Ten pravý (Dokončeno)

,,Zvonilko?" ozvalo se, což mi zvedlo koutky. ,,Ty idiote! Otevři mi!"

,,Mrzí mě, co se stalo Christiane. Vážně moc, ale já nevím, co mám dělat. Nemůžu na tebe přestat myslet," řekla jsem a viděla, jak se jemně pousmál. ,,Nedokážu se soustředit, protože veškeré myšlenky padají na tebe. Jsem v práci a při volné chvíli vzpomínám, když jsem na přednášce jsem jinde. Chápu, že tohle všechno je jedno velké nedorozumění a já to vážně posrala, já to vím, ale nedokážu to už přehlížet, aniž by jsi všechno věděl," řekla jsem a podívala se mu do očí, ve kterých jsem zahlédla jiskru, kterou měl i kdysi. ,,Nevím, co ti k tomu mám říct Reb," špitl a následně se zvedl. Teď mě vyhodí z jeho bytu, že už mě v životě nechce vidět. ,,Snažil jsem se ti vyhýbat, ale vzhledem k tomu, že máme společné přednášky, to nebylo moc účinné. Snažil jsem se s tebou mluvit, ale přišlo mi, že sis našla náhradu. Adriana," řekl a já otevírala pusu, že něco řeknu, ale on mě ručním gestem ztišil. ,,Víš, že jsme se pobili? Nebylo to nic extra, jen jsme se trošku požďuchali, ale i tak. Vidíš, co jsi způsobila?" zeptal a postavil se přede mě. ,,Ale i přes to Rebecco, i přes to..."

Pohled Chriss

Doma jsem myslela, že se zblázním. Reb odjela před hodinou a nemám od ní ani jednu zprávu, nebo hovor. Sebrala jsem všechny své potřebné věci, a šla se projít na kopec. Potřebuji si vyřešit jednu etapu, ze svého života. Procházela jsem se parkem, který vypadal nádherně, blížilo se jaro, což znamenalo blížící se letní zkoušky, končící semestr, ale léto plné zážitků. Vylezla jsem ho a dívala se, zda tu někdo není. Byla jsem tu sama. Sedla jsem si na obvyklé místo a zadívala se na panorama, které se mi tak líbilo, že jsem se ho snažila uchovat v paměti, jak nejdéle jsem byla schopná. Vzala jsem do ruky telefon, zadívala se na číslo mého otce a v tichosti ho zvedla. ,,Chriss?" řekl otec v telefonu a mě se nahrnuly slzy do očí. ,,Ahoj, tati," špitla jsem a bránila vzlyky vyjít na povrch. ,,Nečekal jsem, že se ozveš," vzdychl. ,,Potřebujeme to vyřešit, jako rodina. Máma by si to, tak přála," pousmála jsem se, když se mi její úsměv objevil před očima. ,,Chci to vyřešit a chápu, že se necítíš na to, abys přijela, ale kdyby jsi se jen stavila na pár hodin, nebo klidně my přijedeme, bude to první krok," řekl a já v hlase slyšela, jak opatrný a zároveň nervózní byl. ,,Blíží se tvoje narozeniny, co kdybych přijela domů," navrhla jsem a v tu chvíli vzlykla. ,,Zlatíčko neplakej, rád tě uvidím zase doma. I sestra," podotkl a já se pousmála. ,,Bude to velká změna," zasmála jsem se a stále brečela. ,,Já vím, ale už se na tebe těšíme," slyšela jsem, že i táta má namále.  ,,Dobře, tak se uvidíme za dva týdny," řekla jsem. ,,Budeme tě čekat," špitl. ,,Ahoj," řekla jsem a počkala, než i on odpoví, a následně zavěsila. Zhluboka jsem se nadechla a uvnitř sebe ucítila obrovskou úlevu. Když jsem ucítila, že je můj dech opět v normálu a moje slzy zůstaly v ústraní, zvedla jsem opět telefon, abych zavolala Adrianovi. 
,,Adriane?" ozvala jsem se do telefonu. ,,Co je?" slyšela jsem jeho opilý hlas, který způsobil, že se mé oči málem začaly kutálet z kopce dolů. ,,Odkdy piješ v týdnu?" zeptala jsem se ho. ,,Nechce mě," odpověděl mi. Jo tak o to tu jde. ,,Kde jsi?" zeptala jsem se. ,,Doma, kde byl asi byl? V Narnii? Normálně! Myslíš, že mám ve skříni Narnii?" zeptal se a já protočila oči. ,,Nelez do žádné skříně, když tak Narnii objevíme spolu, hlavně seď a nic nedělej, jdu k tobě," řekla jsem a následně zavěsila. Rychle jsem se protáhla a vyběhla směrem k Adrianovi domů. 

Můj běh nebyl nejrychlejší, ale zase byl o hodně rychlejší, než chůze. Nacházela jsem se pod jeho bytem a zazvonila na zvonek. ,,Adriane?" ,,Zvonilko?" ozvalo se, což mi zvedlo koutky. ,,Ty idiote! Otevři mi," řekla jsem. ,,Zlá víla," vyšlo z něj a následně se ozval zvuk a já vešla do výtahu, abych dojela nahoru. Dveře měl otevřené dokořán, aspoň něco, protože představa, že na něj budu klepat další hodinu a on mi bude říkat Zvonilko, mě děsila. Zavřela jsem za sebou dveře a viděla ho ležet na stole v kuchyni s láhví vodky v ruce. ,,Kolik ti je Adriane? Osmnáct? Aby ses tu opíjel, kvůli neopětované lásce?" zeptala jsem se ho. ,,Zvonilko? A ne, to jsi ty," řekl a napil se z plna hrdla. Vytrhla jsem mu láhev z ruky a zbytek tekutiny vylila do dřezu. ,,Děkuji, že máš takové nadšení, že jsem tady," ironicky jsem se usmála a chytila ho za límec, aby se posadil. ,,Žiješ!" zařvala jsem po něm a on se na mě usmál. ,,Žiju," vyplázl na mě jazyk. ,,Zvedni se, princezno," řekla jsem a on mě naštěstí uposlechl. ,,Jdeme do Narnie?" zeptal se. ,,Jasně, já ti dám takovou Narnii," řekla jsem a dovedla ho do koupelny, aby se postavil do sprchového kouta. Pustila jsem ledovou vodu, abych ho trošku dala do normálu. ,,Sakra!" vyjekl a podíval se na mě vykulenýma očima. ,,Jen tam zůstaň, Zvonilko," řekla jsem a držela ho pod proudem studené vody. ,,Kde máš oblečení?" zeptala jsem se a on prstem ukázal na skříň, která šla vidět z otevřené koupelny. ,,Zůstaň tady!" řekla jsem přísně a donesla mu suché oblečení. ,,Zvládneš se obléct sám, že jo?" vykulila jsem oči a on po mě hodil vražedný pohled. ,,Vítej zpátky," zasmála jsem se a on zavřel dveře od koupelny. Po pár minutách vyšel, nebyl střízlivý, ale naštěstí už mi neříkal Zvonilko. ,,Motáš se celkem vtipně," řekla jsem, když chaoticky došel do kuchyně, aby se posadil. ,,Proč?" zeptala jsem se. ,,Moc dobře víš proč," řekl a natáhl se pro můj hrnek, kde jsem měla kávu. ,,Jasně, napij se," mykla jsem rameny a následně se mu podívala do očí. ,,My dva si musíme promluvit," podívala jsem se na něj, že to myslím smrtelně vážně. 

Pohled Reb

,,Ale i přes to Rebecco, i přes to si myslím, že nám tu šanci dám," špitl a následně mě chytil za ruce, které jsem měla položené v klíně. Vytáhl mě nahoru, až jsem ztratila balanc a opřela se o jeho hruď. ,,Vážně?" nevěřila jsem svým uším. Chytil mě kolem pasu, zadíval se mi do očí a přiblížil se ke mě blíž. Cítila jsem, jak se dotýká mého nosu a jeho dech šimrajíc mě na rtech. ,,Christiane," špitla jsem a zadívala se mu do očí, kde přeskakovaly menší jiskřičky. V tu chvíli si mě přitáhl ještě blíž, čímž naše rty spojil. Cítila jsem, jak kolem nás vybuchují ohňostroje, které oslavovali náš úspěch. Je to oficiální. Miluju tě Christiane Monroe a nehodlám se tě vzdát, jen tak.