Ten pravý (Dokončeno)

I přes to, že nám to neklapalo, tak i přes to ho stále miluji.

„Rebeco? Myslel jsem, že nezavoláš. Musím s tebou mluvit," povzdychl si. „Tak já říkala, že se ti ozvu, jen jsem potřebovala čas. O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se ho. „O nás, nějak mi došlo, že ani jeden nejsme v tom vztahu šťastní, a prostě bych to chtěl ulehčit nám oběma," špitl a já nevěřila vlastním uším. „Ty se semnou rozcházíš?" zeptala jsem se ho. „Dívej se, mě bylo jasné, že když budeme mít pauzu vede to, jen k rozchodu, a přijdu si teď šťastnější," řekl a mě se zasekl hlas, nechtěla jsem, aby to skončilo takhle. „Ty sis někoho našel?" zeptala jsem se. „Ne, ale cítím se takhle lépe a věřím, že i ty se budeš mít lépe. Možná, že nám tohle prospěje, a časem si najdeme cestu, ale teď to rozhodně nebude," řekl to jako hotovou věc, která mě bodla u srdce. Moje slzy se draly na povrch, ani nevím proč, já sama chtěla tuhle nesmyslnou pauzu. „Dobře, když to tak chceš," držela jsem vzlykot zuby nehty, ale znal mě nejlépe ze všech, moc dobře věděl, že mám na krajíčku. „Opatruj se zlato," špitl a poté zavěsil. V tu chvíli jsem hodila s telefonem o zem a moje slzy si našly průchod celým tím stresovým obdobím, nebrečela jsem jen kvůli tomu, že jsme se rozešli, ale také za vše, co se stalo. Za stresové období, které mě vysávalo, složitý vztah s Tobym a stresem v práci. Jeden veliký kámen mi ze srdce sice spadl, ale naopak se tam vytvořila díra o velikosti vesmíru. I přes to, že nám to neklapalo, tak i přes to ho stále miluji.

Do pokoje vešla Chriss s turbanem na hlavě a v Jordnovém triku, které jí dosahovalo do půlky stehen. „Panebože Reb, co se stalo?" hodila oblečení na postel a sedla si vedle mě na tu mou. „Toby, dal mi košem," vzlykla jsem. „Vždyť si sama říkala, že vám to moc neklapalo," špitla a objala mě kolem ramen. „Jo to jo, ale i tak to bolí," řekla jsem a ona mi utřela slzy a objala mě. Upřímně, na tohle moc nejsem, ale tohle jsem potřebovala jako sůl. Silně jsem ji objala a jen brečela na její, již mokré, rameno. Chriss mi říkala uklidňující slovíčka a zároveň mě hladila po zádech, cítila jsem se lépe, ale furt to nedokázalo zaplnit tu díru v hrudi.

Po chvilce už jsem cítila, jak jsou mé oči suché, slzy mi nejspíš na delší dobu opět došly a já se pomalu odtáhla od Chriss a očima přejela po mokrém rameni. „To neřeš," špitla a já přikývla, zvedla se z postele a já k sobě přitáhla peřinu. „Dívej, bude to bolet, nebudu ti tu nalhávat, že ne, ale když vám to neklapalo, půjde jen o to, abys brala ty vzpomínky, jako minulost, a myslím si, že díky Christianovi, to půjde celkem rychle," pousmála se na mě a já se musela také usmát. „Nechci z něj mít svou náplast," řekla jsem ji upřeně do očí. „Podle mě už dávno je, jen sis to neuvědomila. Neřekla bych náplast, ale kdyby jsi Tobyho natolik milovala, nepochybovala bys nikdy," řekla a poté si taky lehla. Musím uznat, že na tom něco bylo, moje mysl byla jako jedno velké tornádo, myšlenky a názory se proplétaly přes sebe, i přes to mě můj hipokampus musí nenávidět, jelikož moje vzpomínky se vracely, jako na běžícím páse.

Moje vyčerpanost, však vyřešila všechno. Má víčka začala těžknout, Chriss mě i přes to, že byla na telefonu neustále sledovala, za co jsem ji byla ráda, a přitom jsem měla chuť ji fláknout, že na mě furt čučí, ale chápu, že má strach. Dělala bych totéž. „Dobrou," špitla jsem, otočila se zády k ní a zavřela oči. Jako první, co se mi objevilo pod výplodem mé fantazie, byl jeho obličej, se slzami v očích, který mě prosil, abych se za ním vrátila domů.

Vaše názory?
Toby?! Whyyy
Vaše Chriss