Ten pravý (Dokončeno)

Ty oči byly to, co mě dostalo do kolen. Najednou jsem neměla co říct.

Probudila jsem se na otravný zvuk budíku a myslela jsem, že sebou šlehnu o zem. Noc byla krátká, beze snů a mou náladu nezlepšilo, ani to, že je pondělí a máme dnes přednášky jen do dvanácti hodin. Dobelhala jsem se do koupelny, kde jsem provedla každodenní rutinu, která se skládala z rychlé ranní sprchy, vyfénovaní vlasů, dání řas a oblečení. Po tomto vyčerpávajícím rituálu jsem se přesunula do kuchyně, kde bylo úplné ticho.

Udělala jsem si šálek kávy, zakousla se do předem koupené snídaně a vydala se pro zbytek věcí, abych mohla odjet. Cesta autem od bytu mých rodičů je asi dvě a půl hodiny dlouhá, proto bydlím s pár lidmi na studentském bytě, protože někdy mám přednášky na sedmou ranní, zkuste si vstávat cca o tři hodiny dřív, to by asi nešlo co? Naštěstí dnes máme až na desátou, proto jsem nemusela vstát, tak brzy a v pohodě se probrala.

Sedla jsem si za volant a nervózně ho stiskla, ne proto, že bych se bála jezdit, řidičák mám od střední, takže něco najezděno mám, ale kvůli dnešnímu dni. Potřebuji radu od Chriss a zároveň být čilá do práce, která mi začíná v šest večer. No mám toho celkem dost, vzhledem k tomu, že na naší škole je opět Edison. Edison, je akce pořádaná naší školou. Vybere se náhodných sedm studentů z různých škol v Americe nebo po celém světě a přijedou na celý semestr, tedy na půl rok k nám na školu, a poté co uběhne půl rok, máme možnost odjet zase my, na námi zvolené místo, avšak můžeme si vybrat, jen z těch zemí, které k nám přijedou. Takže pokud k nám přiletí třeba holka z Thajska, máme možnost na půl rok odcestovat do Thajska a studovat tam. Přijde mi to, jako dokonalý nápad, moc lidí se do toho nehrne kvůli stresu nebo nervozitě z jazyků. Já bych upřímně jela pod podmínkou že ve státě nebudu sama, proto pokud pojedu já, jede Chriss.

Po dlouhé cestě, která byla naštěstí bez zdržení na silnici, jsem zaparkovala před vysokým panelákem, který byl plný studentů, a vydala se do toho našeho. Odemkla jsem dveře na pátém patře a v bytě bylo hrobové ticho, že by holky už odešly? Pomyslela jsem si a položila boty do skříňky. Měla jsem ještě necelou půl hodinu, než mi začne první přednáška z Mikrobiologie, kterou bych měla mít s Chriss. Abych vás trošku uvedla, o jaké magii tady mluvím, studuji Farmacii, a Chriss Všeobecné lékařství, tím pádem se nám nějaké přednášky kryjí a máme je spolu. Naštěstí jsme si obě mohly navolit hodiny, jak chceme a máme stejně obědy, a většinou i konce školy úplně.

Tak se vrátím zpět do bytu, vlezla jsem do malé chodby, které se dělila na další čtyři dveře a jedny futra. Futra vedla do menší kuchyně, která byla funkční, což nám opravdu stačilo na nějaký ten oběd, pokud jsme nešly do školní jídelny. Jedny dveře jsou od toalety a druhé od koupelny. Jedny ze dvou dveří naproti sobě jsou dva pokoje, kde jsou dvě postele. V jednom pokoji jsem já a Chriss a ve druhém spí Cloe a Brook. Nechci se nějak vychloubat, ale náš pokoj je větší, ale jejich zase častěji uklizenější. Cloe studuje anglickou literaturu spojenou s dějinami, tedy něco na způsob pedagogiky. A Brooklyn studuje jazyky, v prvním semestru a druhém zůstala jen u angličtiny a španělštiny, ale v dalším si přidala ruštinu a teď v pátém semestru si dala i francouzštinu. Někdy je dost vtipné, jak zapomene nějaké slovo v našem jazyce a začne třeba nadávat španělsky a rusky zároveň. Otevřela jsem dveře do pokoje holek, který byl prázdný. „Vlastně holky mají dneska na osmou," vzpomněla jsem si, a proto se hned podívala do mého pokoje.

„Že mě to nepřekvapuje," řekla jsem nahlas, protože Chriss spala jako zabitá. Chci vidět, jak to frajerka stihne, když má jen nějakých dvacet minut. Na zemi vedle její postele se válely sešity z nějakého jejího předmětu, a když jsem se zadívala pořádně, zděsil mě název Patologie a nechala to radši být. Nemám ráda mrtvoly, ani mrtvá těla. A pamatuji si, jak Chriss vyšilovala, že bude muset v pátém semestru pitvat nějakého člověka. Nic z toho se nestalo, protože to opět popletla a pitva člověka ji čeká až v šestém semestru, zatím si to zkouší jen na nějakých pomůckách, které jsou vytvořené pro budoucí mediky. Jednou mě tam vzala sebou, samozřejmě tajně, ale nikdo si nevšiml, že nejsem ze všeobecného a sledovala jsem, jak vše vypadá. Bylo to úžasný, protože vše tu bylo udělané na způsob nemocnice, která se dělila na různé odvětví, podle názvu hodin. Nechyběly tu různé pomůcky, typu hologramu, hlasu, světýlek a panáku, tohle by mě bavilo, protože vím, že to nedokáže krvácet. Tím jste pochopili, proč jsem na farmacii, protože já a krev nejsme zrovna dobří přátelé.

Podívala jsem se na svou blonďatou kamarádku, která se usmívala, beztak se ji zas zdá o Jordonovi, protočila jsem oči nad mou myšlenkou a žduchla do ní, a ona jen něco zamumlala a spala dál. „Ty vole, Christino! Vstávej, za patnáct minut máme Mikrobiologii!" zařvala jsem a myslela jsem, že se smíchy počůrám. Chriss vyletěla do sedu, kde nevybrala rovnováhu a s pískotem dopadla na koberec. „Jsi totálně vymletá! Řvát na mě?!" vyjekla naštvaně a zavraždila mě pohledem. „Fajn, klidně si zaspi přednášku z mikrobiologie, ale musím s tebou mluvit a na hodinu jdeš!" řekla jsem ji vážně, ona protočila oči, zvedla se a odešla do koupelny.

Z koupelny vyšla za dvě minuty, nejspíš si jen vyčistila zuby a učesala. „Opravdu ti to sluší," podotkla jsem ji a ona se na mě zamračila. „Měla jsem v plánu dnes nejít, víš," řekla a já protočila oči. „Musíš přece nějak naplňovat ten svůj mozek ne?" řekla jsem ji. „Ano, ale dnes se mi nechtělo na mikrobiologii." „Jak můžeš, tak dlouho spát, máme přece na deset. Nechci ti nic říkat, ale máme jen deset minut." „Učila jsem se včera snad deset velkých A4 na test do Anatomie, protože on si řekl: „Nebudu jim dávat přece eseje, na kterých nasbírají dobré známky. Dám jim test." No, a proto jsem se včera snažila naučit na test z anatomie, ze kterého potřebuji A," řekla vyčerpaně a já se na ni smutně podívala. „To zvládneš, jako vždy," podpořila jsem ji. „Páni, tobě se fakt něco muselo stát, protože tohle od tebe neslyším zrovna často. Většinou to je, že: „Vybrala sis to, tak dělej." Posmívala se mi a já myslela, že ji zabiju. „Dělej, máme jen pět minut," řekla jsem, protože nerada chodím pozdě. „Škola je odsud jednu minut, jen sejdeme schody a naproti nám je učebna mikrobiologie," řekla a šly jsme se obě obout.

Došly jsme do učebny a chtěly si jít sednout na naše obvyklá místa, ale mé bylo už obsazené. „Tak si sedneme jinde," protočila oči, jenže já odtamtud měla dobrý výhled a navíc neměla jsem náladu po, tak dlouhé cestě jít jinam. Seděl tam rozplácnutý, jak kdyby mu patřil svět. Zaměřila jsem si ho pohledem. Nemohla jsem si pomoct, ale něco mě na něm zaujalo. Jediný problém byl, že jsem ani za nic nemohla přijít na to, co to je. Nechápavě jsem se podívala na Chriss, ale ta jen nechápavě pokrčila rameny.

Došla jsem k tomu parazitovy a se založenýma rukama jsem si odkašlala. Zvedl oči od mobilu a zadíval se mi do očí. Projel mi mráz po zádech. Ty oči byly to, co mě dostalo do kolen. Modro zelené hluboké a hlavně upřímně oči. Najednou jsem neměla co říct. Prohlédla jsem si ho. Kupodivu byl celkem pěkný, co pěkný, on byl kurevsky pěkný. Blonďaté vlasy dokonale sedly k očím. Vsadila bych se, že kdyby se usmál, měl by ďolíčky. „Hele, nechápu, co tady děláš, ale tohle je moje místo, a pokud nechceš dostat kopanec, tak být tebou zmizím," řekla jsem nakonec a zvedla pravé obočí. Nechápavě a tak trochu ublíženě se na mě podíval. „Ehm, promiň," řekl, vstal a rukou mi naznačil, ať si sednu. Ještě něco zamumlal cizím jazykem, a mě vše došlo, Edison. Znovu jsem se mu zadívala do očí a prohlídla si ho od hlavy k patě. Byl vysoký, asi o hlavu a půl vyšší než já. Měl na sobě čistě bílé tričko a na něm modrou kostkovanou košili. Batoh ledabile pohozený na levém rameni. Ale stejně to nejzajímavější a tak nějak i nejhezčí byl ten jeho hluboký, sametový hlas. Nemohla jsem si pomoct, ale šla jsem z něj do kolen. „Díky," řekla jsem nakonec a obě jsme si sedly na naše místa. Pozorovala jsem toho cizince, jak se usazuje do řady před námi, a já si nemohla pomoct, ale mé oči se nechtěly odtrhnout. Odkud asi bude?