Až tam jsem se podívala na hodiny. To už je devět?! Jak jsem mohla spát tak dlouho?

Vzala jsem si poslední jablko a vydala jsem se zpátky do pokoje. Za chvilku jsem ho měla snězené a ohryzek jsem hodila do koše. Lehla jsem si zpátky do postele, kousek dál od Bakuga, ale on si mě přitáhl k sobě a znovu mě objal. Přišla jsme si jako nějaký plyšák.
 ,,A ty hodláš umřít hlady?" Zeptala jsem se ho.
 ,,Do večera to vydržím," řekl.
 ,,To se mi hodláš do večera rozvalovat v posteli?"
 ,,Napadá tě snad něco lepšího?" Cítila jsem jeho dech na krku.
 ,,Já bych si ráda šla zacvičit, zaposilovat, možná bych si zašla za Fuji do kavárny. Ale ty se mi klidně dál rozvaluj na posteli," ušklíbla jsem se.
 ,,Říkal jsem ti, že by jsi si měla dát přestávku," zabručel.
 ,,Tu už jsem měla včera, když jsi mě vytáhnul ven až do noci." Namítla jsem.
 ,,Stejně nikam nejdeš," přitáhl si mě ještě blíž a přehodil deku i přeze mě. To bude na dlouho..

S Bakugem jsme leželi ještě celkem dlouho, já už jsem vzdala všechny pokusy o vyprostění se a byla jsem zahrabaná ve svých myšlenkách, když mu zakručelo v břiše. To mi dalo novou naději, že se konečně zvedne. Ale on ležel dál.
 ,,Bakugo? Nemáš náhodou hlad?" Otočila jsem lavu tak, jak mi to můj krk dovoloval.
 ,,A co s tím?" Otevřel jedno oko.
 ,,Víš.. většina lidí, když má hlad, se jde najíst, aby ten hlad zahnali," řekla jsem jako deseti letému dítěti.
 ,,A pak hlad přijde znova, tak nemá cenu to zatím řešit," znovu oko zavřel. Odfrkla jsem si a otočila jsem se zpátky.
 ,,Jsi strašně línej člověk, víš to?"
 ,,A co já s tím?"  Znovu mu zakručelo v břiše.
 ,,Prosím, Bakugo. Já už nevydržím ležet," otočila jsem se k němu celým tělem a trochu jsem se odtáhla, abych na něj viděla.
 ,,A co za to?" Podíval se na mě.
 ,,Co bys asi tak chtěl?" Zeptala jsem se a doufala jsem, že to nebude něco, co by si vymyslel Denki.
 ,,Nikam nepůjdeš a budeš se mnou," řekl a já protočila očima.
 ,,Tak dobře. Teď jdu objednat něco k obědu," řekla jsem a vymanila jsem se z jeho objetí. Zvedla jsem batoh a vyndala jsem z něj mobil.
 ,,Co by jsi si dal?" Podívala jsem se na něj. Zablesklo se mu v očích a já čekala, co z něj vypadne.
 ,,Co kdybych něco uvařil?" On umí vařit?
 ,,Jestli jsi v kuchyni obratnější, než já.." pokrčila jsem rameny. Lednička byla narvaná věcmi, ze kterých se dala ukuchtit spousta věcí, ale já bych s mým štěstím podpálila kuchyň. Bakugo se posadil a protáhl se.
 ,,Tak jdeme, ne?" Řekl a já přikývla. 

V kuchyni jsem si sedla ke stolu a nechala ho čarovat. Nebo se mi to alespoň tak jevilo. Za chvíli už musel vonět snad celý dům a já se musím přiznat, že jsem pomalu slintala. Na Bakuga, jakožto kuchaře, byl strašně vtipný pohled. 
 ,,Teď už stačí jen počkat na kachnu," řekl a otočil se na mě.
 ,,Kde jsi se naučil.. péct a.. to ostatní okolo toho?" Zeptala jsem se ho a on si sedl na židli vedle mě.
 ,,Mamce jsem musel často pomáhat v kuchyni a začalo mě to bavit," pokrčil rameny. Nedokázala jsem si představit, jak Bakugo pomáhá své matce. Přeci jen.. je trochu výbušnější povahy.

Ještě jsme si nějakou dobu povídali, než Bakugo rozhodl, že je kachna hotová. Ještě ji chvíli nechal schladnout a pak nám nandal. Přistál přede mnou talíř s úžasně vonící kachnou a salátem. Počkala jsem, než si nandá i on a s popřáním dobré chuti jsme se pustili do jídla. 
 ,,Asi si tě najmu jako kuchaře, když budu doma sama," uchechtla jsem se, když jsem snědla pár soust. Bylo to výborné!

Když jsme dojedli, dala jsem nádobí do myčky.
 ,,Nestrachují se o tebe rodiče?" Pozvedla jsem obočí, když jsme seděli v obýváku a v televizi běžel nějaký film o koních.
 ,,Napsal jsem mámě zprávu. Co chceš dělat?" Pozvedl obočí pro změnu zase on.
,,Já se půjdu převlíct do něčeho slušnějšího. Za chvíli jsem zpátky," vstala jsem a odběhla jsem do pokoje. Něco slušnějšího.. v mém podání, což znamená černé džínové kraťasy, černé silonky a černé tílko. Ještě jsem si na krk zapnula střírný retizek s miniaturním křížkem.

Došla jsem do obýváku a sedla jsem si zpátky k Bakugovi.
,,Proč pořád ta černá? Máš něco se Satanem, nebo tak něco?" Sjel mě pohledem.
,,To ne," uchechtla jsem se, ,,černá mi sedí. Možná, že si někdy vezmu i něco barevýho.. možná hodně tmavě modrou," pokrčila jsem rameny.
Bakugo se jen uchechtl.
,,Určitě by ti slušelo i něco jiného, než černá," řekl a já se usmála.
,,Nosím i bílou.. s černými proužky a pod tričkem." Bakugo jen pokroutil hlavou a zaměřil svou pozornost na televizi. Následovala jsem jeho příkladu a zadívala jsem se na krásného černého mustanga, který se vzpínal na zadních.

Dneska to je opravdu krátká kapitola, ale mizí mi inspirace a já slíbila vydání už včera.
Jak to podle vás dopadne mezi Shin a Bakugem? Budou spolu? A co Denki? Nebo budu tak krutá, že je od sebe odtrhnu? :D Celou dějovou linii mám vymyšlenou a jedu podle osnovy, ale všichni chceme v určitých úsecích detaily, že? ;D A právě na ty detaily mi momentálně dochází fantazie. Nechci po vás, aby jste něco vymýšleli, to já tady mám být ta, co zařizuje zdrcující překvapení. Ale chci tím říct, že nevím, kdy opět něco vyjde.
Pište mi své názory do komentářů a zatím páčko! ;D