Fear (BnHa/Mha FF)

Hvězdná obloha

(Video nahoře je přesně něco pro otaku s daddy issues. ;D Nemáte zač, úchyláčci. XD)

Stihla jsem si několikrát oběhnout zahradu a zopakovat si pár chvatů, než jsem je uviděla přicházet. Otevřela jsem jim branku a přesunuli jsme se dolů do tělocvičny. Kluci posilovali, já si zkoušela chvaty, co jsem už dlouho nepožívala. Kirishimu to zaujalo natolik, že se ke mně chtěl připojit.

Vzhledem k jeho Quirku mi posloužil jako dokonalý panák. Vypadal, že ho to celkem baví. Denkiho jsem taky naučila pár jednoduchých chvatů, nic světoborného. Nakonec jsme byli ještě venku, protože počasí bylo naprosto úžasné. Rozhodla jsem se kluky potrápit u jógy s jejich určitě zkrácenými svaly. Kirishima na tom byl překvapivě dobře, ale Denki.. měl by se občas alespoň protahovat, je na tom sakra špatně.

Když se začalo pomalu smrákat, tak jsem se s kluky rozloučili a oni odešli. Já jsem se ještě odebrala dolů do tělocvičny a i přes ozývající se svaly jsem posilovala do úplného vyčerpání. Není to sice úplně zdravé, ale v neděli si dám jednodenní pauzu, přísahám.

Zbytek týdne probíhal více méně ve stejném duchu. Dozvěděla jsem se, že Ectoplasm má na mě při tréninzích čas v pondělí, úterý a ve čtvrtek, když jsme měli odpolední hodiny jako poslední s panem Aizawou. Neměla jsem unavené jen tělo, ale i mysl. Možná to byla moc velká zátěž, protože jsem se v hodinách nedokázala plně soustředit, občas mi pozornost opadla úplně, třebas i na pět minut.

Vzhledem k tomu, že se mi to nikdy dřív nestávalo, tak jsem se rozhodla zajít pro jistotu za Recovery Girl. Popsala jsem jí svůj problém a jeho možnou příčinu, ale ona řekla, že by se to měla dát do pořádku, jen si budu muset zvyknout. Ale pokud by se to zhoršovalo, tak ať to řeknu Ectoplasmovi, aby mě šetřil, nebo na nějakou dobu přerušil trénink.

S poděkováním jsem se rozloučila a těšila jsem se domů s následujícím dnem odpočinku. Věděla jsem, že to nevydžím a budu mít nutkání si alespoň zaběhat, ale těšit jsem se mohla, ne? Přišla jsem domů, kde mě čekal další trénink, snad poslední za tenhle týden. Ale než jsem stihla zapnout písničky, tak mi pípnul mobil se zprávou.

    Nechtěla bys někam zajít?
                         -Bakugo

Chvíli jsem se na zprávu dívala jako vyvoraná myš, než jsem se začala rozhodovat. Ne trénink mám přeci ještě celou noc.. proč ne.

     To záleží na tom kam.

Odepsala jsem a hned chvíli na to mi přišla odpověď.

      Uvidíš. Mám tě vyzvednout?

Jen jsem se uchechtla a odpověděla jsem:

        Ok, budu ti věřit.

Odložila jsem mobil a skočila jsem se vysprchovat. Vzala jsem si černé potrhané dříny, pod ně síťované silonky, černé tričko a černou mikinu. Ano, oblékám se jako bych chtěla něco vykrádat, ale proč ne, že? Člověk nikdy neví.

Bakugo tady byl během hodiny, což upřímně obdivuji, ale veřejná doprava dělá divy, no. Popadla jsem svůj batoh jen s těmi nejnutnějšími věcmi a vyšla jsem ven. Pozvdravila jsem Bakuga a vyšla jsem ven ze zahrady.
 ,,Nepřerušil jsem ti plány?" Zeptal se. Od kdy se zajímá?
 ,,Jestli se dá jako plán počítat cvičení a posilování do úplného vyčerpání..." nechala jsem větu vyznít do ztracena a pokrčila jsem rameny.
 ,,Tak půjdeme?" Vykročil směrem, kterým se jde k tomu parku, kde jsme byli minule.
 ,,Viděl jsem tě, jak dřeš na tréninzích," pronesl, ,,a tak to, jak to na tebe působí," dodal a já si povzdechla.
 ,,Kam tím míříš?" Pozvedla jsem obočí, i když jsem to už dávno věděla.
 ,,Neměla by jsi to tak přehánět." Řekl jednoduše. To už mi říkali Denki i Kirishima.
 ,,To už jsem párkrát slyšela. Mám ještě dva týdny, to se srovná a nakonec mi to pomůže," řekla jsem.
 ,,Když myslíš," pokrčil rameny. Všimla jsem si toho, že mám neskutečné kruhy pod očima, ztrácím pozornost, pomalu usínám při obědech i v tom hluku, někdy se sotva sunu, na schodech si dávám pauzy kvůli bolavému tělu, a vím to, nejsem žádný masochysta, abych si tímhle způsobem ubližovala, ale když tohle překonám, tak se stanu mnohem silnější. S trochou štěstí ještě před začátkem Sprotovního festivalu. Navíc to mám přesně spočítané; pokud sním určité množství jídla, dostanu do sebe dostatečné množství bílkovin, proteinů a cukru, tak nezkolabuji. Defakto si tím kompenzuji své tréninky, při kterých se přepínám.