Ten pravý (Dokončeno)

,,Myslela jsem, že dneska umřu," vyjekla Chriss a posadila se vedle mne.

,,Začíná přednáška," řekl a otočil se zpět. To nebylo, ani ano, ani ne. Bylo to spíš: Nechci s tebou mluvit, pokazilas to. Jenže to není, jen má chyba. Chápu, že moje lhaní, nebo spíš utajování pravdy tomu nepomohlo, ale takovou scénu dělat nemusel. ,,Myslela jsem, že dneska umřu," vyjekla Chriss a posadila se vedle mne. Adrian se posadil vedle Christiana. Pozdravili se a dali se do řeči. Jistě, že. ,,Proč?" zeptala jsem se ji. ,,Měli jsme poslední hodinu pitvy tento ročník. Ujel mi skalpel," řekl a ukázala mi obvázanou ruku. ,,Jak ti mohl ujet skalpel?" zeptala jsem se šokovaně a prohlídla si obvaz, který byl nasáknutý krví. ,,Něco jsem řešila s Adrianem a nedávala pozor. A skalpel je extrémně ostrý, takže i malé škrábnutí krvácí hrozně dlouhou dobu. Řízla jsem se přímo do dlaně, přes celý její povrch, takže ta rána má asi sedm centimetrů, ale naštěstí není tak hluboká. Vyzkoušela jsem si první pomoc a dostala dobrou známku za zvládnutí situace," usmívala se, jak kdyby vyhrála jackpot. ,,Takže neumřeš?" řekla jsem a zamrkala, abych to nějak vstřebala. ,,Ne, ale měla jsem na mále," ušklíbla se. ,,Ne, neměla," zasmál se Adrian a ona protočila oči. ,,Je to škaredá rána, ale neumřela by díky ní," podotkl a podíval se Chriss do očí. ,,To je fuk, chtěla jsem to trošku zdramatizovat," řekla a zamračila se. ,,Tvoje vypísknutí v celé laboratoři bylo luxusní natolik, že drama netřeba," zasmál se a Christian se přidal. Všichni u toho byli, jen já ne, protože můj vztah ke krvi. Ona teče a já sebou šlehnu o zem. Zjednodušeně. V tu chvilku, kdy chtěl Adrian ještě něco dodat vešel profesor s pokynutím, až si připravíme poznámky. Budeme opakovat na zkoušky. 

-

Počkala jsem si na správný moment a vyšla ze třídy ve stejný moment, jako Christian. ,,Christiane, stůj!" řekla jsem, když se vydal cestou na svou přednášku, která se neslučovala s tou mou. ,,Co je, Reb," povzdychl si a otočil se. ,,Proč se mnou nemluvíš," povzdychla jsem si. ,,Protože se necítím na to, abych s tebou zrovna teď vedl konverzace," vyjasnil a založil si ruce na prsou. ,,Měl bys mi věřit, vždyť víš, že bych s ním už nikdy nic neměla, když mám tebe. Oba víme, jak moc tě miluju. Jak moc miluješ ty mě," špitla jsem a cítila narůstající knedlík v krku. Podíval se na mě soucitným pohledem. Tohle není dobrý. Své ruce dal na můj pas a přitáhl si mě blíž k sobě. Mé tělo se začalo třást pod náporem emocí, které jsem nedokázala ovládat. Cítila jsem se, jako časovaná bomba, která neustále tikala čekající na svůj moment, aby napáchala škody. Opřel si čelo o to mé, i když to pro něj muselo být extrémně nepohodlné. Hladil mě po zádech a čekal, než se moje tělo vzpamatuje z toho třesu. ,,Reb, miluju tě, ale sama vidíš, jak moc to skřípe. Proto si myslím, že by bylo dobré si dát pauzu," špitl a já neměla slov. Moje hrdlo vyschlo a začalo mi v něm neskutečně škrábat. Přitiskl své rty na mé čelo a po chvilce se odtáhl s menším úsměvem na rtech. Otočil se o sto osmdesát stupňů a vydal se na svou přednášku. V tu chvíli byly moje nohy rychlejší než moje myšlenky a utíkaly z univerzity, co nejdál dokázaly. Moje přednáška začala před třemi minutami. Zajímalo mě to? Ani náhodou. Doběhla jsem k lavičce v parku a nemohla se nadechnout. Nebylo to během, to ani náhodou. Moje hruď se svírala a moje hrdlo bylo suché, jako sahara s obrovským knedlíkem, který se tam chtěl zabydlet. Vytahlá jsem z batohu láhev vody, ale místo toho, abych se napila jsem trochu vylila na zem. Třes. Třásla jsem se zimou, i přes to, že venku bylo nádherné letní počasí. Zhluboka jsem dýchala a snažila se vstřebat celou situaci, která se odehrála. Moje oči byly zaplavené slzami, ale na hlasité vzlyky jsem neměla sílu. Vzdala jsem to. Celý den jsem dnes poslala do kopru a pomalu se zvedla za účelem dojít domů. Teď, když má Christian přednášky, nebude vědět, že tam jsem a mohu si sbalit všechny své věci. 

-

Odemkla jsem hlavní dveře a ovála mě vůně Christiana. Nos mě zašimral a moje koutky se automaticky zvedly. Zula jsem si boty a prošla se po všech místnostech, abych si sbalila veškeré věci a nenechala tu, ani ponožku. Chce pauzu? Dopřeji mu ji. V kuchyni se válelo nádobí, které jsem se rozhodla pouklízet a nakonec jsem se rozhodla zkontrolovat šuplíky, zda mam i veškeré věci do školy. Otevřela jsem poslední šuplík a zvědavě se podívala na papír, který jsem měla i já v tašce. Ten jeho byl již vyplněný. Přechod na univerzitu v zahraničí. Norsko. Plánuje se vrátit domů, aniž bych něco věděla. Slíbil mi, že pokud se mi poštěstí, tak se mnou odjede do Francie. Odehrála se tu obrovská hádka ohledně lhaní a on sám ke mne není zcela upřímný. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly čas oběda. Páni, ten čas letí. Rozhodla jsem se, že nebudu jen nečinně přihlížet a sedla jsem si do kuchyně s úmyslem na něj počkat. 

Po hodině a dvou šálcích kávy se konečně ozvaly vchodové dveře. ,,Já zase nezamkl?" slyšela jsem a pousmála se. Zamykání vážně není jeho silná stránka. Otevřel je a jeho pohled padl na mě. ,,Reb," povzdychl si a projel si rukou vlasy. ,,Ne, žádné Reb. Mě tu vyčítáš lhaní a utajování věcí, ale to že automaticky po prázdninách odjíždíš do Norska. Mě jako minulo?" zeptala jsem se a položila papír na stůl, aby se na něj podíval. Došel ke stolu a podíval se na mě pohledem, který jasně říkal, že se mu nemám hrabat ve věcích. Stalo se. ,,Mluv," pobídla jsem ho, protože tohle ticho mě ubíjelo. ,,Vyplnil jsem to v den, kdy jsem ti sbalil věci," řekl. ,,Slíbil jsi mi, že zvažuješ univerzitu ve Francii," špitla jsem a podívala se mu do očí, které ukazovaly jasnou nejistotu. ,,Taky, že jsem nad ní uvažoval, před tím, než jsme si dali pauzu. Nebudu to řešit Reb. Jestli se to mezi námi vyjasní, tak samozřejmě, že budu s tebou, ale vytahovat tohle proti mě nebyl dobrý nápad. Teď prosím tě odejdi, potřebuji se učit na zkoušky," řekl a podíval se bokem. Tak chladného jsem ho dlouho nezažila. ,,Jen jsem si přišla pro všechny své věci," vysvětlila jsem vzala si své tři tašky a vyšla směrem k hlavním dveřím. Nebylo to těžké, naštěstí. Auto jsem tu neměla, ale cesta není zas tak daleko. ,,Měj se, Reb," slyšela jsem za svými zády a cítila, jak mě začíná tělo zase zrazovat. ,,Měj se," řekla jsem odhodlaně a zavřela za sebou hlavní dveře. Výtah je snad nejvíc zrádné místo. Moje slzy mě opět zradily zrovna v tom místě. 

Vaše Chriss