Fear (BnHa/Mha FF)

Kavárna

A hned další den to začalo; volnost v tréninzích. Měli jsme k dispozici tu budovu, kde nás napadli záporáci, jindy jsme byli zase na školním tréninkovém placu. Někdo zdokonaloval své útoky a schopnosti, jiní vymýšleli nové útoky a kombinace a někteří to brali jako každý jiný trénink, ale bylo vidět, že se všichni snaží.

Já neměla jak trénovat svůj Quirk, proto jsem cvičila fyzičku. Běhala jsem do úplného vysílení nohou, když nemohly nohy, posilovala jsem ruce, když už mi cukaly i svaly v rukou, zacvičila jsem na břicho. Věděla jsem, že zítra nebudu schopná něčeho podobného, ale neměla jsem v plánu skončit. Co bude zítra, bude zítra. To ať si řeší moje budoucí já.

Tahle škola má i bazén.. a tak úžasně vybavenou posilovnu! Po běhání jsem se tam zabydlela a nehodlala jsem vylézt.. do té doby, dokud se mi neobnoví svaly natolik, abych se došourala na další hodinu. Přísahám, že kdybych takhle cvičila celý měsíc v kuse, tak by mě nikdo nepoznal.. mohla bych jít na kulturistku. Za jak dlouho bych asi měla svaly jako Bakugo? Nebo jako Kirishima..

Chvíli před skončením hodiny jsem se šla pořádně vysprchovat. Zamknula jsem se na několik západů a klíčovou dírku jsem zakryla ručníkem, protože mám dojem, že mě ten malej úchylák sledoval až ke sprchám. V klidu jsem se vysprchovala, umyla jsem si vlasy, usušila jsem je a rovnou jsem si na sebe vzala školní uniformu. To propocené oblečení jsem dala do igelitky, že ho vezmu domů vyprat.

Zbytek normálních hodin se celkem táhl. Všichni vypadali, že by raději trávili celé dny na cvičišti. A nebudu lhát, já měla stejný názor. Když jsem si dávala některé věci do skříňky, tak ke mně přišel Bakugo.
 ,,Platí to dneska?" Zeptal se. Oh.. nečekala jsem, že se sám ozve. Doufala jsem, že na to zapomene a všichni budeme šťastní.
 ,,Jo. Tak kdy by se ti to hodilo?" Zavřela jsem skříňku a nahodila jsem si tašku na rameno.
 ,,V půl čtvrté?"
 ,,Super. Kde se sejdeme?"
 ,,Dojdu pro tebe. Dej mi čílo, zavolám ti," trochu mě zaráželo to, že se nijak netvářil. Nešlo poznat, jestli je mu to otravné, nebo chce jít. Kdyby mu to bylo jedno, tak se ani neobtěžuje zeptat. Na papírek jsem mu napsala číslo a podala jsem mu ho.
 ,,Tak já budu muset, abych vůbec stihla dojít domů," usmála jsem se a už jsem se řítila domů. Když to šlo, tak jsem běžela a celkem mě zajímalo, jak to stihne Bakugo ke mně domů.. no jo, on může jezdit veřejnou dopravou, nebo si vzít taxi.

Přispěchala jsem domů, kde jsem se přivítala se psy a v pokoji jsem si ihned stoupla před skříň. Musela jsem uznat, že i na mě bylo venku příšerné horko. Měla jsem tu nějaké ty černé kraťasy, ale hodnou chvíli jsem nad nimi ohrnovala ret a krčila nos, než jsem samu sebe přesvědčila, že když se překonám, tak nebudu muset trpět horkem. Nakonec jsem si vzala černé silonky a černé potrhané džínové kraťasy, ale k tílku už jsem se nepřemluvila. Vyhrálo to tričko, které mi bylo trochu na tělo, ale což, a černé návleky na ruce.

Ještě jsem si pročísla vlasy, než mi pípl mobil. Psalo mi neznámé číslo.

-Pošli mi adresu
      -Bakugo

Poslala jsem mu adresu a uložila jsem si jeho číslo mezi kontakty. Do batůžku jsem si hodila mobil, klíče, pepřák, tazer a klíče. Ano, moje matka mě zmanipulovala natolik, že už si tyhle věci beru automaticky. Batoh jsem nechala na posteli a vydala jsem se do kuchyně, kde jsem si vzala pomeranč. Seděla jsem v kuchyni a jen jsem byla zahloubaná v myšlenkách. Cukla jsem sebou, když domem rozezněl zvonek.

Doběhla jsem si do pokoje pro batoh a vyšla jsem před dům. Bakugo stál za brankou a čekal. Zamknula jsem za sebou dveře a zahlédla jsem ty dvě psiska, která číhala, aby mohla povalit nově příchozího. Smůla, psiska, dneska nic nebude. Došla jsem k brance, kterou jsem otevřela, rychle jsem se protáhla ven a zavřela jsem za sebou. Bakugo pozvedl obočí nad mým podivně vypadajícím úkonem. Ale myslím si, že pochopil, když u branky zybrzdili dva energiční psi, kteří se předními packami opřeli o přední vrátka a jejich hlavy branku převyšovaly.