Ten pravý (Dokončeno)

„Vy už jste se někdy rozešli?" zeptal se nechápavě.

„Cože jsi udělala?" podívala se na mě šokovaně Chriss a Steph začala zvedat střepy. „Nech to. Já si to uklidím," řekla a Steph to stejně posbírala. „Děkuji," povzdychla si, a podívala se na mě. „Měli jsme pauzu, tak jsme se k sobě vrátili," řekla jsem. „Teď si děláš ze mě srandu, doufám," dívala se mi přitom do očí, a já poprvé nedokázala odhadnout, jakou emocí to říká. „Choval se teď opravdu hezky, snažil se a já si řekla, proč mu druhou šanci nedat," řekla jsem. „Tohle není druhá šance, ale tak sedmá minimálně," zamumlala a pokračovala dál. „Trpěla jsi kvůli někomu, kdo se zajímá jen o sebe, což jasně značí, že je sobec. Ty ho znáš možná lépe než já, ale já znám zase tebe. Chápu, že máš pocit, že se změnil, ale tohle to, tu už bylo tolikrát, že by mi ani prsty na rukou nestačily. Já doufám, že ses rozhodla správně, protože všechny dobře víme, že Christian," přerušila se, jak kdyby nad něčím přemýšlela. „Christian to ví?" zeptala se a obě se posadily. Steph se zatím vůbec nevyjádřila, což mě dost děsilo, protože Chriss to z té pusy jelo, jak na běžícím páse. „Ne! Christian o tom neví," odpověděla jsem ji. „Jsi si jistá jo? Dost by to vysvětlovalo jeho divné chování," řekla a přeměřila si mě pohledem. „Na čí jsi straně?" „Vždycky budu na té tvoji, ale myslím si, že děláš chybu, protože Christian je sice mnohdy arogantní blbec, ale to jen kvůli tomu, že jsme si my dva nesedli. Jenže si všichni všímáme, jak se k tobě chová. Nedokázal by ti nijak ublížit," řekla Chriss a mě se nahrnuly slzy do očí. „Já nevím, jak mu to řeknu. Jenže s Tobym už máme spolu prožité tři roky, proč bych se pouštěla do neznámého? Když vím, že s ním to může mít budoucnost?" zeptala jsem se ji. „Já tě budu podporovat, a doufám, že se tentokrát na pomalu stý pokus změnil, ale nebreč, až to zase něčím posere. Jenže nejsem úplně slepá, protože jsem viděla, jak se většinu času s Christianem směješ, a buduješ něco nového, co tě zajímá a přitahuje. Jenže ty místo toho se vrátíš zpátky, k něčemu díky čemu ses, tak půl rok trápila," dopověděla Chriss a v mojí hlavě to začalo šrotovat. „Nezpochybňuj svoje rozhodnutí, a doufám, že budeš šťastná, ale vymysli si dobrou výmluvu, jak to říct Christianovi," řekla, zvedla se ze svého místa a odešla do pokoje, kde za sebou zavřela dveře. „To je na mě naštvaná?" zeptala jsem se Steph, která tu seděla, jako tělo bez duše. „Není naštvaná, jen se jí podle mě nelíbí to, že se budeš opět trápit," řekla a já přikývla. „A co mi k tomu řekneš ty?" zeptala jsem se jí. „Já si myslím, že bys to zkusit měla, nicméně všichni víme, jaký Toby je, jen aby tě nemotal na slovíčka," řekla a já si povzdychla. Během pár minut se v kuchyni objevila Chriss. „Mám domluvený sraz s Adrianem," řekla a já se na ní podívala, proč jdou někam beze mě. „Jdu odvézt věci Jordonovi, tak se nabídl, že mě odveze a půjde tam se mnou, takže neboj se není to žádná párty," řekla, protože jasně rozuměla mému pohledu. „Jo dobře, já jsem ho ještě od příjezdu neviděla," řekla jsem. „Měli jsme se vidět, ale nakonec jsi odjela dřív. Kvůli té oslavě," řekla Chriss. „Nechcete potom přijet tady?" zeptala jsem se. „Máme v plánu zajet pro jídlo a přijet, máme totiž novinku," řekla a já pozvedla obočí. „Zapomeň. Tenhle tvůj pohled moc dobře znám. Jsem po rozchodu," vyhrkla, což mě rozesmálo. „Zatím," řekla, a hned na to zmizela z bytu. „Půjdu zavolat Tobymu," řekla jsem Steph, a ona jen přikývla. Potřebovala jsem být chvíli sama.

Pohled Chriss
Zavřela jsem za sebou domovní dveře a zhluboka se nadechla. Nejen, že mám odvézt věci Jordnovi, ale na druhou stranu na mě Reb vybafne s touhle úžasnou novinkou. Samozřejmě všechno je naprostý sarkasmus. K Tobymu se vyjadřovat nechci, protože vím, že se zase rozejdou. Ten kluk vždycky něco pokazí a Reb to totálně sejme. Už mě nebaví, jak pořád kvůli němu brečí a trápí se. I přes to všechno mě zajímá, zda to Christian nějakým zázrakem ví, nebo je takový kvůli něčemu jinému. A další věc na seznamu, co mě zajímá, její vysvětlení, které mu dá. Vyšla jsem ze vchodu a na parkovišti Adrian u svého auta. Pousmála jsem se a došla k němu. „Připravená?" řekl, když jsme se objali, a já přikývla. „Kdybych začala řvát, odveď mě odtamtud," řekla jsem, nad čím se uchechtl. „Ono je totiž víc, jak devadesáti procentní šance, že se to stane." „Dobře provedu, kapitánko," řekl, nad čím jsem se pousmála. Hodila jsem dvě tašky s jeho věcmi do kufru, a poté jsme oba sedli do auta. Nebydlí daleko, je to pár minut autem, ale nebudu se smykat s těžkými taškami. Čím blíž jsme se blížili k jeho bytu, tím víc nervózní jsem byla. „Klid, úplně se třeseš," řekl a mě se nahrnuly slzy do očí. Všiml si toho, a zaparkoval před jeho bytem. „Chriss," špitl a já se mu podívala do očí. „Klidně to odnesu sám, a ty zůstaneš v klidu v autě," řekl a chytil mě za mé klepající se ruce. „Ne, já to chci zvládnout sama," šeptala jsem, i přes to, že jsme tam byli jen sami dva. „Dobře, ale budu stát vedle auta, kdyby se cokoliv dělo, tak stačí, když jen hukneš a já tě odvedu," řekl a já se pousmála, a následně přikývla. „Děkuji." „Samozřejmost," řekl a já napsala Jordonovi zprávu, ať jde dolů, že mám jeho věci.

Vchodové dveře se otevřely a on došel k parkovišti s jednou taškou. „Řekla bych, že u něj mám víc věcí," pomyslela jsem si a s posledním pohledem na Adriana, jsem vylezla z auta. Podíval se na mě a mračil se, při pohledu, že nejsem sama. Adrien mi otevřel zevnitř auta kufr a já vytáhla obě tašky. Naštěstí zůstal stát na místě, a já k němu v klidu došla. „Myslel jsem, že dojdeš sama," řekl a já se podívala na tašku, kterou držel pevně v rukou. „Taky tě zdravím," řekla jsem a odhodlala se mu podívat do očí. „Neměl by být v Thajsku?" zeptal se a já si povzdychla. „Tu máš svoje věci, tak mi dej ty moje," řekla jsem a položila obě tašky na zem, abych se natáhla pro tu mou, ale ucuknul s ní. „Dej mi moje věci," řekla jsem. „Chtěl bych s tebou mluvit," řekl a já si povzdychla. „Nemáme o čem mluvit." „Chci ti vysvětlit, že to tak nebylo," bránil se, a já už neměla dost trpělivosti, ani síly držet slzy. „Zničil jsi mě Jordne. Milovala jsem tě víc, než sebe. Což je opravdu špatně, protože jsem na to doplatila. Proto mi prosím tě dej mé věci, ať mohu odejít domů," řekla jsem a ke konci se můj hlas zlomil. „Nechci, aby to skončilo," řekl a snažil se mě dotknout. „Nesahej na mě," vyjekla jsem, a v tom se ozval hlas. „Řekla, abys ji nechal na pokoji," řekl přísně Adrian, a vytrhl mu tašku z ruky. „Prosím tě, zlomil bych tě malíčkem," uchechtl se Jordon, a já objala Adriana, protože jsem myslela, že se tam sesypu. „Nemám chuť se s tebou rvát, a ani nevím, co se mezi vámi stalo, ale stačí mi, jak vypadá. Musels ji udělat hroznou sviňárnu!" řekl naštvaně a Jordon se ušklíbl. „Už to chápu," řekl a já se na něj podívala nechápavě. „Proto mě už nechceš, kvůli němu," řekl a já si povzdychla. „Ne, nechci tě, protože jsi kretén," řekla jsem a otočila se k němu zády. Zatahala jsem Adriana za mikinu, protože tohle mi nestojí za všechny prachy. „Stejně se ke mně vrátíš, jako minule!" zařval, když jsme došli k autu, a Adrien dal mou tašku na zadní sedadlo. „Vy už jste se někdy rozešli?" zeptal se nechápavě, a já doufala, že to nebude řešit. 

Nová kapitolaaaa
Vaše názory?
Vaše Chriss 🌙