Ten pravý (Dokončeno)

„Christiane?" zeptala jsem se, a následně se ozval hlasitý povzdych.

Podíval jsem se mu hluboce do očí, ve kterých jsem nedokázal rozeznat jedinou emoci, díval se na mě s úsměvem, který jsem mu absolutně nevěřil. „Vítej, já jsem Adrian," ušklíbl se a následně pokynul rukou, abych vešel dovnitř. „Ahoj, Christian," řekl jsem a následně přešel dovnitř. Nikdy nepochopím, proč si Američané nezouvají boty, když vejdou do bytu. „Já vím," řekl, a já měl chuť ho praštit. „Co to se mnou je?!" káral jsem sám sebe v hlavě a přešel do místnosti, která sloužila jako obývák. Vypadalo to celkem vtipně, protože to vypadalo jako ve filmu s tématem mafie. Velký dřevěný stůl uprostřed místnosti, kde seděli tři další mě neznámí kluci, po ruce měli alkohol, který jsem neznal, a zatím nerozdané karty ležely uprostřed stolu. Jídlo bylo položené na odkládacím stolku vedle gauče, včetně dalšího alkoholu. Sedl jsem si na prázdné místo, naproti jednoho kluka, kterého vidím poprvé. Podíval se na mě a upřímně se usmál. „Jason," řekl a podal mi ruku. Potřásl jsem si s ním, ale moje jméno nevyšlo z mých úst. „Tohle je Christian, chlapci," ušklíbl se, čímž mě vytočil ještě víc. „Christiane," vešel do místnosti Noah s jeho typickým úšklebkem a skleničkou v ruce. „Ahoj," pousmál jsem se, ale pohledem cuknul na Adriana, který se věnoval svému telefonu, do kterého se usmíval. „Třeba si píše s Reb," pomyslel jsem si, a v tom si Noah sedl naproti Adriana, který se posadil vedle mě. Super. 

Koukal jsem se do svých karet, které vypadaly bídně. Nikdy bych neřekl, že můžu mít až takovou smůlu. Adrian se celou dobu culil, jako dítě na pouti, což mě vytáčelo. Přitom enmám důvod ho nemít rád. Rebecca není moje holka, a už ani kamarádka, což teprve známá. Řekl bych, že to co s ní má, je jen jeho věc, ale stejně mi to nedá spát. Je to hrozně rychle, přece nedávno ještě měla přítele. Při pomyšlení na to slovo se mi zvedl žaludek, nedokázal jsem si vedle jejího boku představit nikoho jiného než sebe, to je ten největší problém, i přes to, že jsem ji řekl ať vypadne, ji stále chci u sebe. „Christiane," lusknul mi před očima Adrian, a já se na něj vražedně podíval. „Hraješ? Jsi úplně mimo," uchechtnul se, a já přikývl, abych nezdržoval hru. Nesoustředil jsem se vůbec. Všímal jsem si jeho pohledů, stačil mi ten pohled před jejím panelovým bytem. Byl to pohled, který mě měl odzbrojit, protože věděl, že jdu za ní. Povídala mu snad Reb o mě něco? Nebo snad Chriss? No nebudu radši myslet na to, co by mu o mě měla navykládat Chriss, ta bude za Reb stát, i kdyby někoho zabila. „Dávám další dvacku," řekl Adrian a s úšklebkem se na mě podíval. Provokoval mě, chtěl abych přihodil, ale na rozdíl od něj nejsem naprostý idiot, protože ty svoje karty vidím. Prohrál bych na plné čáře a ještě se ztrapnil, před panem dokonalým. Začínal jsem ho nenávidět ještě víc. Druhá hra byla za námi, kdy vyhrál Noah, což mi vytvořilo úsměv na tváři. Adrianův úsměv spadl tak rychle, že jsem měl chuť si to vyfotit a pověsit v bytě na stěnu. 

Třetí hra, naše poslední, probíhala ještě napjatěji. Začal mu vyzvánět telefon, jako zběsilý, avšak to nevzal, a ignoroval to. Když se telefon ozval po třetí, chytil ho do ruky a omluvně se zvedl bokem od stolu. Usmíval se od ucha k uchu, a jak se vracel řekl: „Jo Reb, pak se za tebou stavím. Chybíš mi." Díval se mi upřeně do očí, jako by říkal: „Vyhrál jsem. Je moje." Zamračil jsem se na něj, ale nedokázal tomu uvěřit, prostě ne. Vzal jsem do ruky svůj telefon, kde bylo pár zpráv, ale od osoby na kterou jsem čekal, ani jedna. Bylo mi jasné, že mi nenapíše. Bože, choval jsem se, jako idiot. Adrianovi ten přiblbý úšklebek zůstal celou třetí hru, protože se mu poštěstilo, a vyhrál. Měl jsem chuť mu zase trefit, protože se radoval, jako malé dítě. „Je to jen hra," vypustil jsem z úst, nad čím se začali všichni, kromě něj smát. Noah vyhrál dvakrát a neměl z toho takové Vánoce. Jason a jeho další dva kámoši vstali, rozloučili se, a jako první odešli domů. Nedivím se jim, bylo něco málo kolem třetí hodiny ráno, a i já cítil, jak moc se mi chce spát. A to jsem toho vypil celkem dost. Já a Adrian jsme pomohli Noahovi to trošku poklidit, ale vzhledem k tomu, že se alkohol do našeho mozku dostavil později, to byl dost špatný nápad. Vše jsem začal vidět dvakrát, ale nebylo to tak hrozné, dokud se můj orientační smysl nezbláznil. „Frajere?! Ty máš něco s Reb?!" vyjelo mi z úst a mé oči se následně koulely na podlaze. Kurva.

Pohled Reb (Stále sobota)

Ležela jsem v posteli, protože zrovna je to víkend, kdy k rodičům jet nechci, Čtyři hodiny cesty sice není moc, ale jsem tak vyčerpaná ze zkoušek, že bych za volantem usnula, a to opravdu nechci. Chriss šla večer do fitka, nechápu, kde na to vzala energii, ale vzhledem k tomu, že tam zavírají až v jedenáct a ona odešla kolem osmé, tam bude až do zavíračky. Všechny zkoušky jsme zvládly perfektně, sice jsem měla z fytofarmaky opravdu strach, ale prošla jsem. To je hlavní. Cloe tu nebyla, a já nevěděla, co dělat. Netflix mě omrzel, protože jsem neměla náladu, a v hlavě mi zněla slova od Chriss. „Chtěl s tebou mluvit." Pokud se mnou chce, tak moc mluvit, proč mi aspoň nenapíše, nebo nezavolá. Možná čeká, zase na můj krok? Netuším. Vzala jsem do ruky telefon, a nakonec se odhodlala mu zavolat. Stiskla jsem jeho číslo, a zase začala nadávat, že si kontakty neukládám pod jmény, abych si čísla začala pamatovat, prostě kravina. Musím si to během víkendu předělat, samozřejmě s pomocí Chriss, protože na všechny čísla určitě volat nebudu, jen já. Vyzvánělo to dlouho, tak jsem mu zavolala ještě dvakrát, a na poslední pokus to zvedl. „Christiane?" zeptala jsem se, a následně se ozval hlasitý povzdych. „Adrian," řekl, a já vykulila oči. Do prdele. Hned jsem telefon zavěsila, a zhluboka dýchala. „Aspoň, už vím, že tohle není Christianovo číslo," špitla jsem si, a rozhodla se udělat si kávu na nervy, protože tohle bude chtít Adrian vysvětlit. 

Vaše Chriss 🌙