Fear (BnHa/Mha FF)

Bojový trénink

Další den jsem se vzbudila hodinu před tím, než mi měl zazvonit budík, což už pro mě bylo normální. Převlékla jsem se do školní uniformy, provedla nějakou tu základní hygienu a šla jsem si udělat snídani.

Jednoduchá míchaná vajíčka mi musela stačit, protože mé kulinářské schopnosti jsou na ještě nižší úrovni, než v záporných číslech. Nijak extrémně jsem nepospíchala, když jsem měla ještě dvě a půl hodiny, než bych se měla chystat k odchodu. Talíř jsem dala do dřezu a opláchla jsem ho s tím, že ho pořádně umyji, až přijdu ze školy.

V pokoji jsem si ještě procházela rozvrh, který jsme dostali včera a pak jsem se o kousek přiblížila k dokončení malířského díla, které jsem začala včera večer. Ještě jsem dala Quickovi a Mazy jídlo a dala jsem jim čerstvou vodu k boudám, které měli z boku domu. Vyrazila jsem o chvíli dřív, než jsem měla v plánu, protože jsem nechtěla po cestě pospíchat.

Už tak brzy ráno byla doprava ve městě neskutečná. Sice nebyla tak strašná jako odpoledne, ale i tak všichni pořád někam pospíchali.

První hodinu jsme měli angličtinu s Present Micem, se kterou jsem neměla nejmenší problém. Pak ale přišla hodina s All-Mightem. No, už na začátku byl jeho příchod velmi zajímavý. Prý ,,přicházím jako normální člověk," či něco v tom smyslu a přišel do dveří jako.. nenormální člověk, řekněme. Všechny překvapilo, že jsme si měli vzít své "hrdinské" obleky a dostavit se na území Beta.

Když jsem se převlékala v šatně, tak jsem šla do rohu, aby na mě nebylo tolik vidět. Ne, že bych byla stydlivý typ holky, ale jizvy na mé kůži nebyly zrovna pastvou pro oči všech. Cítila jsem na sobě pár pohledů, proto jsem se snažila převléct co nejrychleji. Můj převlek se skládal z černých kožených kalhot, černých kanad, černého trika s dlouhým rukávem a černé mikiny a kabátu. Kabát jsem měla jakožto zimní variantu, protože buďme upřímní, v létě bych se v tom upekla. Proto jsem si vzala jen mikinu s kapucí, která měla šněrování od ramenou až k zápěstí a také na kapuci.

Co jsem si stihla všimnout, tak ostatní holky měly nějakým způsobem výjmečný kostým, narozdíl ode mě. Všichni jsme vešli bránou do cvičiště, kde už stál All-Might s tím jeho úsměvem, který bych mu nevěřila ani kdyby uměly lamy lítat. Přijde mi jakoby spíš zatínal zuby kvůli něčemu jinému, možná bolesti, kdo ví, ale prostě mi to nepřijde přirozené. Reálně; kdo se dokáže usmívat kdykoliv se jen zjeví na veřejnosti? Snad jen psychopat.

Byli jsme všichni hromadně pochváleni za naše převleky. Ostatní se začali navzájem prohlížet a chválit obleky ostatních, jen já jsem tam stála jak tvrdý Y a doufala, že začne za chvíli učitel mluvit.
,,Je čas na bojový trénink!" Promluvil All-Might tím jeho hromovým hlasem a všichni ihned ztichli a otočili se na něj. Jako první se přihlásil o slovo Iida.
,,Toto bojové cvičiště jsme použili na zkouškách, bude se znovu jednat o pouliční boje?" Co takhle ho nechat mluvit místo toho, aby jste ho přerušovali, hm?
,,Ne, my se posuneme o dva kroky vpřed! Většinou se boje odehrávají venku, ale když se podíváte na statistiky, padouši se také objevují uvnitř budov; uvěznění, domácí zákazy, obchody.. Ve společnosti plné hrdinů se ti inteligentní schovávají ve stínu. Na této hodině se rozdělíte na dobré a zlé, a budete proti sobě bojovat dva na dva." Dva.. na dva? Tak já si půjdu sednout támhle do rohu a počkám, ok?
,,Bez tréninku?" Zeptala se nějaká zelenovlasá holka.
,,Ve skutečné bitce pochopíte základy!" odpověděl povzbudivě All-Might, ,,ale tady nebude žádný robot, kterého prostě zničíte."
,,Jak se rozhodne o výhře?"
,,Můžu je i tak zmlátit?" Doufám, že nebudu proti tomu blonďákovi.. o další jizvy nestojím.
,,Bude trestem vyloučení jako u pana Aizawy?"
,,Jak se rozdělíme?"
,,Je ten plášť dobrý?" Cože?
,,Odpovím vám na otázky!" All-Might vypadal poněkud znervózněný všemi těmi otázkami a pak se začal dívat do nějaké knížečky. Scénář?
,,Poslouchejte; situace je taková, že padouši schovali nukleární zbraň ve svojí skrýši a hrdinové jim v tom musí zabránit. Musí chytit zloduchy, nebo zajistit nukleární zbraň v daném čase. Padouši budou chránit zbraň anebo chytat hrdiny." Oh, to bude drama. Najednou vytáhl nějakou žlutou grabici.
,,Týmy a soupeři budou vylosováni." Takže je možnost, že se k někomu dostanu.. alespoň že tak, mě by nikdo v týmu nechtěl. A to už jen z toho důvodu, že jsem určitě "ta divná".

,,Dejme se do toho!" Zvolal All-Might. Náhodně losoval jména ze seznamu a už v tu chvíli mi došlo, že já zbydu, protože moje jméno bylo dotištěné až na konci stránky, odkud zbývalo alespoň ještě pět centimetrů místa. Čekala jsem až tedy všechny dolosuje a pak jsem vystoupila z davu a přihlásila jsem se.
,,Ano?" Vyvolal mě učitel.
,,Já v téhle třídě přebývám, pane učiteli," oznámila jsem mu. On se rychle podíval do seznamu a mé jméno asi uviděl až teď.
,,V tom případě si můžeš vybrat, pokud si myslíš, že to zvládneš sama, nebo se můžeš přidat jako posila k jinému z týmů." Ohlédla jsem se přes rameno a všichni se na mě dívali pohledem ,,Co je to za holku?" Evidentně jsem pro ně do té doby byla neviditelná. Tedy až na Kaminariho a Kirishimu, ale oba dva vypadali ve svých týmech více, než spokojení, proto jsem jim nechtěla kazit celý boj.
,,Budu raději sama." Otočila jsem se zpět na All-Mighta.
,,Máš odvahu! No, uvidíme, jak si povedeš." Pak začal ze dvou různých krabic losovat týmy, které budou proti sobě. U mě se to vyřešilo tak, že já pak půjdu proti dvojici, která si to bude chtít zopakovat. Jako první byl vylosován tým A proti týmu D, přičemž v týmu A jsou ten zelenovlasý kluk, na kterého ten blonďák pokřikoval 'Deku', a ta holka s mikádem a v týmu D byl ten běsnící blonďák a ten vysoký, Iida. Tým A byli hrdinové a tým D byli padouši.

Všíchni jsme se přesunuli do pozorovací místnosti a sledovali, co se bude dít. Stihla jsem si všimnout, že mezi 'Dekuem' a tím blonďákem nepanuje zrovna přáteský vztah. Nom, bude to ještě zajímavé...

Ahoj! Takže se nám to trošku začíná rozjíždět. Ne, vím, že je to zatím nuda a defakto jen opisuji děj, ale buďte trpěliví a dočkáte se. ;D
Při psaní kapitol, které se odehrávají přesně jako v originále, teda až na pár drobných změn, samozřejmě, se průběžně dívám vždy na díl, který popisuji, ale titulky jsou slovensky, takže kdybych se někde přepsala a napsala nějakou slovenskou frázi, tak budu ráda, když mě v komentářích opravíte. Jinak tuhle celou kapitolu jsem psala úplně po tmě a neviděla jsem si na klávesnici, takže omluvte nějaké případné překepy.
A ještě jedna otázka; Vyhovuje vám takováhle délka kapitoly (něco přes 1 000 slov), nebo mají být kapitoly delší? 🤔

Dejte mi vědět, jestli se vám zatím povídka líbí a páčko!