Ten pravý (Dokončeno)

Chytil mě a objal celou silou, voněl úplně stejně, díky bohu.

„Adriane?" vyjekla jsem nadšeně a rozeběhla se z postele, abych po něm skočila. Bylo mi upřímně jedno, že mám na sobě Jordanovo triko, protože tohohle úžasného člověka jsem neviděla dlouhý rok. Chytil mě a objal celou silou, voněl úplně stejně, díky bohu. „Tak jsi mi chyběl," špitla jsem a zabořila hlavu do jeho ramene a ucítila, jak se usmál. „Taky jsi mi chyběla píšťalko," řekl a já se zamračila. „Tohle jsi v tom Thajsku mohl nechat," řekla jsem a slezla z něj dolů. „Co tu děláš?" zeptala jsem se, protože měl v ruce oba kufry. „No nechtěl jsem jet hned na kolej, tak jsem si řekl, že udělám návštěvu, abych vám oběma udělal radost, protože mám suvenýry," řekl nadšeně a já se usmála. „Bohužel Rebecca se teď na dva dny přestěhovala, společně s holkami," řekla jsem a on se na mě nechápavě podíval. „To kvůli té hádce s Jordonem? Promiň, poslouchal jsem," řekl a já ho zatáhla za ruku do kuchyně ke stolu. „Chceš něco k pití?" zeptala jsem se ho a on přikývl. „Chci si udělat čaj, tak chceš čaj?" zeptala jsem se. „Jasně, ale víš co? Hačni si, protože jsi bledá a přijde mi, že sebou za chvíli sekneš," řekl a zvedl se, aby udělal čaj. „No, nemám do toho daleko," špitla jsem a on si povzdychl. „To se toho tolik změnilo?" zeptal se a dal vařit vodu. „Ani ne, vše se stalo během tří měsíců, ale největší zlom poslední dva týdny," řekla jsem a on pozvednul obočí, abych pokračovala. „Přijel nějaký kluk z Norska a dělá na Reb dost oči, a řekla bych, že mu to dost dobře vychází. Navíc Toby se rozešel s Reb, takže je volná," řekla jsem. „Konečně si najde někoho normálního," řekl. „Jo, ale vzala to dost v klidu jakoby se ani nerozešli, nevím je v tomhle dost zvláštní," řekla jsem a on přikývl. „Je to skála no, nedává moc city najevo, ale to my už víme," řekl a já přikývla. „No, ale mě zajímá, co se stalo tobě," řekl starostlivě. „Rozešla jsem se s Jordonem, a mám tě ráda, ale nejsem připravená o tom mluvit. Bude ti to teď muset stačit." „Jak je to dlouho?" zeptal se. „Stalo se to včera, takže to je čerstvé. Dej mi prosím měsíc, a pak to s tebou klidně proberu. Stačí mi, že mi bude dávat zítra Reb přednášku," řekla jsem a on přikývl a zvedl se, aby zalil čaje. Položil hrnky na stůl, ale nesedl si. Došel až ke mně a objal mě, nad čím jsem se musela usmát, potřebovala jsem to. „Víš, že tu jsme pro tebe, že ano?" řekl. „Vždyť já vím, jsem tak ráda, že už jsi zpátky," řekla jsem a objetí mu opětovala. „Vypijeme si ty čaje, co ty na to? A ty mi pověz všechno o Thajsku," uchechtla jsem se a on přikývl a začal.

Pohled Reb

Probudila jsem se na hlasitý budík, který nebyl můj. Nešťastně jsem zaskučela, a slyšela Christiana, jak něco mumlá a vstal. „Já tě zabiju," řekla jsem a hodila po něm tyrkysový polštář. „Promiň, zapomněl jsem, že mám dneska na sedmou," řekl a já protočila oči. „Ten polštář mi podej zpátky. Mám na devátou," řekla jsem a poté na sobě cítila polštář, na který jsem si lehla a s úsměvem nasála jeho vůni. Najednou jsem na svém těle ucítila jeho ruce a vyjekla. „Co to děláš?" zeptala jsem se a on se zasmál. „Nic, jen jsi tak hezky ležela," řekl a já otevřela oči, stál nade mnou a já zčervenala, vypadl i z tohohle úhlu naprosto dokonale. Měl na sobě tričko, ve kterém půjde do školy a já si nemohla pomoct. Chytila jsem ho za triko a přitáhla si ho blíž k sobě. Šokovaně se na mě podíval, ale hned na to se usmál a přiblížil se ke mně, tak že se naše nosy dotýkaly. „Tahle tvoje stránka se mi fakt líbí," špitl, a poté spojil naše rty. Bylo to sladší než med a já si nemohla pomoct, protože jeho rty se začaly pohybovat v pravidelných rytmech. Po chvilce se odtáhl a řekl: „Ani nevíš, jak rád bych tu teď zůstal, ale anatomie je zlo, takže musím," řekl a já ohrnula spodní ret. „Teď se mi bude dobře usínat," řekla jsem, a pak vykulila oči, že jsem to fakt řekla. On se zasmál, vzal si věci a s posledním: „Zatím rudovlásko," odešel z pokoje. Já se otočila na druhý bok, a snažila se zaspat s myšlenkami na to, zda se to opravdu stalo, nebo mám  tak živé sny.

Uslyšela jsem známou hudbu, která opravdu patřila mému telefonu a neochotně se posadila, abych si protřela oči. Neříkám, že se mi zrovna dvakrát chce, ale první přednáška je botanika, a tu si prostě nemůžu nechat ujít. Uklidila jsem mu postel, aby vypadala nedotknutá, a hned na to se přesunula k menšímu zrcadlu na stěně, abych se aspoň trochu upravila. Nakonec jsem se oblékla a letěla do školy, abych stihla ve skříňce vzít poznámky k botanice. Nakonec jsem uznala za vhodné, že kvůli dvěma sešitům se mi nevyplatí zacházet na dalších patnáct minut k nám do bytu, to už si radši budu dělat poznámky na papír, který si přepíšu do poznámek.

Sedla jsem si na obvyklé místo, a čekala na příchod profesora, řekla bych, že dnešní den bude jeden z těch nejlepších.

Po skončení celé výuky bylo něco málo po třetí hodině, a moje práce začínala přesně ve čtyři. Doufala jsem, že vše stihnu, jak mám, abych mohla být v osm večer na koleji a objala Christiana. Pane bože, co se to se mnou děje! Řekla jsem si sama pro sebe a začala si uvědomovat, že mi Christian přeci, jen není tak lhostejný, jak bych prvotně řekla. Po obědě jsem nasedla do auta a snažila se, co nejrychleji dostat do kavárny, kde na mě čekala spolupracovnice, od které přebírám posledních pár hodin.

Zaparkovala jsem a odebrala se zadním vchodem, abych se převlékla a vzala si vše potřebné. „Ahoj, tak jsem tady," pousmála jsem se a ona mi vše předala, a poté i odešla. Lidí tu bylo málo, ale většina lidí přichází kolem šesté hodiny, což je hodina před zavírací dobou. Bohužel dneska mi je přednější čas s Christianem než pár korun na víc na dýškách.

Práce mi utekla, a konečně jsem zavírala i dveře kavárny s menším překvapením v papírovém pytlíku. Vzala jsem si na svůj účet dva druhy nejlepších zákusků, které se pečou přímo tady, a jsme jimi vyhlášeni. Doufám, že bude Christian rád, protože jsem měla hrozně dlouho v plánu ho tu vzít, ale nikdy jsem nenašla čas. Nasedla jsem zpátky do auta a podívala se na telefon, kde jsem měla pár zpráv od Chriss a mámy. Rozklikla jsem prvně Chriss a přečetla si je. „Jsem v pořádku, příště mi dej aspoň vědět, že nedojdeš. Doufám, že nebudeš v jiném stavu. Mám tě ráda." Hned jsem ji odepsala: „Neboj se v jiném stavu nejsem. Promiň, ale přijde mi, že dnešní den utíká až neskutečně rychle navíc jsem dneska vzala směnu, za tu novou holku, která to tu prý nějak zamotala s účty. Takže teprve teď jedu domů z práce. Mám tě ráda. Zítra se uvidíme," odeslala jsem svou zprávu a rozklikla kolonku od mámy. „Ahoj zlatíčko, ani se nám neozveš doufám, že jsi v pořádku. Nezapomeň, že o víkendu je tátova oslava, chtěla bych abys poprosila tu vaši kouzelnou pekařku o nějaký malý dort, nebo zákusky. Je to na poslední chvíli, ale byla bych ti vděčná, naše pekařka nám to na poslední dny odřekla, protože je nemocná. Mám tě ráda, a těšíme se na tebe v pátek večer," přečetla jsem si zprávu a našla jsem číslo na naši pekařku, abych se ji zeptala, zda si najde čas na upečení dortu pro tátu. Budeme obě doufat, že si čas najde, protože zakázek máme dost, ale na druhou stranu se snaží vyhovět všem, takže podle mě nebude problém. „Dobře mami zeptám se ji, avšak nic neslibuji. Těším se na vás," odeslala jsem zprávu a rozjela se směr Christian.

Úplně mi vypadlo, že nemám klíče od koleje a budu doufat, že je Christian online, protože mě nenapadlo si vzít ani jeho číslo. Vytáhla jsem telefon s nadějí, že mi přijde otevřít. Řekla bych, že dneska nade mnou stáli všichni svatí, protože mi odepsal během pár sekund, že už jde dolů. Objevil se u dveří a zamával mi přes průhledné sklo. Ukázala jsem na kliku a on dělal, jako by vůbec nevěděl o čem mluvím. Ukázala jsem na papírový pytlík s dobrotami a on nadzvedl obočí. Vytáhla jsem jeden ze zákusků, a to jste měli vidět tu rychlost otevření dveří. Vešla jsem dovnitř, ale nedovolil mi projít zpět. „Něco mi dlužíš," řekl a já se podívala do jeho očí, které zářily i přes tmu na kolejní chodbě. „Tak snad to sníme, až v pokoji ne?" řekla jsem a on zakýval hlavou. „Mluvím o něčem jiném," ušklíbl se a já nechápala, o čem to mluvil. „Cože?" zeptala jsem se, on si povzdychl a přitáhl si mě k sobě blíž. Hned mi došlo, o čem celou dobu mluvil. Pár sekund na to a moje tělo opět poznalo, ten nepopsatelný požitek z jeho rtů. „Na tohle bych si zvykl hned," špitl na mých rtech a já se pousmála.
Já říkala, že vnitřně cítím, že tohle bude jeden z mých nejhezčích dnů.

Vítej Adriane, teď jsi součástí tohohle cosik. Teprve teď začne pořádná zábava. 
Vaše názory?
Vaše Chriss <3