Fear (BnHa/Mha FF)

Přípravy začínají..!

Probudil mě až příchod učitele, což bylo celkem nepříjemné, protože se na mě všichni otáčeli. Zbytek odpoledních hodin jsem byla duchem přítomná jen napůl. Pořád se mi chtělo neskutečně spát.
Ale pak, když skončila první hodina, a já chtěla odejít, před naší třídu se nahrnulo několik dalších tříd. Ostatní na ně začali pokřikovat a vůbec nevěděli, co to má znamenat. Kdyby mi nebránili v odchodu, tak by mi to bylo i jedno.
,,Proč jste sem vůbec přišli?!" Vyjekl ten úchylný prcek.
,,Omrknout nepřítele, slaboši." Řekl znuděně Bakugo. Všechny pohledy se stočily k němu. Věděla jsem, kam tohle míří. Sedla jsem si na něčí lavici a jen jsem pozorovala dění. Opravdu se mi chtělo spát. ,,Jsme ti, kdo přežili útok záporáků. Nejspíš nás chtějí omrknout před sportovním festivalem." To znělo logicky. Ale nevím, co na nás chtějí pozorovat.
,,Něco takového je k ničemu. Z cesty, nadbyteční!" Ale tohle bylo ošklivé, Bakugo.. koukej se jim omluvit.
,,Přišel jsem se podívat, jak vypadá slavná třída A, ale vypadá docela arogantně." Promluvil nějaký fialovlasý kluk. Super, Bakugo, pošpiň nám jméno ještě víc. I když teď je mi to celkem jedno. ,,Jsou všichni studenti z kurzu pro hrdiny stejní? Když něco takového vidím, tak jsem zklamaný. Je tu docela dost lidí, kteří nastoupili do obecných studií a jiných kurzů, protože se nedostali do kurzu pro hrdiny. Věděli jste to?" Bakugo vypadal trochu víc vytočený. ,,Škola nám dala šanci. V závislosti na výsledku sportovního festivalu, zváží náš přesun do kurzu pro hrdiny. A vypadá to, že můžou někoho i přesunout pryč. Omrknout nepřítele? Alespoň já.. jsem Vám, z hrdinského kurzu, přišel říct, že pokud se necháte příliš unést, tak vás připravím o pevnou půdu pod nohama. Přišel jsem vám vyhlásit válku." Není to.. trošku drzé? I když hrál proti Bakugovi stejnou kartou.
,,Hej, hej! Jsem ze třídy B hned tady vedle! Slyšel jsem, že jste bojovali se záporáky, tak jsem si to přišel poslechnout. Nebuďte tak namyšlení!" A další drzý člověk. Jak to tak vypadá, tak každá třída má svou obdobu Bakuga. Ale myslím si, že jen my máme ten pravý originál se vším všudy. ,,Pokud budete moc vyřvávat, tak by vás to mohlo ztrapnit během skutečného boje! Ignoruješ mě, šmejde?!" Pořvával na Bakuga, ale ten ho dál okázale ignoroval.
,,Počkej chvilku, Bakugo! Co s tím budeš dělat?" Zavolal na Bakuga Kirishima. ,,To, že nás všichni nesnáší, je tvoje chyba!" Ale no tak.. já už chci domů. Do svojí postele.
,,Na tom nezáleží," řekl Bakugo. Pravda.. proč by na tom mělo záležet? Festival můžeme vyhrát tak jako tak. ,,Pokud jsi na vrcholu, tak na tom nezáleží." Řekl a odešel mezi davem studentů. Všichni začali s Bakugem souhlasit, což kapku rozhodilo Denkiho, nebo to alespoň tak vypadalo.

Už mě to přestalo bavit, proto jsem seskočila z lavice a taky jsem se vydala pryč. Ale Denki mě doběhl.
,,Nezapomněla jsi na svůj úkol, ne?" Dloubl do mě ramenem. Nezapomněla... na to se nedá zapomenout.
,,Ne, Denki, nezapomněla," vydechla jsem zmučeně.
,,Co je s tebou? Už od rána jsi nějaká přešlá," řekl.
,,Recovery Girl mi ráno uzdravila ten kotník, to taky stojí nějakou tu energii," protočila jsem očima. Myslím, že už jsem mu to jednou říkala..
,,Každopádně svůj úkol musíš splnit," zazubil se.
,,No jo, už jdu," zrychlila jsem krok, abych dohnala Bakuga dřív, než opustí školu.

Uviděla jsem ho až když jsem došla ke vchodovým dveřím do školy.
,,Bakugo!" Zavolala jsem na něj. On se zastavil a otočil hlavu mým směrem. Rychle jsem ho došla a psychicky jsem se připravovala na tu potupu, která přijde.
,,Nechtěl.. nechtěl bys někdy někam zajít?" Zeptala jsem se ho a podívala jsem mu do očí. V těch jeho se na chvíli mihlo překvapení, ale hned se vrátil ten ledový klid s lhostejností.
,,To má být vtip?" A je to tady.. A co mu mám jako říct?
,,Směju se snad?" Pozvedla jsem obočí.
,,Kdy?" Počkat.. COŽE?! Ale tys mě měl odmítnout! Denki Kaminari, jsi oficiálně mrtvý!
,,N-no.. to záleží.. kdy máš čas ty?" Kruciš.. jak z toho ven?
,,Zítra bych čas měl." Vážně budu muset jít někam s Bakugem jen kvůli Denkimu blbýmu nápadu?! Uškrtím ho! Ne.. nejdřív mu po kouskách usekám prsty na levé ruce, uvařím je do polívky, donutím ho to všechno sníst, pak mu usekám ty na pravé ruce, ty ogriluju a nakrmím ho jimi. Pak přijdou na řadu nohy a pak ho nechám pomalu vykrvácet..
,,Jsi v pohodě?" Vytrhl mě něčí hlas z myšlenek. Trhla jsem hlavou a podívala jsem se na Bakuga, který si mě prohlížel podivným pohledem.
,,J-jo jasně. Tak se zítra domluvíme," mírně jsem se usmála. Měla bych svoje myšlenky krotit.. Bakugo odešel a za chvíli za mnou přicupital Denki.
,,Viděl jsem to. Všechno. On souhlasil?" Řekl jako nějaká drbna, která chce všechno vědět a následně roznést po celé škole.
,,Ano, Denki, souhlasil. A teď bych ti radila odejít, než zrealizuji své představy," otočila jsem se na něj s určitě děsivým výrazem, protože ten jeho rázem vypadal vyděšeně.
,,M-myslíš představy o společném hraním karet, že ano?" Chceš mě popichovat ještě víc?
,,Tyhle představy mě jen popohání k tomu, abych zrealizovala ty, o kterých se mi bude určitě zdát. Věděl jsi, že můj otec má doma starobylou sbírku ostrých stříbrných dýk?" Udělala jsem zamyšlený výraz.
,,T-tak já už radši půjdu. Ahoj," a byl v tahu. Jen jsem se uchechtla a napsala jsem tátovi, že odvoz domů nepotřebuju. Vydala jsem sena zdlouhavou cestu domů a přísahám, že jsem asi třikrát málem usnula ve stoje, když jsem čekala, až bude na přechodu zelená. Konečně jsem dorazila domů..

Sportovní festival je za tři týdny (Vím, že v originálu to jsou dva, ale jinak by mi to nevycházelo.) a já bych se měla začít připravovat, jestli chci na někoho alespoň trochu zapůsobit. Ale nejdřív si dám šlofíka..

Spala jsem asi hodinu, přičemž jsem si před tím nastavila budík, protože bych jinak určitě spala až do večera. Když jsem se převlékala, tak mi došlo, že jsem nechala na ošetřovně berle. Do zítřka na mě počkají. Když jsem byla ve sportovní podprsence a teplácích vyhrnutých nad kolena, tak jsem si vlasy sepnula do vysokého culíku a s mobilem jsem se vydala do sklepa, neboli soukromé tělocvičny.

Mobil jsem zapojila do repráku a zapnula jsem písničky na co nejvyšší hlasitost. Protáhla jsem se a pak jsem začala cvičit a posilovat. Přestala jsem až když za mnou mamka přišla, že je už dávno po večeři, ať sním alespoň něco. Vypnula jsem tedy písničky a vzala jsem si mobil, který byl skoro vybitý. Rychle jsem si skočila do sprchy a v kraťasech a volném tričku jsem došla do kuchyně. Měla jsem tam misku se salátem. Snědla jsem ho za chvilku a šla jsem k sobě do pokoje. Byla jsem úplně vyčerpaná. A to bylo teprve devět. Stejnak jsem hned usnula jako nemluvně.