Fear (BnHa/Mha FF)

Konec..?

(Ano, při psaní dokážu poslouchat cokoliv, XDD)

Můj pohled se zaměřil k vodě, kde stálo to monstrum a ten, kdo ho nejspíše ovládal.

Všichni zbývající padouši se dívali na All-Mighta, nebyli schopni pohybu. Něco okolo mě prosvištělo a srovnalo je to se zemí. All-Might popadl Aizawu, který nevypadal ani při nejmenším v pořádku. Na zemi z něj zbyla kaluž krve a jaho brýle byly na zemi. Nevím, co mě to napadlo, ale brýle jsem popadla a zastrčila jsem si je za pas u sukně tak, aby nevypadly.

Než jsem to stihla zaregistrovat, tak už byli ti tři venku z vody a tomu úchylovi na ruce spadla dlaň z obličeje. All-Might byl tak rychlý..
,,Běžte všichni k východu. Aizawu přenechám vám, je v bezvědomí. Rychle!" Řekl jim. Nevím, jestli to bylo i na mě, ale musel si mě všimnout.
,,Shintaro! Pojď!" řekl Midoriya, který měl na zádech Aizawu, a Mineta mu držel nohy. Chtěla jsem udělat krok k nim, ale podlomila se mi noha a já spadla na kolena. Ta žabí holka mi pomohla se zvednout a přehodila si mojí ruku přes svoje ramena.

Sotva jsem cítila zem pod nohama a bez té holky bych zůstala jen ležet a nebyla bych schopná pohybu. Něco říkali, slyšela jsem jejich hlasy, ale nerozuměla jsem jim. A pak se zastavili v pohybu. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale hlas mě neposlouchal. Otevřela jsem oči a zaměřila jsem se na Tsu, která mi něco říkala.
,,Co... že?" zachraptila jsem.
,,Můžeš stát sama?" zeptal se Midoriya naléhavě. Roztřeseně jsem kývla, i když to nebyla pravda. Pustila mě a já se držela na roztřesených nohou jen tak tak. Pak Midoriya před Aizawu té holce a utíkal zpět k All-Mightovi. Co to pro Boha dělá? Málem ho pohltil portál, ale pak se tam zjevil Bakugo a explodoval přímo u toho portálu. Kde se tam zjevil on?

A pak se tam objevil led, který zmrazil to monstrum. Todoroki?! Potom jsem viděla Kirishimu a.. cítila jsem se příšerně, že jsem odpadla hned po pár útocích. Snažila jsem se vzpamatovat a můj pohled se změnil. Byl to ten, ve kterém vidím lidský strach. A když jsem se podívala na toho malýho úchyláka, tak přímo zářil a strach byl tak velký, že převýšil i mě. Začala jsem z jeho strachu čerpat sílu a motání hlavy ustupovalo, moje mysl se rozjasnila a já mohla vzpřímeně stát.
,,Shintaro? Je ti líp?" Zeptala se ta holka.
,,Jen díky tom strachu, co cítíš ty, prcku. Čím víc se budeš bát, tím víc mi pomůžeš," ušklíbla jsem se a ten prcek vytřeštil oči. Jeho strach ještě vzrostl a já posílila více, než normálně. Rány, které jsem schytala, sice pořád bolely, s tím jsem nemohla nic udělat, ale dokázala jsem opět normálně smýšlet a pohybovat se.
,,Odneste Aizawu, já jim jdu pomoct," řekla jsem a rozeběhla jsem se k nim. Nevěděla jsem, jestli mojí pomoc potřebují, ale byla jsem rozhodnutá se nevzdát. Rozeběhla jsem se za nimi.

Bakugo držel znehybněného toho portálového.. věc a Todoroki zmrazil to monstrum. Všichni jsme se dívali na toho, co měl po těle ruce. Neviděla jsem jeho výraz, ani z jeho postavení těla se nic nedalo vyčíst. Dost mi to přidávalo na nervozitě, ale díky tomu jsem byla plná adrenalinu a připravená kdykoliv se bránit, nebo zaútočit.

,,Kurogiri," promluvil na svého spolu padoucha, ,,náš vchod a východ byl obsazen." Nezněl vůbec, ale vůbec znepokojeně, či jinak, jak by měl znít. Zněl jakoby se chtěl smát, takový ten smích, který potlačujete, když víte, co někdo jiný ne, a stejnak se u toho musíte usmívat. Nevím, jestli se on usmíval, ale rozhodně měl něco v plánu, ,,jsme v maléru." Určitě není znepokojený. Znělo to jako hra, ve které on umí podvádět tak, aby si toho nikdo nevšiml, a on vyhrál jako podstivec. Ale tohle jsou padouši, ti nehrají podstivě nikdy.

,,Neopatrnej šmejde," řekl Bakugo k tomu Kurogirimu, ,,jseš přesně to, co jsem si myslel." Huh? ,,Na teleportovací bránu se můžou změnit jen tvoje určitý části. Mlžná brána ukrývá celý tvoje tělo, co?" Netušila jsem, že je Bakugo tak všímavý. Nejspíš by to nenapadlo ani mě.
,,Předtím.. Kdybys byl jen z mlhy a fyzické útoky na tebe nepůsobily, tak bys předtím neřekl: ,,to bylo nebezpěčné"." Hned na to se pokusil pohnout, ale Bakugovi pod rukou bouchla nepatrná exploze jakožto varování.
,,Nehýbej se! Pokud si budu myslet, že děláš nepřirozený pohyb, tak tě odpálím!" Teď vypadal a zněl trochu jako šílenec, když se nad ním skláněl a tak divně se usmíval.