Fear (BnHa/Mha FF)

Trénink

Ráno jsem se probudila chvíli před svítáním, o pět minut dřív, než mi měl začít zvonit budík. Došourala jsem se do koupelny a přiměla jsem svou mysl procitnout studenou vodou několikrát chrstlou do obličeje. Učesala jsem si vlasy a vrátila jsem se do pokoje. Tam jsem se převlékla do školní uniformy, plus jsem si na nohy natáhla černé silonky a zbalila jsem si věci do tašky.

Došla jsem do kuchyně, kde byl na lince talíř se sandwichem. Ihned mi to připomělo včerejšek. Kapku mi to zvedlo náladu a já se zakousla do sandwiche. Jakmile jsem dojedla, tak jsem se obula, popadla tašku a vydala jsem se přes město do školy.

Před branou školy mě překvapili novináři, spousta novinářů. Chtěla jsem okolo nich projít, ale zastavila mě jedna reportérka, která vypadala být velmi odhodlaná dostat ze mě informace, ať už se týkaly čehokoliv.
,,Jaký je All-Might učitel?" Vyhrkla na mě a natáhla ke mně ruku s mikrofonem.
,,N-no.. nejsem si jistá, jak to říct. Rozhodně takový, jak se o něm mluví. Je spravedlivý, možná nemá tolik praxe jako ostatní učitelé, ale je to úžasný učitel. Ale teď musím na ošetřovnu, takže když mě omluvíte.." otočila jsem se a šla jsem do školy. Novináři jsou tak vlezlí.. a to se mnou chtěla mluvit jen jedna reportérka poprvé za život.

Chvíli na to jsem slyšela, jak je tam Aizawa odhání. Nebo spíš jim řekl, že dneska nic neuloví a ať se pakujou. Jen jsem se pro sebe ušklíbla a pokračovala jsem ve svojí cestě. Na ošetřovně byl ten kluk, co ho Bakugo dostal do kómatu a mluvil s Recovery Girl. Vtoupila jsem do místnosti a čekala jsem, než dořeší to, o čem mluvili.

Když ten zelenovlasý odcházel, tak si mě teprve potom všiml. Jen se na mě překvapeně podíval, ale pak sklopil hlavu a odešel.
,,Dobrý den," pozdravila jsem Recovery Girl.
Prohlédla mě, vyzpovídala ohledně mého stavu a dala mi omluvenku, že se nebudu moct dnes ani zítra zúčastnit žádných fyzických tréninků. To vysvětlete mému otci, madam.

Potom jsem se spěšně rozloučila a došla jsem do třídy. Po chvíli si ostatní všimli, že jsem přišla do třídy a zmlkli. Jakože kompletně všichni. Já je jen odignorovala a sedla jsem si do své přebývající lavice. Denki dorazil těsně na zvonění, takže jsem měla sotva šanci ho pozdravit. Chvíli na to přišel do třídy pan Aizawa s nějakými papíry.
,,Dobrá práce na předvčerejším tréninku, viděl jsem videa a výsledky. Bakugo," oslovil Bakuga a já k němu stočila pohled, ,,jsi talentovaný, nechovej se jako děcko," řekl a já se uchechtla. Ale asi moc nahlas, protože se na mě Bakugo krátce podíval. Do řiťky.
,,Vím," řekl jen Bakugo a dál se nevyjadřoval. Čekala jsem emoční výbuch, či něco víc.. BUM.
,,A Midoriya.." oslovil někoho dalšího a když zareagoval ten zelenovlasý, usoudila jsem, že to bude asi on. Dobře, už znám jeho jméno, ,,znovu jsi to vyřešil tím, že jsi si zlomil ruku?" Zase? Něco mi uniká..? ,,Nemůžeš se stále vymlouvat na to, že nedokážeš ovládat svůj Quirk. Nerad se totiž opakuji; pokud ho ovládneš, dokážeš toho mnohem víc. Tak si pohni, Midoriyo." Zdá se mi to, nebo ho právě Aizawa povzdbudil...? Svým způsobem.
,,Ano, pane!" odpověděl Midoriya.

,,A Shintaro." V tu chvíli jsem zkameněla. Čekala jsem to, co mi vždy říkal otec. Že jsem slabá a ať se zlepším, jinak ze mě nikdy nic nebude, ,,stav se po hodině u mě v kabinetu." Ale tohle jsem nečekala. Co po mě může chtít? Chce mi snad říct víc v soukromí to, že jsem neschopná?

,,A teď zpět k věci. Dnes od vás totiž vyžaduji.." další zátěžovou zkoušku? Že by? ,,vybrat předsedu třídy." Oh... normální třídní záležitost. Ok.
Všichni se najednou začali předhánět v tom, kdo chce být předseda. Jen já jsem seděla a modlila se, ať jsem neviditelná a ať mě všichni ignorují, jako tomu bylo do nástupu na U.A. Všechny pak přerušil Iida.