Fear (BnHa/Mha FF)

Vyčerpané tělo, vyčerpaná mysl

Quicka a Mazy jsem pustila do zahrady a šla jsem domů. Vodítka jsem odložila na botník a zasekla jsem se, když bylo v domě hrobové ticho. Žádná televize, žádné hučení z kuchyně..
 ,,Halo? Jste doma?" Zavolala jsem, ale nepřišla žádná odezva. Kvapně jsem prošla celý dům, ale nikde nikdo nebyl. Došla jsem do kuchyně a teprve v tu chvíli jsem si všimla papírku na lince.

 Museli jsme odjet už dnes. V pokoji máš obálku s penězi, kdyby se cokoliv dělo, tak nám okamžitě zavolej. A laskavě měj zaplé zvonění na mobilu, když se ti někdo snaží dovolat.

    -Táta

Ups. Papírek jsem hodila do koše a přemýšlela jsem, jestli jít ještě dneska trénovat. Po dnešních pár hodinách ve škole... mi to dokonale stačilo. Batoh jsem hodila na linku a k večeři jsem si udělala salát s kuřecím masem. Sice jsem slintala celou dobu, co jsem čekala, než bude maso hotové, ale stálo to za to. Ale bylo teprve sedm a já nevěděla, co mám dělat. Sice jsem věděla, že toho zítra budu nejspíš litovat, protože se budu sotva hýbat, ale ještě jsem si zalezla do posilovacího koutku v tělocvičně. Asi až po dvou hodinách jsem si zašla do sprchy, kde jsem se pořádně vydrhla.

Vzpomněla jsem si na jednu mastičku, která by měla zařídit, aby mě tolik druhý den nebolely všechny svaly, a sice mi chvíli trvalo, než jsem jí našla, ale skoro celá jsem se jí namazala a nějaký ten chladivý účinek začal působit hned. Takže ať už jsem se oblékla jakkoliv, tak mi byla alespoň patnáct minut zima. To byl zase úžasný nápad.

Ale usnula jsem něco krátce po desáté s tím, že se budu moct zítra hýbat bez větších obtíží.

Ale to jsem se hluboce mýlila. Sotva jsem ráno zvedla ruku, tak se mé namožené svaly ozvaly. Jak dnešek sakra zvládnu? Vyhrabala jsem se z postele a s obtížemi jsem se navlékla do školní uniformy. Zvládla jsem si rozčesat vlasy, na což jsem popravdě pyšná, protože jen obyčejný pohyb jakoby mě zabíjel.

Slezla jsem schody do kuchyně, kde jsem si opět vzala jen jablko a vypila jsem skoro celou litrovou krabici pomerančového džusu, protože jestli mám dnešek přežít, tak je cukr na prvním místě. Když bylo na čase, tak jsem si z pokoje vzala tašku a vyrazila jsem do školy.

Ve škole jsem zasedla do svojí lavice a po tom množství vyjitých schodů jsem nehodlala vstát do té doby, dokud nenastane atentát na školy, požár, nebo jakákoliv krizová situace. Ale možná bych i v tu chvíli zvažovala, jestli se na někoho spíš nepověsím jako klíště.

Dorazila jsem do školy dřív, protože jsem to vzala zkratkou přes zapadlé uličky, kam jsem měla zakázáno chodit, ale mé bolavé tělo si říkalo o co nejkratší cestu, takže jsem to riskla. Sice jsem se musela proplížit okolo pár feťáků, ale tazer za opaskem sukně mi říkal, že mi s radostí pomůže, kdybych náhodou chtěla někoho nabít pozitivní energií.

Jakmile přišel Denki do třídy, tak přispěchal k mojí lavici.
 ,,Shin, pojď se se mnou podívat do prvního patra na nástěnku. Je tam rozpis, kdy je bazén, cvičiště a posilona přístupná pro všechny studenty s dozorem." Víte, co jsem říkala o té pozitivní energii? Fungoval by na Denkiho tazer? Mám sto chutí to vyzkoušet, aby už sklapnul.
 ,,Denki, já jsem ráda, že sedím a nesténám bolestí, tak se laskavě kliď, než se rozhodnu na tobě ozkoušet můj tazer, nebo pepřák," zavrčela jsem a on udělal krok od mojí lavice.
 ,,Myslel jsem, že by jsme tam mohli s Kirishimou, a možná s Todorkoim, zajít a trochu víc potrénovat." Řekl a má ruka se začala sama od sebe dožadovat tazeru za mou sukní. Ještě chvíli, ručičko, teď je moc daleko.
 ,,Jestli mě neponeseš na zádech, tak se nikam nechystám," zabručela jsem a považovala jsem náš rozhovor za uzavřený.
 ,,Super, tak jdeme," odložil tašku a postavil se ke mně zády. To jako myslí vážně?