Ten pravý (Dokončeno)

Směsice jeho samotného byl pro můj nos naprosto nepoznatelný zážitek.

Nasedla jsem za volant a nervózně stiskla volant, seděl vedle mě a já cítila celou dobu jeho vůni. Nevím, k čemu bych to přirovnala, ale směsice jeho potu, voňavky a jeho samotného byl pro můj nos naprosto nepoznatelný zážitek. Koutkem oka jsem se na něj podívala a všimla si, že netrpělivě čeká až vyjedeme. Nastartovala jsem auto a hned vyjela za Jordym, který je jako první. Christian se natáhl po rádiu a nastavil určitou frekvenci, kde hrála směsice popu. Autem se linulo příjemné ticho, které vyrušilo zvonění mého telefonu. Chtěla jsem se pro něj natáhnout, ale Chris mě plácl po ruce. „Řídíš, vytáhnu ho," řekl a sáhl do mé tašky, kde vytáhl telefon. Náhle zbledl při pohledu na něj a pozvedl pravé obočí, v očích se mu zaleskla emoce, kterou jsem nedokázala identifikovat. Hned mi došlo, co se děje, když mi ukázal, kdo volá. „Zlato" 

„To normálně vypni zavolám ji později," špitla jsem a on najednou nabral barvu zpátky. „Dobře," jemně se pousmál a já se v duchu pochválila. „Sourozenec?" zeptal se. „Ne, kamarádka ze střední. Stále se scházíme," vymyslela jsem si, protože mu vysvětlovat složitou situaci s Tobym dneska nechci, ani nemám v plánu v brzké době. Odložil telefon zpět do tašky a já se cítila zoufale. Moje svědomí mě žralo za živa.

Cesta utíkala rychle, auto jelo rychleji, než jsem očekávala, kvůli častému provozu, který nás většinou brzdí. Projížděli jsme okolím, a před námi se otevíraly všechny krásy San Francisca. Ruch velkoměsta se pomalu, ale jistě měnil na klidnou krajinu, která hrála všemi barvami. Stromy a listí na nich, květy a zvířata, všude kolem. San Francisco si podle mě získá srdce každého. I přes to, že jste cynik nebo mrzout, krása umění, krajin a hudby vás vtáhne do tohoto místa. Já jsem neskutečně ráda, že zde můžu bydlet, protože bych za nic v životě neměnila. San Francisco, je totiž místo pro každého.

Během pár minut jsme se objevili na parkovišti, kde budeme muset nechat naše auta, jelikož na naše místo se autem nedostaneme. „Jak je to daleko?" zeptal se Christian a všichni se na něj podívali. „Je to asi patnáct minut," odpověděl mu Noah a pousmál se. Jde dost vidět, jak je Christian nervózní a není ve své kůži, kolem něj je snad dalších šest lidí, které vůbec nezná. „Ale neboj se, je tam jen jeden kopec," ušklíbla jsem se a Brook s Cloe a klukama šli napřed. Chriss s Jordonem chodí většinou poslední, ale dneska nechali poslední místo ve skupině na nás. Než nás obešli, tak na mě Chriss nenápadně mrkla, přitulila se ke svému vysokému příteli a vydali jsme se na menší procházku. „Jsem celkem nesvůj," vypadlo z něj. „Já si všimla, ale podle mě si ostatní nevšimli. Neznáte se bylo jasné, že nebudeš, tak moc komunikativní," řekla jsem a on přikývl. „Nemohl jsem se upřímně dočkat, přišlo mi, že se mi ve škole vyhýbáš," řekl a já vykulila oči, tak přeci jen si všiml. „Neměla jsem jen tolik nálady, na lidi. Pokud ti to dává smysl," řekla jsem a on přikývl. „Ani nevíš, jak moc dobře to znám. Chriss je v pohodě, ale na mě moc hyperaktivní, očekával jsem tohle i do Jordona, ale ten je takový klidný, je to až zvláštní, že jsou ti dva spolu a nezabijí se," řekl. „On jen vypadá klidný, ale jednou jsem s nimi byla a oba jsou naprosto stejní. Hlavní je, že jim to klape, když jsou sami, ne před davem lidí," řekla jsem, aby pochopil, co jsem myslela. „Jasně, to já jsem taky takový. Třeba s tebou, cítím se sám sebou a prostě spokojeně. Před tvými přáteli jsem spíš klidný až nemluvící typ." „Ono to je škoda, protože jsi ve skutečnosti vážně fajn, a teď si představ, že jim něco vyprávím, a poté jsi potichu. Ale je mi jasné, že to bude chtít trochu času," povzbudivě jsem se usmála. „Jo, podle mě nebude nějaký problém, všichni vypadají opravdu sympaticky," hned, jak to dořekl jsme se ocitli na našem místě. Most šel vidět celý a ten výhled, byl dech beroucí. Vedle mě jsem uslyšela, takový ten typický výdech, který říká: „Wow, tohle jsem opravdu nečekal," a sama pro sebe se usmála, že mu to vyrazilo dech. 

Cloe, Brook a kluci si sedli blíž k okraji a dívali se na výhled. Jordy s Chriss se procházeli kolem srázu, ale v dostatečně bezpečné blízkosti, než se usadili kousek dál od nás, aby měli soukromí, ale zároveň byli ve středu dění. Já s Christianem jsme si sedli kousek dál, aby se necítil tolik nesvůj. Sedla jsem si na připravenou mikinu, kterou jsem si vzala jen kvůli tomu a seděli jsme vedle sebe. „Jsem rád, že tu jsem. Že tu jsem, s tebou rudovlásko," špitl a poté chytil mou ruku do své. Moje srdce poskočilo a já měla chuť ho držet do konce dnešního dne, do konce dalšího týdne, nechtěla jsem ho pustit nikdy.

Rebeco! Tohle se přeci nedělá!
A co vy? Rozumíte ji, nebo naopak vůbec?
Vaše komentáře mě velice těší <3 
Vaše Chriss