Fear (BnHa/Mha FF)

Snaž se, bráško

Bakugovi nakonec zavolala mamka, že musí domů, takže se převlékl do jeho včerejšího oblečení, vzal si svoje věci a s rozloučením odešel. A opět jsem osaměla.. ale tělocvična mě už volá. V pokoji jsem se bleskově převlékla do cvičebního a už jsem byla zalezlá v tělocvičně za poslechu hlasitých rytmických písniček.

Byla jsem natolik nabytá pozitivní energií, že jsem necítila únavu ani po pár hodinách. Odpočinek jednomu nikdy neuškodí. Byla jsem dole zalezlá celé odpoledne, ale vůbec mi to nevadilo. Vylezla jsem až když se smrákalo.

Ve sprše jsem ze sebe opláchla všechen pot a neustále jsem se cítila svěží. Po dlouhé době jsem se cítila naprosto komfortně. Sedla jsem si k televizi, u které jsem se i najedla, a asi v deset jsem šla spát.

Další den jsem se probudila kolem sedmé hodiny. Dobrá nálada mi bohužel nevydržela, takže to vypadalo na klasický den složený převážně ze zatěžování vlastního těla. Rovnou jsem se převlékla do 'sportovního' a šla jsem si do kuchyně dát něco ke snídani. Vyhrál to jahodový jogurt.

Když jsem dojedla, tak jsem se chtěla odebrat do tělocvičny, ale zarazilo mě šramocení z druhého patra. Co to? Připravená použít svůj Quirk k obraně jsem se vydala za zvukem. Vycházel z bratrova starého pokoje. Potichu jsem otevřela dveře a zarazila jsem se, když jsem uviděla svého bratra, jak něco hledal v poličce. On si mě taky po chvíli všiml a otočil se na mě.

,,Taky tě rád vidím," řekl s úšklebkem, když jsem ho jen sjížděla zkoumavým pohledem. Byl to blázen.. nevěděla jsem, co od něj čekat.
,,Co tady chceš?" Založila jsem si ruce na prsou.
,,Jen pár mých věcí." Najednou. To mu po pár letech začaly scházet?
,,Kdybys chtěl, nepřišla bych na tebe. Takže proč jsi tady?" Pozvedla jsem obočí.
,,Jsi všímavější. Ano, je pravda, že jsem tě chtěl vidět. Předpokládám, že jsi mou nabídku ani nezvážila," strčil si ruce do kapes od mikiny.
,,Nabídku? Myslíš to, jak jsi mi psal v tom dopise, že bych se vám hodila? Šla jsem na U.A. a snažím se stát nejlepší hrdinkou jen proto, abych se přidala k té vaší.. Lize, nebo jak si to říkáte," protočila jsem očima. On se zasmál a přistoupil blíž.
,,Pokaždé, když se vidíme, tak se chováš jinak. V tréninkovém středisku jsi byla zaskočená a nakonec vzteklá, v tom parku jsi se ke mně chovala opravdu hnusně... to se nedělá. A teď jsi drzá a hraješ si na nepřístupnou. Notak, znám tě od malička! Pořád jsi ta holka, kterou opovrhovali a já jediný ti dokázal pomoct! Tvůj bráška, pro kterého jsi určitě probrečela spousty dní a nocí." Vzal mou bradu mezi ukazováček a palec a donutil mě se mu podívat do očí. Zatla jsem zuby, abych ho nepraštila. Chtěla jsem z něj to blbý chování vymlátit, srovnat mu to v palici a donutit ho uvědomit si, že je to všechno špatně.

,,Ty už nejsi můj bratr. Stal se z tebe šílenec," zasyčela jsem mu do obličeje.
,,Ale neříkej mi, že jsi si toho nevšimla už dřív! Měnil jsem se už dávno před tím, než jsem odešel. Nebo.. jsem byl spíš unesen?" Uchechtl se.
,,Jseš jen parchant, kterej si nezaslouží nic jinýho, než blázinec a basu," zavrčela jsem. On mě pustil a chytil se za srdce.
,,Slova mnohdy bolí víc, než rány pěstí, víš to?" Udělal strápený pohled, ale hned na to se samolibě ušklíbl. ,,Oh, promiň, já zapomněl. Ty to víš až moc dobře, že? To já ti vždycky pomáhal, ale jak to vypadalo po tom, co jsem tě opustil? Sledoval jsem tě, to nepopírám... ale chci to slyšet od tebe. To, jak jsi už nebojovala proti otci a trávila jsi cvičením mnohem víc času, než bylo zdrávo.. tak, tak, sestřičko, všechno jsem pozoroval z povzdálí. Ty jsi dospěla mnohem dřív, než kdokoliv jiný a oni tě brali jako tu podřadnou.. lidé jsou opravdu slepí, že ano?" Akorát mě naštval. Kam tím míří?
,,Tak už mi řekneš, proč jsi tady?" Svěsila jsem ruce podél těla a zatínala jsem pěsti.
,,Liga nabírá nové členy a ty máš jedinečnou možnost se předvést. S tvým Quirkem by jsi se jistě stala favoritkou. Ale nechci po tobě odpověd hned, to v žádném případě.. co takhle Sportovní festival, hm? Bude tam spousta lidí, hodně hrdinů.. skvělé místo na schůzku, že? Možná sebou přivedu i ostatní, aby se pokochali mou úžasnou sestřičkou, která dokáže mnohem víc, než jen poslat do bezvědomí pár podprůměrných návnad," přistoupil ještě o krok blíž, že jsem musela mírně zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí.
,,Víš co? Tak dobře. Uvidíme se tam," usmála jsem se a on se zatvářil překvapeně. Já jsem se ihned ušklíbla stejně šíleně jako on, ,,jen ať se pokochají tím, kdo je všechny srazí na kolena, až budou prosit a škemrat, abych je poslala na smrt." Zabodla jsem mu prst do hrudi a donutila jsem ho couvat, dokud nenarazil do zdi vedle okna. Stála jsem byla v bezprostřední blízkostí a s šílenstvím v oku jsem mu hleděla do těch jeho.
,,Copak, můj drahý bráško? Došly ti slova? Víš.. já se taky změnila a rozhodně ne k lepšímu. Jestli jsem dospěla? Určitě mnohem více, než ty. Pořád se chováš jako děcko a hraješ si na opravdového padoucha. Ale takhle to nefunguje, hochu. Takže pokud se mnou chceš měřit síly a přesvědčit mě, že si zasloužíš mojí přízeň, tak se trochu snaž, ano?" Usmála jsem se a nechala jsem ho tam stát. Odešla jsem a zabouchla jsem za sebou dveře. Uvažuji snad o tom, že bych se k němu přidala? Ne! Proč jsem se chovala jako by mi přeskočilo? Naučila jsem se to vyvolat, když jsem se přetěžovala při tréninzích s Ectoplasmem.

Zalezla jsem si do tělocvičny, pustila jsem si písničky a nehodlala jsem vylézt z jiného důvodu, než kvůli hladu, nemohoucnosti udělat jediný klik, nebo atentátu na město. A taky, že jsem se do kuchyně dobelhala až v půl druhé, abych si ohřála zbytek kachny a k tomu si nandala ten výborný salát.

Snědla jsem obě a rozhodla jsem se si chvíli odpočinout. Udělala jsem si čaj a sedla jsem si do obýváku, kde jsem zapnula televizi. Asi po hodině a půl jsem se s další půllitrovou flaškou plnou vody vrátila do tělocvičny, kde jsem pokračovala v ničení svého těla. Ničení, nebo zocelování? Uvidí se za týden.

Ale už v osm jsem se skoro nedobelhala do spchy. Po sprše jsem padla obličejem do postele a ihned jsem usnula. Dnešek byl až moc vyčerpávající...

Tak a je tu další nudná kapitola! Ale to jen protože bez nudných kapitol by to bylo ještě větší kliché, než už je. :D Doufám, že vás tyhle dvě poslední kapitoly neodradily, teď už to budou ty, na které jste zvyklí; záživné a plné napětí. XD Ne, teď jsem neměla v plánu si chválit svůj vlastní výtvor. XD
Ale vzhledem k tomu, že teď se mi v hlavě usazují pouze myšlenky týkající se yaoi, neků, hříšných činností a... podobných věcí, tak potřebuji přijít na jiné myšlenky.. chci komentáře! XDD Nemám s kým si psát na jiná témata, než jsou zmíněná o kousek výše, já vím, je to smutný. XD
No nic, snad se vám tohle... nevím jako to popsat, snad jen nepromyšlené a spontální napsání kapitoly, která by tady snad ani nemusela být, libílo a páčko! ;D