Fear (BnHa/Mha FF)

Nástup na U.A.

,,Za měsíc nastupuješ na U.A. a vypadáš takhle?! Tak snaž se trochu! Budeš mít štěstí, když se budeš držet s ostatními!"

Podobná slova jsem poslouchala celý měsíc až do nástupu na U.A. A pak přišel ten první den.. ten den, kdy jsem mohla dokázat rodičům, že nejsem žádný odpad, kterým mě nazývají den co den.

Do školy jsem šla po svých. Byla to celkem štreka, ale podle mého otce neuškodí těm mým párátkům procházka skoro přes celé město. Párátkům.. tak nazýval mé končetiny, které na sobě údajně neměly mít ani jeden sval. A on mě po čase také přesvědčil, že nejsem dostatečně silná. Zatím ne.

Když jsem konečně dorazila před bránu školy, tak jsem spatřila hlouček žáků, nejspíš to byli také noví prváci, což jsem pochytila z útržků jejich rozhovorů. Jednoduše jsem okolo nich prošla a šla jsem do jedné ze čtyř propojených budov.

Hledala jsem třídu 1-A, kterou jsem po čase bloudění našla. Pár lidí zde už bylo a jejich pohledy se stočily na mě hned, co jsem vkročila do dveří. Úspěšně jsem je odignorovala a sedla jsem si do lavice, která vypadala, že je zde navíc, protože byla za všemi jako jediná. Abych to vysvětlila; na zkoušky jsem se nemohla dostavit kvůli zranění, které mi způsobil otec, a tak se ani nedoufalo, že bych to stihla... ale řekněme, že můj otec má celkem vliv a tak jsem si mohla dodělat zkoušky dodatečně, což znamenalo, že jsem zkrátka přebývala.

Ale nijak mě to netrápí. Ani jsem si nestačila vytáhnout blok a už u mé lavice stáli dva lidé. Jeden červenovlasý a druhý mi připomínal Pikachua. Pozvedla jsem obočí.

,,Ahoj! Já jsem Kirishima Eijiro, vypadá to, že budeme spolu ve třídě." No páni.. tobě to ale pálí. No ták, nebuď hned tak kousavá. Napomenula jsem se. Ne, nejsem blázen, jen si ráda povídám sama se sebou.

,,Jo, jasně. Já jsem Shintaro Draxia." Představila jsem se taky.

,,Já jsem Kaminari! Denki Kaminari. Rád tě poznávám!" Natáhl ke mně ruku, kterou jsem mu stiskla, ale projel mnou maličký elektrický šok. S cuknutím jsem jeho ruku pustila. On se jen zasmál a jeho prsty zajiskřily. Takže jeho quirk bude elektřina. Dokáže dobíjet mobily?

,,Jak ti mám říkat? Shintaro mi přijde dlouhý," řekl Kirishima. Jeho příjmení zní roztomile.. a tahle věta zní divně.

,,Oba dva mi můžete říkat Shin." Byla jsem malinko zaskočená tím, že ke mně byli hned tak milí. Nejsem na to zvyklá.. a to vůbec.

,,Super. Kdo si myslíte, že bude náš třídní učitel?" Řekl Kaminari.

,,Nevím.. snad ne Present Mic. To jeho vyřvávání bylo nesnesitelné už na zkouškách." Odpověděl Kirishima. Asi můžu být ráda, že jsem je dělala individuálně.

,,Co si myslíš ty, Shin?" Oba dva ke mně stočili pohledy. Já jen pokrčila rameny.

,,Radši se nechám překvapit." Odpověděla jsem lhostejně. Pozvedla jsem obočí, když si Kaminari prohlížel můj obličej s přílišným zaujetím.

,,Co?"

,,Od čeho máš ty jizvy?" Vyhrkl. To jsem nečekala. Při podrobnějším pohledu se daly rozpoznat jizvičky, které mám z ,,tréninků" od svého otce.

,,N-no. Často jsem.. se zaplejtala do rvaček a-a schytala jsem tolik ran.. něco z toho muselo zůstat." Lehce jsem se zakoktala.

,,Rvaček? Neznám žádnou holku, co by se rvala," řekl se zaujetím Kirishima.

,,No, teď už znáš," ušklíbla jsem se.

,,Tak snad nepoznám na vlastní kůži." Ušklíbl se.