Fear (BnHa/Mha FF)

Úkol

Po cestě do parku jsme mlčeli, až na pár prohozených slov. Bakugo mě zavedl do nějakého opradu pěkného parku, který byl ale v části města, kde jsem byla snad jen desetkrát, jako malá. V parku bylo snad jen pár důchodců, kteří seděli na lavičkách u menšího jezírka, kde plavali Koi kapři a kachny. A v tu chvíli jsem zpozorovala problém.

Kachny.. jak to říct.. kachny jsou pro Quicka kamarádi na hraní, kteří jsou kamarádi do doby, dokud je nevidí ani necítí. Rozhodla jsem, že půjdeme cestou, která vedla pryč od jezírka. Došli jsme na plochu, která byla lemována stromy. Mazy i Quicka jsem odepla z vodítek a oni se hned rozeběhli. Běhali po obvodu plochy a hráli si. Spíš Quick provokoval Mazy a pak se jí snažil utéct. Ale bylo to celkem vtipné.

Seděli jsme v trávě a já sledovala ty dva pacholky. Vážně se potřebovali pořádně proběhnout někde jinde, než v zahradě. Ale najednou Mazy zastavila a zavětřila. Oba dva od nás byli asi čtyři metry daleko, ale mně se to nelíbilo. Že by cítila jiného psa? Mazy začala vrtět ocasem a rozeběhla se někam ke stromům, které plácek lemovaly. Okamžitě jsem se zvedla a běžela jsem za ní, stejně tak Quick, který to nejspíš bral jako hru na honěnou.

Viděla jsem mezi stromy jen Mazyin vrtící ocas. Doběhla jsem za ní a ztuhla jsem na místě. Byl tam můj bratr, který hladil Mazy na hlavě. Zvedl ke mně oči a narovnal se.
,,Psi vždycky všechno zkazí, uvědomuješ si to?" Ušklíbl se a udělal krok ke mně.
,,Co tady k sakru děláš?" Zasyčela jsem a připnula jsem si Quicka i Mazy na vodítko.
,,Dávám na tebe pozor, jako správný bratříček na svou mladší sestřičku, co jiného?"
,,Kdo je to?" Ozvalo se za mnou. Kruciš. Otočila jsem hlavu na Bakuga.
,,Nik-"
,,Jsem její starší bratr, že Draxo?" Udělal krok ke mně. Zavrčela jsem a otočila jsem se k Bakugovi čelem. Vypadal, že mu nevěří.
,,Ano," povzdechla jsem si, ,,tohle je můj starší bratr. Ale my už musíme jít," udělala jsem krok vpřed, ale ruka na mém rameni mě zadržela. Co to dělá?
,,Ale notak. Nechceš si trochu popovídat? Rád poznám tvého nového.. kamaráda," řekl a já viděla ten jeho pohled, kterým přímo scanoval Bakuga.
,,Možná někdy jindy. My už musíme jít," setřásla jsem jeho ruku ze svého ramene.
,,Tak vás doprovodím. Nemyslíš si, že by mě rodiče opět rádi viděli?" Naklonil se ke mně blíž, takže jsem mohla cítit jeho dech na vršku své hlavy.
,,Nemyslím si. Od té poslední hádky jste spolu nemluvili a táta by tě rovnou zabil," řekla jsem chladně, ,,takže se měj. My už musíme jít." Zasyčela jsem a vydala jsem se co nejrychleji pryč. Mazy jsem od něj musela odtáhnout, ale nehodlala jsem v jeho přítomnosti strávit už ani minutu. Bakugo šel vedle mě a když jsme vyšli z parku, tak promluvil.
,,To byl opravdu tvůj bratr?"
,,Bohužel," odsekla jsem. Ale hned jsem si uvědomila jedovatost v mém hlase. Povzdechla jsem si, ,,on.. se odstěhoval. Jeden z důvodů byly i časté hádky s otcem," vysvětlila jsem.
,,Choval se divně," sykl Bakugo a vypadal, že nad něčím přemýšlí, ,,mám dojem, že už jsem ho viděl, ale nevybavuju si, kde," dodal. Tohle je špatný... jestli ho viděl při tom napadení tréninkového centra a dojde mu to, tak si bude spojovat i mně s padouchy.. tohle je setsakramentsky špatný.
,,Je to možné. Když ještě bydlel s námi, tak trávil víc času venku, než na našem pozemku, natož v domě, kam se chodil jen vyspat a částečně i najíst," jenže pak dokončil střední, mohl se dostat na dobrou hrdinskou školu, nebo klidně i akademii, ale on utekl. Nebo spíš zmizel. Nevrátil se ze školy domů. Nejdřív se policisté domnívali, že to byl únos, říkali něco i o útěku.

Když uplynulo půl roku od jeho zmizení, já už dokázala neplakat jen při pomyšlení na něj, se mi na stole v pokoji objevila obálka s naškrabaným dopisem. Když jsem poznala jeho písmo, měla jsem chuť papír spálit, ale nedokázala jsem to a přečetla jsem si ho. Vypsal tam, že se o něj nemusím bát, ať to vyřídím i rodičům. Přidal se na stranu zla, ale to mě na tom dopise nezaskočilo nejvíc. Byla to nabídka, že se k němu můžu přidat, že našel nějakých pár lidí s mocným vůdcem, a někdo jako já by se jim hodil. V ten den se mi zhroutil život. Jediná osoba, která mi opravdu rozuměla, byla pryč.