Ten pravý (Dokončeno)

,,Jsem zvědavá, jak tě přijme moje rodina," řekla jsem.

,,To je všechno?" zeptala jsem se, když jsem dávala koupené potraviny do lednice. ,,Jo, myslím, že jo," řekl Christian a porozhlédl se po místnosti, kde se nacházely jen prázdné tašky. ,,Tak tím pádem máme hotovo," usmála jsem se a následně ji zavřela. ,,No to teda nemáme?" postavil se přede mě a otevřel ji. ,,Máš hlad, že?" zasmála jsem se a on přikývl, než začal hledat něco k jídlu. ,,A co uděláš dobrého?" zeptala jsem se ho, když jsem dosedla za jídelní stůl. ,,Vadilo by ti obložené pečivo a zelenina?" zeptal se s plnou hrstí zeleniny. ,,Proč by mi to mělo vadit?" zeptala jsem se nechápavě a šla mu pomoct s krájením. ,,Dobře, jen se ptám," žduchl do mě, ale moji tvář úsměv neopustil, ani na sekundu. ,,Já to nakrájím a ty mazej," rozdělila jsem nám práci, aby bylo vše rychleji hotovo. Nakonec jsme byla rychlejší, než Christian a postavila nám vodu na čaj. Položila jsem nakrájenou zeleninu doprostřed menšího jídelního stolu společně s hrnky čaje a počkala, než to samé udělá i Christian. Sedli jsme si naproti sobě a pustili se s chutí do jídla. 

-

,,Myslel jsi, že takhle dopadneš?" zeptala jsem se ho, když jsem ležela na jeho hrudi a jeho ruka jemně přejížděla po mých zádech, což zapříčinilo stoupání mých chloupků. ,,Jakože budu ležet v posteli s Američankou?" ušklíbl se a já protočila oči. ,,Myslela jsem, že budeš studovat medicínu v Americe, blbečku," usmála jsem se a políbila ho na hruď. Podepřela jsem si ruce na jeho hrudi a hladově ho sledovala, jak promýšlí svou odpověď. ,,Nikdy bych neřekl, že se z Norska dostanu, tak brzy," řekl. ,,Myslel jsem si, že půjdu jen na střední a univerzitu nechám univerzitou, ale škola mi vážně šla, takže naši řekli, že udělají všechno pro to, abych měl to nejlepší vzdělání, takže se to u nás domluvilo a poslali mě tady, za tebou," špitl a přitáhl si mě do polibku. ,,A co ty?" zeptal se mě a koukal mi těmi svými kukadly do mých, jakoby mi četl z duše. ,,Jako jestli jsem si myslela, že někdy skončím v San Franciscu?" zeptala jsem se a on přikývl. ,,Tak chtěly jsme tu Chriss od té doby, co se známe. Měly jsme plno plánu, ale něco nás tu prostě táhlo, takže jsme naspořily, co nejvíce jsme mohly, abychom si tu zvládly platit studentský byt, protože naši byli jasně proti, přeci jen to jsou čtyři hodiny cesty, a to ještě, když je dobrý provoz, ale nakonec nám přeci, jen pomáhají. Byl to osud, že jsem tu šla a potkala tebe," řekla jsem snad nejvíc klišé větu na světě, ale vykouzlilo mu to úsměv na tváři, takže ať už je to kýč nebo ne, svůj cíl to splnilo. Políbila jsem ho jemně na rty a nemohla se vynadívat jeho očí, byla jsem jimi posedlá. ,,Přemýšlel jsem, že bych tě vzal na prázdniny, aspoň na pár dni do Norska. Moc bych si přál, abys viděla, jak si tam žiju a hlavně poznala moji úžasnou rodinu," řekl to, tak nadšeně, že jsem odhodila veškerý strach ze seznamovaní, co víc z dospělých osob. ,,Jasně, že bych jela," vyjekla jsem nadšeně, protože seznámení s mými rodiči bude mnohem jednodušší, než sedět několik hodin v letadle. ,,Jsem zvědavá, jak tě přijme moje rodina," řekla jsem a v tu chvíli vykulila oči. Vždyť naši, ani neví, že nejsem s Tobiasem?! Christian si všiml mého strnutí, ale myslel si, že jde o strach z poznání mých rodičů. Pohladil mě po tváři, abych se na něj znovu podívala. ,,Můžu je poznat až někdy příště, vždyť to nemusíme naplánovat na další den. Myslím si, že udělám dobrý dojem," usmál se a přitáhl mě do polibku. Pomohl mi smazat veškeré myšlenky, protože jediná věc na kterou jsem se dokázala soustředit byl on, jeho rty, jeho tělo, my. 

-

Probudila jsem se na otravný zvuk Christianova mobilu a myslela jsem, že ho zabiju. Sálo z něj obrovské teplo, věděla jsem, že sprcha je nutná. Ležela jsem na něj rozvalená, jakoby on byl matrace, ale zároveň to bylo opravdu pohodlné. Nevím, jak pro něj, ale já si nestěžuji. ,,Neodcházej," přitáhl si mě zpátky do původní polohy. Tak i pro něj to je očividně příjemné. ,,Proč ti zvoní budík?" zeptala jsem se. ,,Mám na osmou přednášky, takže musím vstát, ale ještě chvilku tu zůstaneme," přitáhl si mě k sobě ještě blíž, až jsem cítila, jak mi praskají kosti z toho stisku. ,,Já mám dneska, až na devátou," usmála jsem se na něj a on se zamračil. ,,To je nefér," vyjekl a začal mě lechtat. ,,Ne! Přestaň!" smála jsem se jako pomatená a snažila se vymanit z jeho smrtícího sevření. Z ničeho nic přestal a začal mě jen hladit po zádech. ,,Nechám ti tu klíče, takže pak zamkneš a doneseš mi je na naší společné přednášce," řekl a políbil mě na rty. ,,To beru, protože se mi z postele ještě nechce," políbila jsem ho. ,,Myslíš, že mě se chce. Když tu se mnou ležíš a jsi naprosto bezbranná, proti mému lechtání?" ušklíbl se a mě se v očích mihla smrt. ,,Dělám si srandu," rozesmál se na celé kolo. ,,Měla ses teď vidět," smál se dál a já ho píchla prstem do nahé hrudi. ,,Takže teď mě budeš mlátit?" zeptal se a ohrnul spodní ret. ,,Jistě, že. Když si to zasloužíš," vyplázla jsem na něj jazyk a v tu chvíli uchopil můj pas a začal mě lechtat, jako zběsilý. ,,Ne!" vyjekla jsem zase a kroutila se jako ryba na suchu. Po chvíli mě přeci, jen nechal nadechnout. Naposledy si mě přitáhl do polibku, než se rozhodl vstát, aby nepřišel pozdě. Lehla jsem si na jeho stranu postele, která stále voněla jako on a rozhodla se z toho udělat moji dočasnou drogu. Protože, co je lepšího, než vůně vaše přítele? Nic.

Vaše Chriss