Fear (BnHa/Mha FF)

Sportovní festival

(Videoklip je sice z úplně jiného anime, ale nevadí, ne? XD)

Probudilo mě opětovné pípání budíku. Škola.. budu muset za Recovery Girl, protože šplhat do schodů celý den rozhodně nehodlám. Táta říkal, že mi sežene odvoz.. to sice ano, ale nečekala jsem, že to bude nějaký jeho známý, který jezdí do práce později a má to po cestě. Vůbec ho neznám.. prý je to nějaký černovlasý hubený vysoký chlap. Víc info jsem nedostala.

Došourala jsem se ke skříni, kde jsem se převlékla do školní uniformy. Učesala jsem si vlasy a dobelhala jsem se do kuchyně, kde jsem si vzala opět jen jablko. Měla jsem o hodně víc času, protože auten to do školy trvá sotva tři čtvrtě hodiny. Když jsem dojedla, tak jsem se vrátila do pokoje, abych si zabalila věci do školy. Ze stolu jsem si brala penál a všimla jsem si brýlí pana Aizawy. Dnes ještě nemůže být ve škole.. ale mohla bych je dát někomu z učitelů. Napadlo mě a taky jsem si je dala do tašky.

Předpokládala jsem, že mi tu zlomeninu Recovery Girl vyléčí, takže jsem si do tašky přihodila i černé silonky. Ještě jsem se hodnou chvíli nudila v leže na posteli, než jsem uslyšela zvonek. Co nejrychleji jsem se postavila, popadla jsem tašku a přesunula jsem se ven. Před brankou do zahrady stál muž, který seděl na otcův chabý popis. Zamknula jsem za sebou a dobelhala jsem se k brance.
,,Dobrý den," pozdravila jsem onoho muže a otevřela jsem branku.
,,Ty budeš Shintaro," řekl s přízvukem. Není z Japonska..? ,,Já jsem Dean Peterson," Američan? Ten přízvuk mi byl povědomý.
,,Těší mě," podala jsem mu ruku jak jen mi to berle dovolovala. Nasedla jsem k němu do auta a on se rozjel.
,,Vy jste z Ameriky, že?" Podívala jsem se na njě. Mírně se usmál, ale nezpouštěl pohled z vozovky.
,,Prozradil mě přízvuk, že ano?"
,,To taky. Hlavně jméno Peterson není úplně obvyklé," pokrčila jsem rameny.
,,To už jsem stihl zjistit," zasmál se. ,,Slyšel jsem o tom útoku na tvojí třídu. To ti udělali oni?" Trochu zvážněl.
,,Ne, jen se mi povedlo si šikovně sednout." Ušklíbla jsem se. On se jen uchechtl a zbytek cesty probíhal v tichu.

,,Tak jsme tady," zastavil u školy. Vystoupil a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem a vzala jsem si berle.
,,Děkuji za odvoz," usmála jsem se.
,,Za málo." Nasedl do auta a už byl pryč. Byla jsem tu o trochu dřív, než normálně, takže jsem měla čas si dokulhat na ošetřovnu za Recovery Girl.

Po cestě mi došlo, jak je to tady vlastně velké. Došla jsem na ošetřovnu, kde seděla Recovery Girl u počítače.
,,Dobré ráno," řekla jsem a ona se na mě otočila. Postavila se podívala se na mojí nohu.
,,Dobré. Co potřebuješ?"
,,Chtěla jsem se zeptat, jestli by jste mi mohla tu nohu pomocí svého Quirku uzdravit," usmála jsem se nejistě.
,,Posaď se," ukázala na postel a já jí poslechla.
,,To se ti stalo při tom útoku, že?"
,,Ano. Je to zlomený kotník, tak trochu jsem si ho přisedla," vysvětlila jsem.
,,Mohla bych tě uzdravit, a to i najednou, ale vzalo by ti to hodně energie a minimálně po zbytek dne by z tebe byl spící bdící," řekla.
,,To jsem ochotná podstoupit, jen mě prosím zbavte té sádry a berlí," zaškemrala jsem.
,,Tak dobře," řekla.

Použila na mě svůj Quirk, sundala mi sádru a já se cítila tak, jak řekla. Jako spící bdící. Berle jsem si mohla prý vyzvednout až po škole. Pomalu jsem se prošla a i přes svou únavu jsem se usmála. Poděkovala jsem, popadla jsem tašku a svižným krokem jsem se vydala do třídy. Doufala jsem, že tam nebude Denki dřív, než já, protože jsem nehodlala snášet narážky na včerejšek.

Ale naneštěstí tam byl Denki i Kirishima. Snažila jsem se proplížit u stěny a splinout se stěnou, což vypadalo, že se mi daří. Zasedla jsem do lavice a připravila jsem si věci. Pak mi ale došlo, že jsem si zapomněla nandat silonky. Zaskučela jsem a silonky jsem vytáhla tak, aby to nikdo neviděl. Zaběhla jsem na záchod, kde jsem si je nandala a konečně jsem se cítila pohodlně. Vrátila jsem se do třídy, ale zapomněla jsem zapnout svůj maskovací mód. Taky si mě Denki hned všiml a přišel ke mně.
,,Už máš nohu v pohodě?" Podivil se, když mě viděl stát pevně na obou nohách.
,,Jo, Recovery Girl mě zachránila. Ale kvůli tomu je ze mě zombie, tak bych tě poprosila minimálně do konce dne o klid," šla jsem si sednout na svoje místo, ale on šel za mnou. Opřel se o mojí lavici a ušklíbl se. Ne... já tě varuju, Kaminari.

,,Takže si nechceš po škole zahrát karty?" Já tě varovala!
,,Denki Kaminari, ihned vypadni od mojí lavice, jinak schytáš pár dobře mířených ran." Sykla jsem s vražedným pohledem. On jen pokrčil rameny a šel ke svojí lavici. Hlavu jsem si podepřela rukou, zavřela jsem oči a čekala jsem na začátek hodiny. Chvíli bylo ticho, pak bylo slyšet jen zavrzání dveří a udivené lapání po dechu. Otevřela jsem oči, které jsem později vytřeštila. A-Aizawa?! Ale celý v obvazech! Co tu kruci dělá?!

,,Dobré," pozdravil a šel ke katedře. Ostatní říkali něco vy smyslu, že je zpátky moc brzo a jestli je v pořádku. Přijde tohle někomu v pořádku? Mně tedy ne.
,,Na mém stavu nezáleží. Co je hlavní; boj ještě neskončil." Boj.. neskončil? ,,Blíží se sportovní festival U.A." Boj.. aha. A já čekala další zlomeniny z blbosti. Alespoň z mé strany.
,,Vážně je v pořádku pořádat sportovní festival tak brzo potom, co nás napadli záporáci?" Řekla ta... černovlasá holka s mikádem. Vážně bych se ta jména měla naučit.
,,Co když na nás zaútočí znovu, nebo tak něco?" Řekl ten ocasatý blondýn.
,,Podle všeho chce U.A. ukázat konáním téhle akce, že její krizový systém je pevný jako skála. Zabezpečení bude pětkrát větší, než loni. Co je ale hlavní; náš sportovní festival je velká šance. Není to akce, která by se dala odvolat kvůli pár záporákům. Náš sportovní festival je jednou z největších akcí v Japonsku. V minulosti se říkalo festival sportu Olympijským hrám a celá země z nich šílela. Ale, jak víte, kvůli snížení populace už nejsou co bývaly. A to, co v Japonsku nahradilo Olympijské hry, není nic jiného, než sportovní festival U.A." No jasně. Určitě se na to bude dívat spousty lidí a hlavně hodně profesionálních hrdinů. Je to přimo výborná příležitost, jak o sobě dát vědět. ,,To, že se přidáte ke známé agentuře hrdinů, vám získá více zkušeností a popularity. Čas je omezený. Pokud se chcete stát profesionály, tak vám tahle akce otevře cestu do budoucnosti. Jedna šance ročně, dohromady jen tři. Nikdo, kdo se chce stát hrdinou, si nemůže nechat tuhle akci ujít. Pokud si to uvědomujete, tak neflákejte vaše přípravy!" Uh, první pořádná motivace, co jsem od něj slyšela. ,,Výuka je u konce," to už? Všichni se zvedli a Aizawa odešel ze třídy. Vyhrabala jsem z tašky jeho brýle a rozeběhla jsem se za ním.

,,Pane učiteli!" Zavolala jsem na něj. On se zastavil a otočil. Doběhla jsem k němu.
,,Při tom útoku.. tak vám spadly vaše brýle. Vzala jsem je, aby jste si nemusel nechávat dělat nové," podala jsem mu je, ale vzápětí mi došlo, že si je nemá jak vzít, když má obě dvě ruce v sádře a.. je tak nějak kompletně obvázaný.
Šla jsem s ním do kabinetu, kam jsem mu je položila na stůl.
,,Nenech se rozptylovat zbytečnými přátelstvými. Když jsi sem přišla, měla jsi téměř větší potenciál, než Todoroki, ale pouštíš si ostatní moc k tělu. Je na tobě, jestli chceš vyhrát sporotovní festival." Ano, nemáte zač, ty brýle jsem vám přinesla ráda. Raději jsem rychle vypadla a šla jsem do třídy přečkat zbytek hodin. O přestávkách všichni mluvili o tom festivalu a já se snažila udržet oči otevřené déle, než sekundu, ale stěží.

Když konečně nastal čas oběda, tak jsem se doloudala do jídelny, kde jsem se postavila do fronty. Na obědě jsem se seděla sama dál v rohu, aby nikoho nenapadlo si ke mně náhodou přisednout, protože jsem měla opravdu energii, abych stěží udržela svojí hlavu nad talířem, a ne v něm. Po obědě jsem se doloudala zpět do třídy a vzhledem k tomu, že jsem se nikde nezdržovala, tak jsem měla spoustu času na trochu spánku...