Vzhledem k novým pravidlům platformy Wattpad (přicházejícím v platnost dne 15.4. 2024) je všem aktérům v příběhu 18+ let.
* * *
Vítám Vás u prvního příběhu na téma Niam Horayne, jenž na tomto profilu můžete najít a zároveň také u mé první spolupráce, o kterou se postarala úžasná renn_barnes_
Přejeme příjemné čtení.
Niall - renn_barnes_ - psán normálně
Liam - já, Mia - psán kurzívou
Niall
Mé jméno je Niall Horan. Je mi sedmnáct a myslím si, že na svůj věk jsem celkem vyspělý. Tím myslím svůj vzhled. Výškově jsem sice stejný jako většina studentů, ale mám za to, že ostatní určitě nejsou v tak dobré formě jako já.
Rád sportuji a vsadil bych se, že kdybych opravdu chtěl, dokážu sesadit i kapitána našeho fotbalového týmu. Určitě bych to už dávno udělal, to by jím ale nesměl být jeden z mých nejlepších přátel, Louis. Dobře, zrovna jeho bych asi nepřekonal, ale chápeme se, jsem v tom prostě nejlepší. Víc není důležité.
Mám blond vlasy, které si vyčesávám nahoru. Nejsem přírodní blonďák. Původně jsem brunet, ale musel jsem se nějak odlišit, ne? A myslím, že mi to nakonec i sluší. Dost dívek obdivuje mé oči díky jejich nebesky modré barvě. Upřímně, nemyslím si, že kromě barvy je na mých očích něco výjimečného, ale rozhodně jim to brát nebudu.
Již třetím rokem studuji střední školu. I když, studuji se asi úplně říci nedá. Trefnější je prolezl jsem až do třetího ročníku střední školy. Učení moc nedávám, což je nejspíš důvod, proč většině kantorům lezu krkem. Ne, že by mě to nějak zvlášť trápilo. Radši trávím čas se svými nejlepšími přáteli, mezi které řadím již zmiňovaného kapitána fotbalového týmu Louise, Harryho a Zayna. Mimo tyhle tři mám spoustu dalších přátel, patřím totiž mezi ty velmi oblíbené jedince. Celá škola ví, kdo je Niall Horan.
Najde se pouze pár lidí, kteří neocení můj skvělý smysl pro humor, což samozřejmě vůbec nechápu.
Jak někdo vůbec může říct, že nemám smysl pro humor? Copak já můžu za to, že neocení dobrý vtip?
Jednoduše řečeno, neví, co je dobrý.
Liam
Jmenuji se Liam James Payne a jsem sedmnáctiletým studentem třetího ročníku střední školy. Učení se věnuji často a rád. Není to tak, že bych si musel něco dokazovat, mě to zkrátka baví.
Spousta lidí možná nikdy nepochopí můj zájem o fyzikální jevy nebo nadšení z matematické rovnice přes celou tabuli. Já ale takový jsem a jestli to ostatní nechápou, je to jejich problém, ne můj.
Nemám zapotřebí se s čímkoliv vytahovat, bohatě mi stačí, když sám vím, že jsem v něčem dobrý.
Možná právě proto taky nemám žádné kamarády. Mnohým připadám nudný, nezáživný a bez smyslu pro humor. Tak to ale není, mně jen nepřipadá vtipné to, co oni shledávají více než zábavným, a přitom se téměř vždy jedná o něco na úrovni druhé, možná třetí třídy. Mnohem radši ale budu sám kvůli tomu, jaký doopravdy jsem, než aby si lidé oblíbili mé falešné já.
Navíc, já kamarády nepotřebuji. Na všechno si vystačím sám a kdyby měli být stejní jako moji spolužáci, akorát by mě rušili při důležité práci. Studium je důležité, v mém věku vlastně úplně to nejdůležitější. Nechápu, jak jím někdo může opovrhovat a nevěnovat se mu, vždyť škola přeci udává naši budoucnost! Někteří lidé vážně neuvažují a naopak se prezentují svými nedostatky.
Když už jsem u nedostatků, nemohu nezmínit svůj zrak, díky kterému nosím brýle. Jinak mám hnědé vlasy i oči a jsem spíše vyšší postavy.
Na první pohled možná nevypadám nijak výrazně nebo zajímavě, zdání ale klame. Kvůli potetovaným rukám do školy nenosím takřka nic jiného než jen dlouhé rukávy.
Můj styl oblékání je taky naprosto jednoduchý. Nosím jednobarevné věci bez vzorů i bez značek a je mi to upřímně jedno, hlavně, že se cítím pohodlně.
Rád si občas zajdu do posilovny, jelikož pohyb je pro lidské tělo přirozený a zdravý.
Jsem schopen o sobě říct, že už mám hodně svých životních otázek srovnaných a sám se sebou jsem i poměrně spokojený, ačkoliv vím, že je vždy co zlepšovat. Jsem relativně zadobře i s tím faktem, že jsem gay, ale ani tak to nikdo neví. Shledávám to absolutně nedůležitým, jelikož o člověku vypovídají jeho činy a znalosti, ne orientace, oblečení nebo vzhled.
Právě taky narážím na jeden určitý problém, jenž mě svou existencí sužuje už třetím rokem. Nejde o nikoho jiného než o Nialla Horana, mého spolužáka, který si o sobě myslí, že když má blonďaté vlasy, místo ve fotbalovém týmu a otravné řeči, tak je hned nejlepší. Snažím se ho ignorovat, ale ne vždy se mi to podaří. Úplně všechno, co jen udělá, je totiž absolutně iritující, ale téměř všem to přijde neskutečně vtipné. Já jsem naštěstí jedním z těch, kteří mají alespoň trochu rozumu na to, aby se takovým primitivnostem nesmáli.
Ahoj!
Doufáme, že se Vám první část tohoto příběhu líbila, a prosíme Vás, ať nám o svých dojmech z něj případně dáte vědět do komentářů.
Tak ahoj u další kapitoly!
Vaše
Mia & Renn
ČTEŠ
,,Já tebe víc." (Niam)
Fiksi Penggemar,,Tak třídního premianta bych tady nečekal." ,,Vážně? Já naopak přesně věděl, že ten největší idiot ve vesmíru tady bude." *** Stejně tak, jako je každý z nás vůči svému okolí jinak otevřený, logicky i každý přidává různým věcem různou váhu. Někdo l...
