Ten pravý (Dokončeno)

„Já věděla, že se něco stalo, tak povídej."

Pohled Chriss

„Motorické neurony axony z CNS do periférie. Kontrolují efektorové orgány, kosterní somatomotorické, hladké svaly, srdce, endokrinní a exokrinní žlázy, visceromotorické. Senzorické neurony, axony z periférie do CNS," opakovala jsem si to snad po páté, protože můj mozek začal řvát, že víc informací za dnešní den nedá. Odložila jsem vše stranou, a opřela se o dlaně, tak abych viděla celé okolí. Chodívala jsem tu s Jordonem, který mě z anatomie zkoušel, a vždycky jsem prošla. Nechtěla jsem si to připouštět, ale děsila mě představa, že to bez něj nedám, že neprojdu, protože tu se mnou není. Povzdychla jsem se a sledovala slunce, které pomalu zapadalo za město, což tvořilo nádherné panorama. Nedokázala jsem se soustředit, protože mi myšlenky lítaly všude možně do vzpomínek, potřebovala bych změnit prostředí, ne napořád, protože San Francisco je prostě můj domov, ale na nějaký ten týden určitě. „To není špatný nápad," ušklíbla jsem se, a vzala do ruky telefon, abych se podívala, kolik je přesně hodin. Kdybychom se po zkouškovém vzali, a odjeli. Není to vůbec špatný nápad. Vzala jsem si veškeré věci, co jsem si tu přinesla, a co nejrychlejším krokem vyšla domů.

Vyběhla jsem schody, které jsem brala, jako náhradu dnešního kardia, a odemkla dveře, protože jsem to chtěla navrhnout Reb. Otevřela jsem dveře, ale byt byl prázdný. Nebyla tu ani Cloe, ani Reb, což bylo divné, protože v práci skončila před hodinou. Položila jsem si všechny věci na zem, protože na stole jsem měla skripta k stomatologii, soudnímu lékařství, chirurgii a farmakologii. Příští týden skládají zkoušky všechny fakulty. Na každý den je dána zkouška ze dvou předmětů. Co se mých zkoušek týče, tak mě v pondělí čeká anatomie, které mě dneska málem zabila, a jako další farmakologie, ze které bude skládat zkoušku i Reb. Převlékla jsem se do volné mikiny a legín, jak mám doma ve zvyku, a šla si udělat šálek čaje.
Sedla jsem si ke stolu, foukala na vařící čaj, a napsala Reb třetí zprávu, protože už je to skoro další hodina, kdy je pryč, a já nic nevím.

Pohled Reb
Zašli jsme do nejbližší restaurace, kde je k dostání bezmasé jídlo. Vegetariánský život, je ten nejlepší. Samozřejmě to je každého věc, ale můj názor znáte. Během celého večera jsem se neskutečně bavila, nasmála, jak dlouho ne. Tohle jsem potřebovala, odreagování, jak od Tobyho, tak od Christiana, kterého nedokážu dostat z hlavy. Po zaplacení, které jsme dali na půl, jsme se prošli delší cestou, než mě Adrian odprovodil ke mně domů. „Tohle bylo fajn," vzdychl spokojeně, a já přikývla. „Jo, konečně jsem se odreagovala, a nemyslela na," sekla jsem se, a můj hlas se zaseknul. O Christianovi moc neví, nechci to nějak rozebírat. „Tobyho?" zeptal se, a já přikývla. „Tak jsem rád, že jsem pomohl," řekl, a podíval se mi do očí. Začala jsem být celkem nervózní, ale spíš jsem se cítila špatně, než taková ta příjemná nervozita, kterou většina z nás zná. Naklonil se blíž ke mě, čímž se mi zvětšily zornice, tak třikrát, a já ho rychle objala, abych se vyhnula případné katastrofě. Celkem ho to překvapilo, ale hned mi objetí opětoval, a po chvilce jsem se odtáhla. „Tak se měj, Adriane," řekla jsem naposledy, než jsem se otočila zády k vchodovým dveřím. „Zatím, Reb," špitl, a já hned vešla do vchodu. Neotočila jsem se, protože tahle situace mi celkově naháněla strach. Vešla jsem do výtahu, a přehrávala si celou situaci znovu, a znovu. Třeba mě nechtěl políbit, třeba mě chtěl taky obejmout, ale byl překvapený mou reakcí, protože já se nerada objímám. Sám ví, že jsem po rozchodu, snad by mu bylo jasné, že bych se nehrnula do dalšího vztahu, kor s Adrianem, který je jako můj mladší bratr. Povzdychla jsem si nahlas, jak nikdy předtím, a vsunula klíče do hlavních dveří. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na Chriss koukajíc do telefonu s hrnkem v ruce. „Jsem doma," řekla jsem, a ona se na mě dívala se zvednutým obočím. „K čemu máš ten telefon, frajerko?" zeptala se mě, a já se uchechtla. „Promiň, byla jsme s Adrianem na večeři," řekla jsem, a přešla do pokoje. „Cože?" zeptala se. „A to jste mě nevzali sebou?" zeptala se, a já si oddychla, že si nemyslela něco víc. „Adrian došel až ke kavárně, a poté jsme dojeli tu, a ty jsi podle všeho byla na kopci. Nechtěla jsem tě rušit, můžeme zajít příště spolu," řekla jsem. „To si piš, že příště půjdeš s námi. Sama už s ním nikam nejdu," pomyslela jsem si. „Jo příště jdu taky, protože jsem chtěla udělat mraženou pizzu na večeři, ale chtěla jsem počkat na tebe, protože mi je jasné, že jsi v práci zase nic nejedla," řekla. „Tak si ji uděláš teď, a já ti budu dělat společnost," mykla jsem rameny, a po převlečení si sedla naproti ní. „Už to je v troubě," řekla, a sama pro sebe se usmála. „Dobře," řekla jsem, a v tom se ozvalo její zakručení v žaludku. „Jedla jsem naposledy oběd, tak se nedivím, že si chce povídat," uchechtla se. Podívala jsem se na ní, a poté mi zabzučel telefon. Rychlostí světla jsem ho vzala do ruky, kde stálo jeho jméno. „Snad si to někdy spolu zopakujeme <3," nervózně jsem si povzdychla, a nevěděla, co napsat. Hodila jsem mu zobrazeno, a poslala jen smajlíka, který naznačoval, že jdu spát. Odložila jsem telefon, a při pohledu na Chriss, jsem měla chuť se rozesmát, koukala se na mě typem: „Co to byl za divný výraz?" Najednou cinkla trouba, Chriss se zvedla, a připravila si večeři. „Už se nemůžu dočkat," řekla si spíš pro sebe. „Musím ti něco říct," povzdychla jsem si, a ona se ušklíbla. „Já věděla, že se něco stalo, tak povídej."   

Vaše Chriss 🌙