Fear (BnHa/Mha FF)

Denki!!

,,Zlato, probuď se," někdo mi třásl ramenem.

Jen jsem zamručela a otočila jsem se na záda. Otevřela jsem jedno oko a uviděla jsem mamku, kterou osvětlovalo světlo z chodby.
,,Včera večer mi volali, že je škola dočasně uzavřená, ale už jsem ti to zepomněla říct. Tak zůstaň doma," řekla.
,,Hm," zavřela jsem znovu oči. Pak už jsem jen slyšela, jak odchází a zavírá za sebou dveře. Znovu jse usnula sladkým spánkem zabalená v dece.

Vypněte někdo to otravné bzučení.. a zhasněte to světlo.. Otevřela jsem oči a posadila jsem se. Vypnula jsem budík, který už musel bzučet pěknou chvíli, protože už vycházelo slunce. Jen jsem si povzdechla a otočila jsem se na posteli tak, abych se mohla postavit. Natáhla jsem se pro berle a postavila jsem se. U skříně jsem si místo spacího trika vzala sportovní podprsenku, kraťasy na spaní jsem si nechala, protože jsem neměla náladu na jejich pracné přetahování přes sádru.

Došourala jsem se do kuchyně, kde jsem si vzala jen jablko a sedla jsem si na židli. Přemýšlela jsem, co budu dneska dělat, když nemůžu ani pořádně cvičit. Mohla bych dodělat to rozdělané kreslení. Jablko jsem ujídala po kouskách, protože se moje chuť k jídlu opět vytratila, ale věděla jsem, že do sebe něco nacpat musím.

Nakonec jsem si lehla v obýváku na gauč a sledovala jsem nějaké náhodné filmy v televizi. Stejnak jsem byla myšlenkami úplně někde jinde. Bylo už jedenáct a já si uvědomila, že bych si měla nachystat nějaký oběd. Ale sotva jsem se zvedla, tak zazvonil zvonek. Těžce jsem si povzdechla a dobelhala jsem se ke vchodovým dveřím, které jsem otevřela. Za brankou jsem uviděla Denkiho a Kirishimu. Bzučákem jsem jim otevřela počkala jsem, než dojdou ke mně.
,,Co vy tady?" Zeptala jsem se jich.
,,Řekli jsme si, že se půjdeme podívat, jak se daří tvému kotníku. Navíc jsme si mysleli, že bychom mohli zajít někam na oběd," řekl Denki.
,,Ale vzhledem k tomu, že ty úplně chodit nemůžeš.." řekl Kirishima.
,,Můžeme si něco objednat. Alespoň mi nebude dělat společnost jenom televize," usmála jsem se.
,,Super!" řekl Denki a taky se usmál. Pustila jsem je dovnitř a zavřela jsem za nimi dveře.
Sedli jsme si do obýváku.
,,Tak co by jsme si mohli dát?" Vytáhl Denki mobil.
,,Něco objednejte, já sním cokoliv," pokrčila jsem rameny.
,,Takže maxi pizzu," rozhodl Denki. Mezitím, co on objednával jídlo, tak já jsem přemýšlela, co by jsme mohli dělat do doby, než pizza přijde.
,,Jo, tohle jsem ti chtěl vrátit," vytáhl Denki z kapsy tazer. Kirishima mezi námi zmateně těkal pohledem.
,,To mi dala mamka, když jsme šli spolu ven. Nakonec jsem to předala Denkimu, protože už byla skoro tma," vysvětlila jsem a tazer jsem položila na stolek.
,,To tvoje mamka unáší lidi, že má u sebe věci, jako je tohle?" Uchechtl se Kirishima.
,,Ne, je to policistka. Je u federální policie a už toho viděla dost na to, aby mi vnucovala pepřák a tazer pokaždé, co jdu ven. Proto taky moc ven nechodím," pokrčila jsem rameny.
,,Stejně mě urazilo, že tvoje máma nevěřila mým ochranitelským schopnostem," opřel se Denki víc do opěradla sedačky.
,,A teď mi řekni, co bys dělal, kdyby nás napadnul nějakej šílenec, co by mě chtěl unést?" Založila jsem si ruce na prsou.
,,Dal bych mu šok, ne?" Pozvedl obočí.
,,A měl bys problém kvůli nelegálnímu použití Quirku. Ono tazer funuguje stejně a je legální ho použít při obraně, víš?" Řekla jsem, jakobych to vysvětlovala pětiletému dítěti.
Denki se nakonec urazil, že ho zpochybňuji. Ještě chvíli jsme si povídali, než zazvonil zvonek. Zvedla jsem se s tím, že tam půjdu, ale kluci mě předběhli. Doploužila jsem se ke dveřím zrovna, když Quick skákal po nějakém mladém poslíčkovi.

Kluci Quicka odtáhli a pomohli mu vstát. Naštěstí se ještě zasmál a nechal to být. Denki zaplatil a vydali jsme se s pizzou zpět do obýváku. Pustili jsme se do pizzy a já musím říct, že jsem takový apetit u Denkiho nečekala. Kdybych si ty dva kousky nebránila vlastním tělem, tak by mi je snědl z ruky.

Když jsme dojedli, tak jsem si připadala přejedená, i když jsem měla jen tři kousky pizzy.
,,Co teď?" Zeptal se Denki, který jakoby právě nespořádal půlku maxi pizzy sám.
,,Teď chci alespoň půl hodiny ležet a nic nedělat, protože jsem naprosto plná," uchechtla jsem se a opřela jsem se o Kirishimu po mé levé straně.
,,Souhlasím se Shin," opřel se Kirishima více do sedačky.
,,Tak pojďte alespoň něco hrát!" Zaskuhral Denki, ale v zápětí se mu rozsvítila očka. ,,Máte tady karty?"

Jen jsem pokrčila rameny.
,,Možná. Musela bych se podívat, ale teď budu ležet, takže si budeš musett počkat," mrkla jsem na něj.
,,Mám si je snad najít sám?" Pozvedl obočí.
,,Kaminari, máš snad takovou drzost prohledávat cizí dům bez svolení?" založila jsem si ruce na prsou.
,,Tak mě zastav, ty povaleči," zvedl se a vyběhl z obýváku.
,,Kaminari!!" Zakřičela jsem a s Kirishimovou pomocí jsem se zvedla a opřela jsem se o berle. Instinkty mi napovídaly, že běžel do druhého patra, kde je můj pokoj, tátova pracovna, menší knihovnička a pokoj mého bývalého bratra, který by ale měl být zamčený. Vyšplhala jsem se do schodů a rozhlédla jsem se po chodbě. Dveře na konci chodby byly otevřené jako jediné. Byly to dveře od pokoje mého bratra. Polkla jsem a vydala jsem se k nim.

,,Denki?" řekla jsem a pomalu jsem nahlédla do dveří. Denki se na mě otočil se zaprášeným balíčkem karet.
,,Chtěl by to tu trochu poutřít prach," zfoukl z balíčku vrstvu prachu.
,,Denki, pojď z toho pokoje, prosím," můj hlas se změnil z toho mílého na naprosto bezbarvý. Ty dveře byly zamčené, nikdo je neodemykal. Tak.. jak?
Denki se trochu zarazil, ale z pokoje vyšel. Zhasla jsem světlo a pomalu jsem zavřela dveře.
,,Děje se něco?" Zeptal se Denki, když jsem chvíli jen hleděla prázdným pohledem na svou ruku, která svírala kliku od dveří.
,,Ne, nic. Tak jdeme hrát, ne?" pustila jsem kliku a usmála jsem se. Ale k úsměvu jsem se musela nutit. Už se mi nechtělo slézat schody, tak jsem je vzala k sobě do pokoje. Sedli si na postel, já jsem si lehla, a Denki rozložil karty. Ta sádra mě štve už teď, a to ji mám teprve den a kus. Zítra si zajdu za Recovery Girl, jestli by mě nemohla vykurýrovat.

,,Obyčejná hra je nuda.." řekl Denki a já hned věděla, že ho napadla nějaká ta jeho geniální blbost, ,,dáme si slíkací pocker!" Vážně jsem měla chuť ho majznout tou sádrou po hlavě. Pleskla jsem se do čela a zakroutila jsem hlavou.
,,Denki..." vydechla jsem.
,,A teď mi řekni, že to není dobrej nápad!" Ukázal na mě prstem.
,,Za prvé; je to absurdní nápad a za druhé; jsem tady jediná holka, čehož jsi si určitě všiml." Poukazovala jsem na to, že na sobě mám jen kraťasy a sportovní podprsenku, přičemž on na sobě měl dokonce mikinu!
,,Tak někdy jindy.." Pokrčil rameny Denki.
,,Radši pojďme hrát.." řekl Kirishima. V průběhu hry jsme rozhodli, že ten, kdo třikrát prohraje, bude muset plnit úkol, který mu zadají ti dva ostatní. Pokud vyhraje jen jeden hned třikrát, tak budou muset splnit úkol oba dva. A kdo prohrál? Samozřejmě já, protože jsem karty nehrála už tři roky. Denki s Kirishimou se šli poradit na chodbu a já se jen modlila za nějaký normální úkol.

,,Máme perfektní úkol!" Vtrhl najednou do pokoje Denki. Cukla jsem sebou a z jeho nadšeného výrazu bylo patrné, že to bude pěkná blbost.
,,Tak říkej, ať už to mám za sebou," povzdechla jsem si. Kirishima se postavil vedle něj s výrazem, kterým mě litoval.
,,Zítra pozveš Bakuga do kavárny!" Ukázal na mě prstem Denki.
,,Jen chci říct, že jediný, kdo něco říkal, byl Kaminari," řekl Kirishima.
,,To snad nemyslíš vážně!" Hodila jsem po Denkim vražedný pohled.
,,Ale ano, myslím," zasmál se Denki.
,,Pojď si sednout a hrát! Napařím ti takovej úkol, až budeš škemrat o milost!"

Já jsem prohrála hodněkrát, a ty úkoly od Denkiho byly srašný, ale Denki ani jednou neprohrál... to bude moje smrt. Doslova.