Top 10 věcí, proč tě nenávidím [SM]

🏀28🏀

Ráno se probudím kolem sedmé hodiny. Když se po asi deseti minutovém přemlouvání vyhrabu z postele dojdu si rovnou do kuchyně na snídani tam už je jenom teta a chystá se do práce. Když mě uvidí usměje se a dá mi na stůl snídani.    ,,Dobré ráno." Pozdraví mě a já přijdu ke stolu.    ,,Dobré ráno teto. Děkuju za snídani."     ,,Katie na tohle je pro tebe." Řekne a podá mi obálku. Trochu nechápavě se zadívám na tu obálku, ale pak si jí vezmu. Teta si sedne na proti mě.    ,,Dal mi jí ředitel. Ředitelka byla hrozně překvapená a potěšená tvými dokonalými výsledky z historie i Brent nám s tím trochu pomohl když jí napsal dopis o tom jak záříš v poznávání nalezených věcí."      ,,Počkej takže?"    ,,Takže jsem včera zrušila tvoje studium tady no a po novém roce v lednu nastupuješ do nejlepšího programu na historii a dějepis." Řekne a já radostí vykřiknu. Hned tetu obejmu.    ,,Děkuju teto děkuju."     ,,No mě neděkuj to Brentovi a Elle to oni odvedli největší kus práce."  Řekne a usměje se.     ,,No jo, ale co máma už to ví?"      ,,Ano ví." Řekne teta trochu sklesle.     ,,Zuřila." Řeknu smutně a položím obálku na stůl.      ,,No nebyla nadšená, ale pochopila to." Řekne a usměje se. Za to mě spadne obrovský kámen ze srdce.

,,Tak jo ty jsi sněs tu snídani a já jdu do práce. Co máš dneska v plánu? Jo a večer mi řekneš jaký to bylo včera."      ,,Jo neboj řeknu. Dneska půjdu za Brentem mu poděkovat a potom asi za Sandrou." Trochu zalžu a teta přikývne. Dneska do muzea nemusím, ale zítra ano. Jdu totiž provádět americké hráče no a den po té kanadské.    ,,Tak já jdu. Ahoj." Zavolá na mě teta ode dveří.     ,,Ahoj teto." Zavolám zpět a uslyším zavření dveří. Rychle se nasnídám a dojdu se upravit. Brentův krámek není daleko od hotelu kde je Shawn. Takže půjdu k Brentovi a pak za Shawnem. Když si vyčistím zuby a lehce se namaluju. Zvolím lehké vlny, které si udělám pomocí žehličky na vlasy. Zabere to víc času než normálně kulkou, ale má to hezčí výsledek. Potom už se přesunu ke skříni. Když se kouknu ven všimnu se něčeho co mě překvapí. Venku poletují malé sněhové vločky. 

,,Sněží?! Ne tak to je snad vtip. Proč teď? Proč dneska? Tady je možné opravdu všechno. Je půlka listopadu a ono sněží. Hm dobře tak dneska se asi Shawnovi líbit nebudu." Zanadávám si a vytáhnu ze skříně modré džíny trochu teplejší k tomu černý rolák a vezmu si teplejší kabát, který mi sahá lehce ke kolenům. Ze skříně ještě vytáhnu vysoké kozačky pod kolena a ještě si vezmu šálu a čepici. Taky rukavice. Protože bude venku určitě velká zima. Do kabelky si dám všechno co potřebuju. Kouknu se na hodiny a zjistím, že je půl deváté. Super takže mám čas.

Vyjdu na ulici a hned mě ovane nepříjemný pocit chladu. Trochu se ošiju, ale stejně to nepomůže. Rychlejším krokem se dostanu na zastávku tramvaje. Kolem pořád poletují drobné sněhové vločky. Když přijede tramvaj všichni se do ní nahrnou, aby se, alespoň trochu zahřáli. Ještě, že jedu jenom dvě zastávky. Když tramvaj zastaví na mé konečné zastávce. Rychle vystoupím, abych se v přeplněné tramvaji nemačkala. Hned se mi pod kůži dostane ta zima. Rychlím krokem se vydám k Brentovi do krámku. Abych byla zase na chvíli v teple. Když dojdu lehce otevřu a přivítá mě jako vždy zvonění zvonečku.

,,Kate. Ahoj. Anny mi volala, že se možná stavíš. Tak co jak to dopadlo?" Zeptá se a já bez jakého koliv slova k němu dojdu a pevně ho obejmu.    ,,Děkuju moc nebýt tebe tak se ještě teď plácám tady." Řeknu a zasměju se.     ,,Ello pojď sem tohle si musíš poslechnout. Ona se tam dostala."     ,,No to je super Kate jsem na tebe pyšná. Já to věděla. A to co je tam čeká to ještě neviděli." Řekne a znovu mě obejme.     ,,Ale to všechno díky vám jinak bych se tam znovu nedostala."      ,,Kate. Neznám jinačí dívku, která by toho znala o historii tolik jako ty. Se podívej dokonce i Ella je o proti tobě pozadu." Řekne a začne se smát.    ,,Ty drzoune. A co já to vím, že Kate se rovnat nemůžu. A to téhle dámě je osmnáct." Řekne a obejme mě kolem ramen. Já se podívám na hodiny a zjistím, že je za deset minut deset.    ,,Jé já budu muset jít, ale ještě se stavím. Ahoj." Řeknu a doběhnu ke dveřím.    ,,Ahoj." Uslyším za sebou než zavřu dveře úplně.