Top 10 věcí, proč tě nenávidím [SM]

🏀39🏀

O týden později
Je to už něco přes týden co Shawn leží v kómatu v nemocnici. Zatím se prý nic nezhoršilo ani nezlepšilo. Včera jsme se s holkama vrátili z našeho krátkého výletu po Americe. Byly jsme v New Yorku a na Newyorské Broadwayi. Potom v Las Vegas a nakonec jsme byly pár dní v LA. Takže z výletu na tři dny se stal týden. Bylo to tam moc kouzelné, ale já stále mám svá oblíbená místa doma v Anglii. Ano stále to považuji za domov, i když můj domov je tam kde je Shawn. Nevím co bych dělala kdyby se už neprobudil.
Ale na tohle myslet nechci teď musím myslet na to, ještě pár měsíců a budu muset zase do školy, ale má to svoje výhody jdu až v řijnu a za dva r9ky končím. To zase není tak špatné. A jednou určitě budeme se Shawnem cestovat a spolu procestujeme celý svět.

,,Kate jedu do Toronta nechceš jet taky?" Přijde do pokoje Chloe a já zakroutím hlavou.     ,,Ne já zůstanu tady. Řeknu a do očí se mi zase nahrnou slzy.      ,,Dobře, ale slib mi, že si nic neuděláš ano. Nash mi na tebe bude dávat pozor." Řekne a přijde mě obejmout.     ,,Neboj nebudu si nic dělat. Co kdyby se Shawn probudil. Potom bych nemohla vidět ty jeho oči, které tak moc miluju." Řeknu a i když se snažím slzy udržet se rozbrečím.    ,,Neboj se on se probudí Nash za ním jel tak ti řekne."       ,,Cože?! A proč jste mě nevzbudili?"      ,,Byla jsi dost unavená ještě z té cesty jak si řídila tak jsme tě nechtěli budit. Holky taky před chvilkou odjeli."  

,,Katie neboj všechno bude." Nedořekne to, protože jí přeruší silné bouchnutí dveří.    ,,Co to?"
,,Nashi jsi to ty?"      ,,Jo!" Zavolá Nash zpátky na Chloinu otázku asi nejspíš z kuchyně. Obě dvě se zvedneme z postele a dojdeme do kuchyně.     ,,Co se stalo?" Zeptám se když vidím úplně rozzuřeného Nashe.     ,,Nic jde o trenéra. Místo Shawna tam dal svého syna. Ten nás prohnal a potom jsme stejně prohráli."      ,,A co Shawn byl si za ním?"      ,,Je na tom o dost lépe Katie."     ,,Musím za ním."      ,,Katie."      ,,Prosím týden jsem ho neviděla byla jsem u něj jenom jednou. Nashi prosím potřebuju ho vidět." Zaškemrám a Nash odevzdaně přikývne.    ,,Děkuju jsi moc hodnej." Vyjeknu nadšeně a hned mu skočím kolem krku. 

,,Tak se běž převléknout. Počkám na tebe." Řekne a já se rychlím krokem vydám do pokoje. Převléknu se vezmu si pár potřebných věcí a potom už s Nashem vyrážíme do nemocnice. Projdeme přes recepci na pokoj kde leží Shawn. Když vstoupím přijde mi to jako kdybych odtud nikdy neodešla. Je tu celá Shawnova rodina. Aaliyah sedící v rohu pokoje. Karen, která sedí u postele a svírá svému synovi ruku. Manny, který stojí hned vedle ní a utěšuje jí.   ,,Ahoj." Špitnu a oni se na mě otočí. Všichni se usmějí a zakývají na pozdrav. Je mi jasné, že jim do řeči moc není když jejich milovaný syn leží v nemocnici na přístrojích. Dojdu k posteli a sednu si z druhé strany Shawna. Levou ruku má zlomenou. Když koukám na jeho obličej tak neutrální bez jakého kliv výrazu chce se mi brečet. Karen po mě hodí uklidňující úsměv.

,,Katie běž domů nemůžeš ho takhle vidět." Řekne Manny a já zvednu k němu svoje uslzené oči. Odevzdaně přikývnu a zvednu se na odchod. Otevřu dveře od pokoje a ještě jednou se ohlédnu a pak s rozloučením opustím pokoj. Nikdy jsem nebyla se Shawnem dýl jak deset minut, ale pravda je, že takhle ho vidět nemůžu.  Na chodbě na mě čeká Nash. Když mě uviděl postavil se.   ,,Prosím jdeme domů. Nějak mi není dobře." Řeknu a vydám se pryč z nemocnice.    ,,Katie počkej na mě." Řekne a doběhne mě.     ,,Katie klid on bude v pohodě." Řekne a já jenom pokrčím rameny.     ,,Já vím to už mi říkáš asi po stopadesátý. Já vím věřím mu, že se probudí. Zítra se tady zastavím, ale teď už pojďme. Motá se mi hlava a není mi moc dobře." Řeknu a pokusím se usmát. Je pravda, že mi není moc dobře bolí a motá se mi hlava a bolí mě žaludek.