Top 10 věcí, proč tě nenávidím [SM]

🏀9🏀

Všem se zatajil dech. Nikdo v tu chvíli nevěděl co dělat. Síla vnitra se zvětšovala a bouře se blížila. Najednou mě pohltilo něco zvláštního síla, která mě nutila jít v před. Bezmyšlenkovitě jsem se rozeběhla vstříc neklidnému oceánu. Když už mi voda sahala až k pasu začala jsem plavat.   ,,Katherine ne!" Uslyším za sebou hlasy, ale neotáčím se. Do plavala jsem do velké hloubky a v tu se vynořil Shawn úplně vysílený.    ,,Shawne!" Vykřiknu a zkusím ho zachytit, ale moc mi to nejde.  Nic neříká jenom se snaží že všech sil zůstat nad hladinou. Nakonec ho i zbytek sil opustí a prudká vlna, která teď spláchne nás oba. Když do sebe naše těla narazí rychle ho chytnu a vyplavu na hladinu. Chytnu ho kolem pasu a ze všech sil co ještě mám doplavu na břeh. Chytnu Shawna tak abych ho mohla vytáhnout na břeh.

Najednou jsem cítila jakou si úlevu když mi Nash pomohl Shawna vytáhnout na břeh. Když jsme ho dostali do bezpečí tak už tam byly učitelé a plavčíci a taky lékařka. Odnesli ho zpátky do hotelu na ošetřovnu.    ,,Kate běž s nimi jsi moc vyčerpaná a máš poraněnou ruku." Nařídila mi třídní a já se kulhavým krokem dobelhala až k nim. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem sotva šla. Nohy mě bolely vlastně všechny svaly na těle jsem cítila. Pohled na Shawnovo bezvládné tělo a slabý dech ve mě vyvolával různé pocity. Měla jsem na něj vztek, že se zase předváděl. Na jednu stranu jsem si říkala dobře mu tak, ale zároveň jsem měla strach. Co když to bude něco vážného.

,,Slečno a vy jste v pořádku?"    ,,Jo jsem jenom trochu v šoku."     ,,No podle vaší nohy se vám něco stalo. Ukažte kouknu se na to." Řekne a odvede mě vedle do místnosti.   ,,Neboj tvůj kluk bude v pohodě. Je jenom trochu podchlazený."    ,,Ne on není můj kluk jenom spolužák ani se moc nebavíme spíš spolu bojujeme jeden druhého moc nemusíme." Řeknu jí tak nějak všechno, ale něco uvnitř mě mi říká, že jí můžu věřit.      ,,Aha no, ale trochu ti na něm záležet musí když si pro něj hrdinsky skočila do rozbouřeného moře."     ,,To asi jo nevím prostě najednou jsem byla v takovém tranzu a nevěděla co mám dělat. A pak jsem zničeho nic plavala pro něj."     ,,Chápu nechci být nějaká chytrá třeba se mílím, ale myslím si, že ti na něm začíná záležet víc než si sama myslíš."    ,,No to asi ne, ale děkuji za to, že jste mě ošetřila a vyslechla." Řeknu a seskočím z lůžka a dopadnu na nohu.

Všechny síly v ní mě opustí a já tak skončím na zemi.    ,,Slečno vážně jste v pořádku?" Zeptá se a pomůže mi zpátky na nohy.     ,,Jo jsem jenom se mi trochu podlomila kolena." Řeknu a pokusím se usmát.    ,,No dobrá, ale raději vás pošlu na pokoj."  Řekne a zavolá svého kolegu, který mě odvede zpátky na pokoj. Nechá mě tam a odejde. Trochu znepokojená začnu chodit sem a tam.
V hlavě mi pořád probíhá jedna a ta samá myšlenka jak je na tom asi Shawn. Sednu si na postel a plně se ponořím do myšlenek.

Najednou se velkou silou rozletí dveře a do nich v padnou holky.    ,,Co se děje?" Zeptám se.    ,,Prý si máme zabalit pár věcí."     ,,Jo dobře a kam se jde?" Zeptám se a vytáhnu si batoh.     ,,No jdeme do jednoho muzea kde pak přespíme a zítra ráno se vrátíme."     ,,Jo je to nádherné historické muzeum a prý budeme spát v nějaké hrobce."  Slyšela jsem slovo hrobka a historické muzeum tak to jdu a hned.    ,,Počkej ne ty a Mendes tady zůstáváte. Ošetřovatelka už vám napsala omluvenky.    ,,Cože?" Vyhrknu a posmutním.    ,,Je nám to líto Kate, ale máš zraněnou nohu."     ,,To nevadí tak třeba jindy."     ,,Hele klid učitelka řekla že tam ještě půjdem takže hlavu vzhůru." Řekne Chloe a obejme mě. Stejně tak jako holky. Potom si rychle zabalí pár věcí a s rozloučením zmizí.

Trochu si povzdechnu do ruky si vezmu knížku a na chvíli se do ní ponořím. Přes velké okno pozoruji pomalu se blížící bouřku. Museli vyrazit brzy, aby tam stihli dojít. Trochu se mi postesklo. Nebýt Nashe nevytáhla bych Shawna na břeh. Nash je pro mě miliónovej kamarád a doufám, že on to má podobné. Doufám, že mě bere jako kamarádku. Když se přiblížila sedmá hodina sešla jsem dolů do kuchyně nikdo tam nebyl. Jedna hrozně milá kuchařka mi přinesla jídlo a ještě se se mnou dala do řeči byla tak o dvacet let starší o víc ne. Když jsem jídlo snědla ještě asi pětkrát jsem jí poděkovala a potom se vydala do pokoje. To už venku dunila bouřka.

Došla jsem se osprchovat a vzala jsem si na sebe pyžamo. Vyčistila jsem si zuby a vrátila se do postele. Viděla jsem to co snad ještě nikdy předtím. Blesky se dotýkaly rozbouřené vodní  hladiny. To mě děsilo ještě víc. Nesnáším bouřku.  Mám z ní strach. Chvíli jsem se převalovala na posteli než mě obrovská rána donutila vyskočit do sedu. Zrychleně jsem dýchala a srdce mi bílo jako o život. Vstala jsem z postele a vydala se dolů po schodech až jsem stanula v patře kde spali kluci. Našla jsem pokoj číslo jedna. Kde stoprocentně ležel Shawn. Lehce jsem zaklepala, ale nic se neozvalo. Tak jsem trochu nezdvořile otevřela dveře.

Všimla jsem si čtyř velkých, ale prázdných postelí. Trochu mě to polekalo. Ale pak jsem uviděla Shawna jak vyšel z koupelny. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Pohlédl na mě, ale nic neřešil to prostě přešel ke své posteli a sedl si na ní. Já tam pořád stála a hypnotizovala jeho a tu dující bouřku venku, která stále přibírala na síle.
Shawn nejednou poklepal na místo vedle něj. Trochu zdráhavě jsem se k němu rozešla. Ale najednou mě chytla silná křeč do poraněné nohy. Myslela jsem že skončím na zemi, ale Shawn který byl pohotový mě včas zachytil.    ,,Děkuju." Řeknu a můj hlas se zlomí.     ,,Ne děkuj ty jsi zachránila mě." Řekne potichu a sklopí hlavu.

,,Mohla bych se tě na něco zeptát?" Jenom mlčky přikývne.     ,,Proč si to dělal, když si věděl jak je to nebezpečné?" Zeptám se ho a on se trochu zamračí, ale potom jeho výraz přejde spíše do neutrálního stavu.    ,,No prostě jsem nechtěl dát najevo, že se bojím hluboké vody a rozbouřeného oceánu. Nechtěl jsem být zbabělec."      ,,Ty nejsi zbabělec tohle je normální každý má z něčeho strach, ale nikdy není moc dobré ho zkrývat potom se právě může stát tohle."     ,,Já vím byl jsem tak vyčerpaný, že bych se asi sotva sám dostal zpátky. Takže ti ještě jednou děkuju."     ,,Nemáš za co." Řeknu a usměju se.

,,No tak já už půjdu zpátky nahoru." Řeknu a vydám se ke dveřím. Najednou zasní hrom a já celá vyděšená se opřu vší silou o dveře. Shawn si všimne mého strachu a dojde ke mě.   ,,Tak přespi dneska tady nikdo se to nedozví. Můžeš si vybrat jakou koliv postel. Nashe, Camerona, Matta nebo se mnou i když to si nemyslím, že by jsi chtěla." Řekne a uchechtne se. Tohle není ten Shawn něco mu určitě dali. Je na mě už milejší, ale takhle zase by úplně asi nebyl. Takže ne raději si vlezu do postele třeba Nashe.     ,,No a vadilo by ti to moc kdybych si lehla k tobě?" Cože?! Co jsem to právě řekla?     ,,No jasně pojď." Řekne a vleze si do postele a udělá mi místo. Trochu se k němu přitulim a on mě obejme. Najednou jakoby všechen strach a obavy zmizely. Cítila jsem se v bezpečí a Shawnova náruč a teplo ve mě probouzeli jakou si sílu a cit.

Tak jo mám tady další kapitolu jinak se omlouvám za chyby psala jsem to večer na rychlo 😅

Tak co zatím líbí doufám, že ano jinak co si myslíte jaký cit by mohl v Kate probouzet Shawn chtěla bych znát váš typ a názor ❤

Bára💞