Ten pravý (Dokončeno)

„Jedla jsi?" zeptal se a já protočila oči.

Sedli jsme si na jeho postel a on přinesl nějaký talířek s dvěma lžičkami, díky čemuž jsem se na něj podívala se zvednutým obočím. „Někdy si prostě koupím jídlo na pokoj, tak přeci nebudu jíst jako barbar. A dělám si v kolejní kuchyňce čaj, takže se to hodí," řekl a já přikývla. „Jsi plně vybaven," ušklíbla jsem se a on se pousmál. „To si piš, mám tu všechno," olízl si rty a já cítila narůstající červeň v mých tvářích. „Dáš to už na tel talíř, jinak si mě nepřej," řekl posměšně a já protočila oči, a nakonec udělala, co chtěl. „Přinesla jsem to z práce, protože jsem tě tam chtěla vzít už dlouho, tak jsem si řekla, že bych mohla vzít podle mě, dva nejlepší. Jeden je celý z čokolády a na něm je poleva z bílé čokolády, ale vnitřek je směs čokoládové krému a oříšků. Ten druhý je podle mě, ale nejlepší. Doufám, že máš rád borůvky, protože to je borůvkový sen. Je to vanilkový korpus s borůvkami uvnitř i navrchu a krém je, jak jinak, než borůvkový," řekla jsem a on se usmíval ještě víc. „Jo borůvky rád mám, a čokoládou taky nepohrdnu. Takže to davaj sem rudovlásko," řekl, nad čím jsem se uchechtla a posunula to blíž k němu.

„Takže, který by vyhrál?" zeptala jsem se ho, když jsme oba dva zákusky snědli. „Řekl bych, že ten borůvkový je můj největší favorit. Takže příště, až půjdeš do práce mohl bych přijet, a dělat ti společnost," řekl, vzal talíř a položil ho na stůl, hned na to si sedl zpátky. Přisunul se trošku blíž a koukal na můj obličej. „Co je?" řekla jsem s úsměvem na rtech. „Nic, jen tě zkoumám," řekl. „Proč?" zaklonila jsem hlavu na pravý bok. „Abych si zapamatoval každičký kousek tvé tváře," špitl a já se zvedla, abych si sedla na jeho klín a mohla ho obejmout. „ Nechceš tu přeci, jen zůstat do konce týdne? Můžeme si udělat o víkendu nějaký výlet," řekl do mého krku a já se ošila husinou. „Nejradši bych tu zůstala, ale táta má narozeniny, takže musím jet domů, ale v neděli se ti vrátím a mohla bych tu zůstat do pondělí," navrhl jsem a on se odtáhl, aby na mě viděl. „To zní dobře," olízl si rty a zahleděl se mi do očí, jakoby čekal na svolení. Přišlo mi to jako věčnost, ale nakonec mě políbil a já si ho za zátylek přitáhla ještě blíž k sobě. Odtáhl se ode mě a řekl: „Víš, chtěl bych se tě právě zeptat, jak to," nenechala jsem ho to dopovědět, a políbila ho znovu, já sama nevím, jak to s ním mám, natož abych to s ním řešila. Naštěstí se neodtáhl a spolupracoval, musím si ujasnit ten nepořádek v hlavě, jinak o něj přijdu.

Pohled Chriss
„Já to umyju, klid," řekl Adrian a uklidil po nás hrnky od čaje. „Jedla jsi?" zeptal se a já protočila oči. „Nemusíš to tolik řešit, vždyť víš, že po rozchodu nikdy nejím," řekla jsem mu a on si povzdychl. „A co kdybych udělal palačinky?" zeptal se, a já pokroutila hlavou, že ne. „A kdybych udělal hranolky, a pustíme film, jen tak?" zeptal se a já přikývla, protože by mi tu navrhnul všechny možné scénáře, jen aby do mě dostal nějaké jídlo. „Máte nějaké?" zeptal se a já mykla rameny. „Nevím, je to možné, ale taky to mohly holky dojíst," řekla jsem a zvedla se, abych se podívala do mrazáku. „No pokud nechceš sníst tři kila hranolek tak na malou misku tu ještě je," řekla jsem a on přikývl. „Budeš jíst taky, já jsem stejně ještě najedený z letadla," řekl a já přikývla a vytáhla vše potřebné, abych mohla hranolky usmažit. „Ne, že se mi zas budeš smát," řekla jsem přísně a on se ušklíbl. Když jsem začala dávat hranolky do rozehřátého oleje, rychle jsem uskočila, protože to začalo prskat, nad čím Adrien vyprskl smíchy. Otočila jsem se k němu čelem a zamračila se na něj. „Vždyť víš, že nedokážeš být vážná, tak si ušetříme tuhle minutu," utahoval si ze mě a já do něj píchla prstem, nad čím se na mě podíval šokovaně. „Musela jsem ti hrozně chybět, že?" zasmála jsem se a on se zamračil. „No to si nejsem úplně jistý," nadzvednul obočí a já se rozesmála. Hranolky byly během pár minut hotové a venku se začalo stmívat. Usedli jsme na moji postel, kdy jsem hned potáhla peřinu, abych se do ní zabalila, protože mi byla zima. „Otevřu okno jo?" řekl a já si povzdychla. „Ta tvoje zima mi vážně nechyběla," vyplázla jsem na něj jazyk. „Ale ty prosím tě, já vím. Že ti chybělo všechno," pousmál se a otevřel okno dokořán, hned jsme ucítila chlad na své tváři a ještě víc se přitulila k peřině. Nahnul se pro můj notebook a najel na stáhnuté filmy, kde bylo více než pár marvelkovek, které dokážou spravit náladu, každému fanouškovi. „Nemůže ti být taková zima," říkal, při hledání správného filmu. „Jo může," vyhrkla jsem a čekala, než se to rozjede.

Ujídali jsme hranolky a smáli se nad vtipnými situacemi ve filmu, nemohla jsem si pomoct, ale dnešní den mi opravdu pomohl nemyslet, jen nad Jordonem. Byla jsem úplně vyčerpaná a opřela si hlavu o Adrianovo rameno, nijak na to nezareagoval, ale všimla jsem si husiny na jeho ruce. Ha! Já říkala, že mu bude zima, když otevře to blbé okno. Moje víčka začínaly těžknout, naposledy jsem ucítila jen vibraci mého telefonu z příchozí zprávy, a hned na to usnula při mém oblíbeném filmu, na Adrianově rameni.

Nějaké komentáře???
Vaše Chriss