Top 10 věcí, proč tě nenávidím [SM]

🏀18🏀

,,Katherine Greenová." Řekne ředitelka školy a já si dojdu pro svoje maturitní diplom.    ,,Gratuluji slečno máte nejlepší výsledky."    ,,Děkuji." Řeknu a falešně se usměju. Potom přejdu k památní knize a podepíšu se.    ,,Slečna Greenová velice nadaná studentka. Přijala stipendium na Harvardu." Řekne starosta a v tu chvíli se rozezní potlesk. Sejdu ze stupínku a vrátím se na svoje místo.   ,,Shawn Mendes. Velice chytrý a nadaný mladík. Který přijal stipendium na Montreal Sports Akademi." Takhle to postupuje dál. Potom přijde na řadu focení a pak už se jenom loučíme protože já hned večer odjíždím do Anglie na letní předpřípravný program. Celá žhavá. Zbytek měsíce se mi Shawn vyhýbal ani na mojí narozeninovou oslavu nepřišel. Od té doby co se se mnou rozešel nebyla noc, kdybych nebrečela. Pořád jsem se budila a litovala toho. Měla jsem jít do Montrealu, ale na to je už pozdě.

,,Kate. Budeš nám chybět." Řekne Chloe a se slzami v očích mě obejme.    ,,Vy mě přece taky. Kdy odjíždíte?"     ,,Dneska v podvečer."      ,,A vy dvě?"     ,,My až na konci prázdnin."      ,,A ty?"     ,,Dneska v noci."     ,,Budeš nám chybět. Ale slib nám, že až budeš mít čas tak za námi přijedeš."     ,,Slibuju." Řeknu a všechny je obejmu.
Najednou zatroubí auto.     ,,Máma je tady."     ,,Tak se měj hezky užívej a hlavně napiš."   ,,Nebojte se napíšu." Naposledy je ještě obejmu a potom už rychlím krokem dojdu do auta. Sednu si a připoutám se. Je deset hodin a já nemám ještě ani zabaleno a máma je na mě pořád naštvaná a já na ní. Takže celou cestu vládlo hrobové ticho. To mezi námi v poslední době vládne často. U snídaně. U oběda. U večeře. Buď se ignorujeme nebo hádáme. Když jsme zastavili na příjezdové cestě odpoutala jsem se a šla rovnou do svého pokoje.

Ze skříně si vytáhnu svoje kufry. Zase se mi z očí začali téct slzy. Do kufrů jsem si začala skládat oblečení. Musela jsem si, ale dát pauzu, protože přes slzy jsem nic neviděla. Sedla jsem si na postele a naplno se rozbrečela. Bylo mi hrozně tohle jsem vážně podělala. Nechce se mi odtud. Chci vidět Shawna vysvětlit. Začít s ním chodit. Být s ním šťastná. Říct mu ano až by mě požádal o ruku. Dát mu domov a rodinu. Je mi osmnáct a já za tu dobu co znám Shawna to byl můj nejšťastnější rok i když začátek a cesta k naší lásce byla hodně klikatá. Ale byly to ty nejlepší měsíce, kteří jsem prožila a teď to všechno končí.
Když jsem se trochu uklidnila a znovu se chtěla pustit do balení zacinkal mi mobil. Psal mi Nash, že se se mnou zapomněl rozloučit. Alespoň něco co mi zlepší náladu. Nechám balení a vezmu si telefon. Seběhnu schody a rozeběhnu se ven.

,,Ahoj." Řeknu a obejmu ho tak pevně jak to nejvíc jde. Chce se mi brečet, ale před ním nemůžu.    ,,Dobrý Kate?"      ,,Jo jsem v pohodě. Jsem ráda, že jsi se, alespoň ty přišel rozloučit." Usměju se a znovu ho obejmu.   ,,Kate je tady něco co bych ti měl dát." Řekne a vytáhne menší krabičku.    ,,Co to je?" Zeptám se a opatrně si ji vezmu do ruky.  Otevřu krabičku a tam je stříbrný náramek. Je tak krásný. Na něm je vyrytá věta.
,,To nejkrásnější co jsem kdy zažil je láska k tobě.  Nashi to je hezké, ale vždyť máš."     ,,To je od Shawna je to pro tebe k narozeninám." Řekne a mě se uleví.     ,,Nechtěl ti to dát sám, že prý nemohl a mám tě pozdravuje tě."      ,,Viřiď mu, že ho miluju víc než svůj život a že mu na sto tisíckrát děkuju." Řeknu a potom se s ním rozloučím. Přijdu domů a dobalím si ty věci.

Když mám všechno hotové. Tak si vezmu tu krabičku a pořádně si ten náramek prohlédnu. Nasadím si ho na ruku. Padne mi jako ulitý. Při pohledu na ten náramek se rozbrečím. Teď mě to tíží ještě víc jako kámen mě to tíží. Jedno, ale vím, že ten náramek si nesundám ať se děje co se děje. Už nikdy.    ,,Kate pojď na oběd." Přijde za mnou Louren a já přikývnu. Dojdu dolů do kuchyně a sednu si na své místo a máma mi dá jídlo stejně jako všem. U stolu panuje ponurá nálada ostatně jako vždy.    ,,Kate umyješ nádobí?"     ,,Jo jasně." Zamumlám a začnu sbírat nádobí. Dám ho do dřezu a opláchnu. Potom vyndám myčku. Čisté uklidím na svoje místo a to špinavé tam naskládám.    ,,Kate volala teta prý budeš bydlet u ní. A že až budeš přistávat tak jí máš napsat." Informuje mě táta.    ,,Jo jasně."  Řeknu a skládám to nádobí do myčky.    

,,Katie. Pojď sem." Řekne táta a ukáže, abych šla k němu.     ,,Co se děje zlato?" Zeptá se a chytne mě za ruku.     ,,Nic tati. Nic se neděje." Řeknu a usměju se.     ,,Katie jsi moje malá holčička. Poznám když tě něco trápí."      ,,Tati ty moc dobře víš, že dostat se na Harvard byl můj sen, ale teď nějak nevím jestli to je ten sen, který je na prvním místě."     ,,Máš na mysli toho kluka?“     ,,Uhm."
,,Katie já vím, že to bude znít hloupě, ale měla by jsi jet. Netrap se nějakým klukem. Jestli osud chce, aby jste byli spolu tak si k sobě zase cestu najdete." Řekne a usměje se.   ,,Díky tati." Řeknu a pevně ho obejmu.    ,,Tak pojď projdeme spolu jestli máš všechno, aby jsme to nemuseli dělat večer na poslední chvíli. Máma to teď asi s tebou neudělá." Řekne čemuž se oba zasmějeme.

,,Tak jo všechno tady je. Myslím si, že jsi připravená." Řekne a usměje se. Pak už jenom počkám do večera. Když se přiblíží čas odjezdu. Do batůžku si dám. Letenku, pas, peněženku a mobil. Převléknu se a i s mými kufry se vydám dolů. Rozloučím se se všemi a potom i s tátou se vydám do auta. Dám si věci do kufru auta a sednu si na místo spolujezdce. Táta si sedne za volant, připoutá se a rozjede se. Na letišti se s mnou dlouze rozloučí a vrátí se zpátky domů.
Já projdu kontrolami a potom jenom počkám na svoje letadlo.

Když oznámí můj let vezmu si batoh a vydám se k letadlu. Letušce předám svojí letenku a lehce se usměju. Potom už se vydám ke svému místu a sednu si na něj. Vytáhnu si knihu a vyčkám na odlet.     ,,Prosíme všechny cestující, aby se připoutali budeme odlétat." Řekne ta jedna z letušek a já se připoután stejně jako všechno tady. Letadlo zcouvá na hlavní ranvej a rozjede se ku předu. Když se letadlo odpoutá od země trochu to ve mě hrkne. Na jednu stranu ze mě opadla ta tíha, kterou na mě má máma nakládala, ale zase na druhou stranu jsem opouštěla zem, kde žije někdo koho na světě miluju nejvíce.
Nakonec beru do ruky knihu a plně se ponořím do děje.

Sen
,,Já Shawn Peter Raul Mendes se odevzdávám tobě Katherine Annabell Greenová a slibuji ti svou věrnost v nemoci i ve zdraví dokud nás smrt nerozdělí."      ,,Já Katherine Annabell Greenová se odevzdávám tobě Shawne Petere Raule Mendesi a slibuji ti věrnost v nemoci i ve zdraví dokud nás smrt nerozdělí." Řeknu a usměju se.
,,Co osud spojil nic nerozdělí." Dodá oddávající a pak si nandáme prstýnky.   ,,Můžete si dát první manželské políbení." Řekne a Shawn si mě stáhne si mě do polibku. Otočíme se s úsměvem ke svatebčanům. Potom už mi Shawn nabídne svoje rámě, které s radostí přijmu a společně vyjdeme ven.

,,Shawne můžeš na moment?!" Zakřičím z koupelny.    ,,Stalo se něco?" Přiběhne Shawn do koupelny trochu vyděšený.    ,,Co by jsi řekl na to kdyby nás tady bylo víc?"      ,,Jak jako víc? Kate nechceš doufám psa víš, že mám alergii na psi."
,,Ne Shawne nebyl by to pes, ale miminko?"
,,Počkej ty jsi?"     ,,Já nevím asi ano.“      ,,Kate to je úžasný takže budeme rodiče. Miluju tě. Miluju tě. Jsi ta nejlepší dívka na světě."

Probudí mě můj pláč. Nedokážu udržet slzy ani hlasité vzlyky.     ,,Slečno jste v pořádku?"     ,,Ano ano. Omlouvám se."     ,,To je v pořádku slečno." Řekne a usměje se. Je mi hrozně neměla jsem Shawna opouštět. Snad ho budu vídat ve svých snech, alespoň ve snech s ním budu. Alespoň ve snech budu šťastná.

Tak dneska tady máme kapitolu je hooodně nudná to vím, ale láska Shawna a Kate ještě úplně nevyhasla brzy se, ale Kate seznámí s někým kdo jí trochu hlavu zamotá co si myslíte bude i potom Shawna milovat nebo na něj zapomene 😅

Jinak bych chtěla poděkovat všem co tuhle knihu čtou tahle kniha mě neskutečně baví. Taky bych chtěla poděkovat veru_mendes je to hrozně fajn holka a jsem ráda za její podporu. Určitě se mrkněte na její příběh ještě jednou moc děkuji❤

Bára💞