Ten pravý (Dokončeno)

„Takže utíkáš od problémů?" zeptal se a posadil se na mou postel.

„Proč mi nebereš telefon, a neodpovídáš na zprávy?" zeptal se a bez pozvání vešel do bytu, přímo do mého pokoje. Není tu poprvé. „Protože jsem neměla náladu, ani energii to řešit," vyhrkla jsem, když jsem zavřela dveře od pokoje, aby to holky neslyšely. „Takže utíkáš od problémů?" zeptal se a posadil se na mou postel. „Já? Ty si nikdy nevšimneš, že je něco špatně! Myslíš si, že jsme ve spokojeném vztahu, ale nejsme. Já v něm nejsem šťastná," vyhrkla jsem bez přemýšlení a on se na mě podíval šokovaně. „Ty to chceš ukončit?" zeptal se a hodil na mě jeden z jeho typických pohledů, jako by říkal, stejně mě to nezajímá. „Ne, vím, že tě miluju, ale bylo by dobré si dát pauzu," řekla jsem a podívala se mu do očí, načež se postavil z postele a přikývl. „Jak dlouho?" zeptal se. „Nevím, dokud nebudu připravená, a nebudu vědět, co přesně chci," řekla jsem a on přišel až ke mně. „Chtěl bych, aby ses rozhodla, tak abys byla šťastná," špitl a následně mě políbil. Polibek prohloubil a já cítila jemné kmitání motýlích křídel, avšak nebylo tak silné, jako dřív. „Ahoj," řekla jsem a vyprovodila ho z bytu. „Ahoj," řekl, pousmál se a poté zmizel na schodišti.

Svezla jsem se po hlavních dveřích, když se otevřely dveře od holek a obě vyšly ven. „Vše jste slyšely že?" uchechtla jsem se a ony přikývly a sedly si vedle mne, aby mě objaly. Bylo to milé gesto, které jsem potřebovala. „Všechny víme, že se rozhodneš správně," řekla Cloe. „Přesně. Hlavně abys byla šťastná. Vůbec není konec světa, kdybys byla chvíli sama. Hlavně, aby ses netrápila ve vztahu, který nemá smysl," opřela si hlavu o mé rameno Brook a já se usmála. „Díky," vydechla jsem spokojeně, když nás vyrušil zvonek bytu. „To bude Christian," řekla jsem a postavila se, následně se postavily i holky s tázacím pohledem. „Kdo?" ušklíbla se Brook. „Jeden kluk z Edisnu chce, abych ho provedla po městě," řekla jsem jakoby nic a po objetí je nechala stát v bytě, protože jsem z něj vyletěla jako střela.

„Ahoj, promiň, že jdu pozdě, ale zdržel jsem se na cestě," kývnul hlavou k autu a já přikývla a také jej pozdravila. „Tak, kam se podíváme?" nadšeně se zeptal a já se pousmála. „Napadlo mě ukázat ti pár hezkých míst poblíž, a poté zajít do mého oblíbeného baru, kam chodíme s holkami v jednom kuse na různé míchané nápoje. Více bychom mohli podniknout všichni, a projet celé San Francisco, až bude více volna. Přeci jen, pokud máš stejně hodiny jako Chriss, tak máš pátek, sobotu a neděli volno. Máme tři auta, včetně tvého, takže velký výlet," usmála jsem se nad svým plánem. „To zní opravdu dobře, ale proč tři auta?" zeptal se nechápavě, a vydali jsme se pomalu parkem. „Seznámíme tě s Cloe a Brook, to jsou naše spolubydlící a kamarádky ze střední, neboj se jsou úplně úžasné," usmála jsem se, a poté jsme zahnuli menší mýtinkou, abychom se dostali na jedno opuštěné místo, kde nechodí moc lidí. „Dobře, ale furt by stačila dvě auta," podotkl. „Ano, máš pravdu, ale ber, že znáš mě, Chriss a Jordyho. Pak poznáš Cloe a Brook, jenže když poznáš Cloe automaticky se seznámíš s Noahem, a když poznáš Brook, tak poznáš i Tomase," dořekla jsem složité vztahy naší party. „Ale i tak by stačila dvě auta," uchechtl se. „Jenže každý chce svůj prostor, navíc by se to domluvilo pořádně, až bude volno, ale neboj určitě máme dost času to projet. A za měsíc poznáš dalšího člověka z naší party. Jmenuje se Adrien, podle mě si budete rozumět," řekla jsem a poté se před námi tyčil větší kopec. „Víš, měl jsem ti asi říct, že nemám rád kopce, ani moc procházky, ale řekl jsem si, že když jsem pryč z Norska měl bych to překousnout," řekl zadýchaně, když jsme se snažili zdolat dotyčný problém. Kolem byl naprostý klid na to, že je ještě světlo a nebylo ani moc hodin to bylo na San Francisco dost neobvyklé. Park hrál všemi barvami podzimu a já se nemohla vynadívat, jak se náš rozhled zvětšuje a zvětšuje.

„Konečně," vzdychl, když jsme se objevili na mýtině. Odsud byl snad nejhezčí výhled na centrum, a když bylo opravdu čisté nebe, šel vidět i Golden Gate. „Tady chodíme s holkami, když je toho na nás moc. Lidi tu nechodí, kvůli tomu smrtícímu kopci," řekla jsem a on se porozhlédl. „Můžeme tu na chvíli zůstat? Je to tu vážně, až bych řekl dech beroucí," usmál se a já musela taky, protože jsem byla ráda, za jeho stejný názor. „Když máme před zkouškami, nebo trable ve vztahu tady je snad jediné místo, kde nám to pořádně všem myslí." „To věřím, asi si najdu aspoň jednou týdně čas a zajdu si tu, je to tu takové klidné a zároveň máš celé velkoměsto na dlani," rozplýval se nad výhledem a rukama se opřel a vlhkou trávu. Byla jsem ráda, za svou předtuchu si vzít koženou bundu a sedla si na ni. „To byl dobrý nápad," uchechtl se s pohledem na svou bundu. „Nevadí, ne každému to dojde hned," zasmála jsem se a on se zamračil a poté se hned usmál. Něco ve mně se hnulo, protože jen to, že seděl vedle mne, probouzelo motýlky k životu. Upřímně netuším zda čas, který jsme tu strávili bylo jen pár minut nebo snad několik hodin, ale až když zašlo slunce a byla chvíli úplná tma, jsme se rozhodli jít dál.

„Tak fajn, tohle je studentské místo, téměř všech. Jsou tu lavičky a jídelní stolky na piknik, a když přijdeš v dobrý čas, vždy najdeš místo na sezení, protože lidi v San Franciscu jsou hodně líní na to něco dělat, proto jsou tady." Cítila jsem na sobě jeho pohled a otočila se na něj. „Co je?" zeptala jsem se ho. „Nic, jen jsem se zamyslel," špitl a porozhlédl se. Byl to obyčejný park, kde bylo plno míst na sezení, nebo jedení. Kolem bylo i dost místa pro mimočasové aktivity, a když už jsme u toho. Každý víkend se tu v šest ráno koná hodina jógy. Pamatuji si, jak byla Chriss úplně nadšená a, že se prostě dokope k tomu tam chodit. Jenže všichni známe Chriss. Její budíček nedokáže začít před dvanáctou, takže její první pokus vstát na šestou hodinu dobrovolně, byl i poslední. Po józe se tu odehrává ještě hodiny pilátes a také různých běžeckých turnajů. Ne že by se běhalo dokola na tomto areále, který není moc velký, ale většinou se zde začíná trať maratonu, který je dlouhý dvacet až čtyřicet kilometrů. „Můžeme už jít klidně do toho baru, víc toho asi stejně nestihneme," řekla jsem a vydala se cestou k baru. „Počkej, to na mě máš jako vyhrazený čas?" zeptal se a chytil mě za ruku, abych zpomalila, což vyvolalo řetězovou reakci. Jeho prsty mě pevně stiskly kolem mých, na celém těle jsem ucítila husinu a motýlci v břiše létaly, jako zběsilý a v mé hlavě se rozsvítila pomyslná kontrolka s nápisem: „Polib ho." Buď jsem vážně úplně mimo a paranoidní, nebo jsem se dokázala zamilovat do kluka za jediný den. Podívala jsem se mu do očí, a viděla, že také nad něčím přemýšlí, avšak nad čím mi zůstalo záhadou. „Ehm, ne. Jen nechci přijít úplně pozdě. Zítra mám hodinu už v osm ráno," řekla jsem a najednou ucítila na své ruce chlad, protože ji pustil. „Dobře, tak si půjdeme sednout a můžeme si více povídat." „Dobrý nápad, protože většinu času jsem mluvila já, a to u mě není zvykem," ušklíbla jsem se a on se usmál a přikývl.
Tohle bude ještě zajímavý večer.