Ten pravý (Dokončeno)

„Není to tak, jak to vypadá," zvedl se, a začal vše uklízet.

Pohled Rebecy

Cestou k jeho pokoji jsem byla nervózní, čím dál víc, kdyby se mnou nebyla Chriss, vzdala bych to a nechala mu, jen zprávu, že to posral. Jo říkáte si, jak velký strašpytel jsem, ale nedokážu tomu čelit, protože jsem mu už několikrát podlehla, i přes to, že jsem to byla většinou já, co to utnula. Chriss šla tiše za mnou, a rozhlížela se po domě, kde se objevila poprvé. Jeho dveře byly otevřené a z pokoje se linula odporná vůně, která mě škrábala až v krku. „Slíbil mi, před rokem, že tohle se už opakovat nebude," pomyslela jsem si, a je možné, že jsem to řekla i nahlas. Z pokoje se ozývaly hlasy, a mě píchlo u srdce, když jsem zaslechla dívčí smích. „No to snad ne," pomyslela jsem si a otevřela dveře dokořán, hned na to jsem ze sebe vydala šokující vzdech. Čekala jsem cokoliv, ale tohle opravdu ne! Během sekundy udělala totéž Chriss, když v tom se na nás strhly oba pohledy, Tobyho a té druhé. Černovlasá dívka vykulila oči, a hned si otřela nos od bílého prášku. „Reb?!" vyjekl, a tu věc, co držel v ruce, opatrně típnul, aby si to mohl znovu zapálit. Proto to tu tolik smrdí. „Neříkal jsi, že jsi s tím skončil?!" vyjekla jsem a ta holka se zvedla z postele. „Ehm, tak díky Toby. Já se ti pak ozvu," řekl a já měla chuť ji vyrvat všechny ty přidělaný vlasy. „Vypadni ty smažko," vyhrkla na ni Chriss, což mi způsobilo menší úsměv na tváři. „Není to tak, jak to vypadá," zvedl se, a začal vše uklízet. „Přestaň!" zařvala jsem a obě jsme se přesunuly do pokoje. „Bože, ty jsi vážně idiot. Věděla jsem, že nestojíš ani za její pohled, ale udělat ze sebe tohle?" ukázala Chriss na jeho vybavení, které leželo na stříbrném podnose. „Slíbil jsi, že s tímhle svinstvem přestaneš!" mluvila jsem dost nahlas. „Vždyť to nic není," sykl a usmál se. Byl zhulenej, nedalo se s ním normálně mluvit. „Za to, že mi lezeš do telefonu, a navíc mi lžeš, abys s tou, ani nevím, kdo to byl, mohl tohle praktikovat, je konec! Definitivní!" zařvala jsem mu do tváře, a Chriss se uchechtla. „Ty jsi vážně ubožák," řekla a opřela se o skříň, kde mu rostla jedna z těch rostlin. „Jejda," řekla jsem a sebrala mu stříbrný podnos, který držel v ruce, aby to schoval. „Ne! Reb! Víš, jak moc to stojí?!" vyjekl, když jsem mu to sebrala. Měl vážně dost pomalé reflexy. „To mě, ale vůbec nezajímá," řekla jsem klidně, když do mne žduchla Chriss. Tím mi napomohla tác převrátit na zem. „Kurva!" vyjekl a snažil se to sebrat ze země, ale pochybuji, že se mu to podaří. „Reb, prosím. Neopouštěj mě. Spolu jsme lepší. Přísahám, že přestanu," začal vzlykat, a já vykulila oči. „Tohle s ním děla ta tráva. Takže Reb, jdeme," řekla Chriss a já přikývla. „Nic jsem s ní neměl, přísahám," vzlykl a mě to rvalo srdce. „Toby, prosím. Přestaň, smiř se s tím, že tohle ti už nikdy neodpustím," špitla jsem. „Proč jsi mu psal Toby?" zeptala jsem se ho. „Protože bylo jasné, že tě chce," řekl a podíval se mi do očí. Tak moc jsem ho chtěla praštit, a zároveň obejmout. „Byl to můj kamarád, a ty jsi všechno zničil!" vyjekla jsem a cítila narůstající knedlík v krku. „Reb! Jdeme," řekla Chriss přísně. Natáhla se po květině, kterou shodila na zem, čímž se rozbila na několik kousků. „Tohle se ti vrátí Rebeco!" zařval, a hned na to jsme odešly z domu přímo do auta. Sedla jsem si na místo řidiče, a začala zhluboka dýchat. „No, tak to ne. Zpátky řídím já," namítla Chriss, a já to uznala, jako dobrý nápad. Vyměnily jsme se, a hned na to vyjela směr domov. Nedokázaly jsme ani jedna mluvit, totálně nás to dostalo.

-

Sedly jsme si obě do mého pokoje, kde se dalo napětí krájet. „Nechceš si jít dát sprchu?" zeptala se Chriss. „Možná by mi to pomohlo," pousmála jsem se. „Dobře, tak se osprchuj. Já udělám něco k jídlu, a poté si popovídáme," řekla a já přikývla. Sebrala si oblečení a zalezla do koupelny. Vím, že bych o tom mluvit měla, ale nemám náladu na nic. Představuji si scénáře, které se mohly stát, když jsem tu nebyla. Třeba bere i tvrdé drogy, nebo mě s tou holkou podváděl. Moje oči naplnily slzy, a já si připadala jako malý uzlíček nervů, který se potřebuje rozmotat. Oblečení jsem položila na odkládací místo vedle umyvadla, a opřela se o něj, abych se na sebe podívala. Nedokážu pochopit, o co vlastně těm klukům jde. Moje vlasy ztrácely lesk, moje tvář byla bledá, a moje pomněnkové oči byly podlité krví. Nedalo se na mě dívat, v tuto chvíli jsem měla, jen kousek od totálního nervového zhroucení. Celou dobu vše držím pod pokličkou, jenže nastal moment, kdy se všechno dostalo do bodu, kdy se to nedá vydržet. Moje tvrdá skořápka zažívá velice silné poškození. Svlékla jsem se a postavila se pod teplou sprchu. Moje myšlenky se podobaly tornádu, jedna za druhou se mi objevovaly, před očima. Přes vzpomínky s Tobym, které nahradily pochyby o našem pevném vztahu, přes Christiana a jeho ztracenou důvěru ve mně. Jediné, co mi ještě chybí, jsou problémy doma, nebo ve škole. Vždycky jsem říkala, že jsem dítě štěstěny. Potřebuji si o tom promluvit s Adrianem, protože chci vědět i jeho pohled.

Vaše názory?
Toby a drogy, bohužel -> It's true.
Vaše Chriss 🌙