Ten pravý (Dokončeno)

„Myslela jsem, že s tím přestal," špitla si spíš, pro sebe.

„Co jsi nerozuměla na tom, že my dva si už nemáme, co říct?" nadzvedl jsem nad ní obočí, a ona si povzdychla. „Prosím, dej mi jen pár minut. Víš, jak těžké pro mě bylo dostat se do budovy?" řekla, a já se pousmál, protože určitě nemá klíče. „Máš pět minut," řekl jsem, když v tom se ji v očích objevily hvězdičky. Co k tomu dodat, mám pro ni jistou slabost. Zavřela dveře, a posadila se na postel mého spolubydlícího. „Chci ti vysvětlit, že jsem to opravdu nepsala já," řekla, a já mykl rameny. „Psal to můj," zastavila se a já už ji nechtěl poslouchat. „Mluv pravdu Rebeco!" řekl jsem nepříjemným hlasem, protože mě nebavilo, jak chodí kolem horké kaše. „Dobře. Psal to můj přítel, ale to neznamená, že tě nemám ráda. My se dali dohromady, až když jsem přijela k našim. Máme společnou minulost, chtěli jsme tomu dát šanci," chrlila ze sebe, jak jen mohla, ale čím dál tím víc jsem ji chtěl ze svého pokoje vyhodit. „Stop," přerušil jsem ji, a ona hned zmlkla. „Uvědomuješ, co jsi mi teď řekla? Tvůj žárlivý přítel napsal klukovi, který ti psal, protože mu chybíš. Nedivím se, že tak reagoval! Já si myslel, že jsi jiná, než většina holek, ale jsi stejná. Záleží ti jen na sobě, uvědomuješ si, že jsem tě třeba měl opravdu rád Rebeco?!" zvýšil jsem hlas při poslední větě, a do jejich očí se nahrnuly slzy. „Měl?" zlomil se jí hlas. Tohle jsem nechtěl, měl jsem chuť ji obejmout a políbit, ale to ona tohle zavinila. „Ano Rebeco, měl. A teď jdi pryč. My dva si už nemáme, co říct," řekl jsem tentokrát už tiše, ona se na mě podívala zlomeným pohledem, a moje tělo mělo, co dělat, aby si ji nevzalo do náruče. „Promiň, Christiane," špitla, než za sebou zavřela dveře, po kterých jsem se svezl dolů. „Proč to tolik bolí?" pomyslel jsem si a podíval se směrem k oknu.

Pohled Rebecy
Vyběhla jsem z koleje a mířila si to přímo k našemu bytu. Náš plán absolutně nevyšel, nejen, že jsem se ztratila ve svém vyprávění, ale šlo vidět, jak ho to bolelo. Nechci o něj přijít, jen kvůli žárlivosti Tobyho, který si to nenechal vysvětlit, a navíc jednal za mými zády. Když jsem se blížila k našemu bytu, znepokojilo mě auto, které stálo u vchodu. „Co tu ještě tenhle chce?!" pomyslela jsem si a došla k jeho autu, kde seděl a díval se na vchod. Když mě zahlédl vykulil oči, a okýnko stáhl dolů. „Co tu chceš?!" vyjela jsem po něm. „Chci vidět Chriss, volal jsem ji," řekl a já měla chuť mu jednu natáhnout. „Chriss, ale nemá zájem. Vypadni!" zařvala jsem na něj, až se lekl. Všechen vztek nahromaděný za celé ty dny se mi teď pomalu, ale jistě dral napovrch. „Uklidni se!" vyjekl a nastartoval auto. „Táhni!" zařvala jsem a kopla do auta, hned na to zanadával pár nadávek, ale stejně odjel.

„Ty ses měla sejít s Jordnem?" zeptala jsem se ji, když jsem vešla do bytu. „Ne, jen mi volal, a nechal, tak deset smsek, ale nečetla jsem to," řekla a naložila nám na talíř omeletu. „Byl totiž dole, a já dostala menší záchvat a vyhnala ho," řekla jsem ji a ona se uchechtla. „Pojď se najít a všechno mi řekneš. A co Christian?" zeptala se, a při vyslovení jeho jména mě píchlo u srdce.

„Takže mi chceš říct, že tě vyhnal z jeho pokoje?" zeptala se Chriss, a já jen přikývla. „Budu si s ním muset promluvit," řekla. „Ne! Je to jeho rozhodnutí, když už to budu chtít napravit. Udělám to sama," řekla jsem ji, a ona jen přikývla. „Zničilas mu auto jo?" uchechtla se, a já se taky zasmála. „Kopala jsem do něj, nic víc," bránila jsem se. „Tak jasně, kopat do něčího auta, je přeci naprosto normální. Jsi si jistá, že nechceš navštívit psychologa?" dělala si ze mě srandu a já ji kopla do nohy. „Hej!" vyjekla, a v tom jsem se rozesmála. Pár sekund na to se otevřely dveře, ve kterých stála Cloe a zvědavě se na nás koukala. „Ehm, přišla jsem o něco?" zeptala se, když v tom jsme se na sebe s Chriss opět podívaly, což zapříčinilo další záchvat smíchu. „No pojď, řekneme ti, jak Reb ničí majetek," řekla Chriss a Cloe se u nás objevila během pěti sekund. „No jsem zvědavá, co jsi zase provedla," hodila na mě zvídavý pohled, a Chriss se pustila do vyprávění.

-

„Až tam dojedete, tak mi zavoláte, jestli nezavoláte. Sedám do auta a jedu za vámi, a vůbec mě nezajímá, že nemám řidičák," mluvila na nás přísně Cloe, když jsme se loučily, protože tohle je další součást našeho plánu. Jedeme ke mně domů, abych si promluvila s Tobym, a Chriss mi bude dělat garde. Bude prostě poblíž, kdybych náhodou měla zase náladu rozbíjet věci, a kdyby se dostavilo moje zhroucení, kvůli Tobyho. „Neboj se, mám napsanou poznámku, abych ti zavolala, hned jak dojedeme k Reb domů. Navíc zítra se vracíme zpátky, protože už tak přijdeme o pár dní školy," řekla Chriss. Naposledy jsme se objaly, a poté se vydaly na dlouhou cestu. „Budeme se střídat?"zeptala se Chriss. „No nevím, jestli chci, abys řídila moje auto," rýpnula jsem si do ní. „Ha, ha. Nejedla jsi náhodou vtipnou kaši?" řekla a já se uchechtla. „Zvládnu to, ale kdyby něco, klidně to převezmeš," řekla jsem a ona přikývla.

Pohled Chriss
Cesta byla snad nekonečná, navíc hudba z rádia byla opravdu potichu, protože Reb se potřebuje maximálně soustředit, proto semnou ani moc nemluví. „Reb? Jak dlouho?" zeptala jsem se už asi po třetí. „Ještě asi třicet minut," řekla, a já měla chuť radostí skočit z okna. Můj močový měchýř řval o toaletu, můj žaludek o jídlo a moje hlava o spánek. Cesta byla sice úchvatná, protože jsme měly nádherný výhled na západ slunce, ale každý západ slunce, který vidím je doprovázen smutnou vzpomínkou na Jordona. Věděl, jak moc západy slunce miluju, protože devadesát procent našich schůzek bylo na místě, kde je dokonalý výhled na západ.

„Jsme tu nedočkavko," řekla Reb a já vyletěla z auta, jako namydlený blesk. „Vaši budou doma?" zeptala jsem se ji. „Vrací se, až kolem osmé večer jeli na nějakou večeři, kvůli tátově konferenci," řekla, a hned když odemkla dveře, jsem vyletěla do nejbližší koupelny. Díky bohu, za to, že tu nejsem poprvé. „Konečně volnost!" vyjekla jsem, když jsem vyšla z koupelny, což Reb celkem pobavilo. „Pojedeme hned za tím stvořením?" zeptala jsem se ji a ona přikývla. „Odnesla jsem naše věci do mého pokoje, takže můžeme vyjet. Je to odsud, jen pět minut," řekla a já přikývla. Zamknula dům, a poté jsme nasedly do auta. Věděla jse, že i přes fakt, že vypadá celkem klidně, musí uvnitř ní sehrávat hrozný souboj pocitů a emocí. Její křečovité uchopení volantu mi dokázalo, že tohle nebude zrovna jednoduchá situace.

Zaparkovala před menším rodinným domem, který měl okrovou barvu. Fuj. Před domem stálo auto, které podle všeho patřilo Tobymu, i přes to, že ho znám osobně u něj doma jsem poprvé. „Ehm, ty máš klíč?" zeptala jsem se jí. „Ne, ale vím, kde mají náhradní," řekla. „Nevím, jestli to dokážu," špitla a podívala se na mě. „Reb, zvládneš všechno, prostě mu řekni, že končíš. Udělal něco, co se prostě neodpouští," povzbudivě jsem ji chytila za ruce a ona se pousmála. „Díky, že tady jsi," řekla, ale tentokrát jsem to byla já, kdo se pousmál. Zhluboka se nadechla, a poté kývla, že je připravená jít na to. Došli jsme ke dveřím, když v tom se sklonila k jedné z květin a z jedné větvičky stáhla dolů klíč. Dost velké klišé, tohle by prokoukl, každý zloděj, který by měl IQ houpacího koně. Odemkla dveře a já se porozhlédla po době, bylo to tu útulné, ale nějak zvlášť mě to neohromilo. Obyčejný baráček, nebylo to ni špatného, cítila jsem se tu příjemně. „Pokoj má nahoře," řekla a rozhodly jsme se jít nahoru. Největší chyba, kterou jsme mohly udělat. Očividně jediné otevřené dveře v tomto domě vedly přímo do jeho pokoje, odkud se linula mě neznámá vůně, ale Reb si povzdychla. „Myslela jsem, že s tím přestal," špitla si spíš, pro sebe a otevřela dveře dokořán. Když v tom se ozval její hlasitý údiv. Postavila jsem se vedle ní a můj údiv byl úplně stejný. Říkám, největší chyba.

Vaše názory??
Vaše Chriss 🌙