Ten pravý (Dokončeno)

,,Nebo můžeš na týden přijet do Francie," dodala jsem.

,,Co?" zeptala jsem se a došla k němu blíž. Dýchal zhluboka, jakoby měl za chvíli vybuchnout. Jeho tvář nabrala karmínovou barvu. Co se to sakra děje? ,,Tys byla s tou smažkou?!" vyjekl a já se na něj podívala šokovaně. Došel, až ke mě a s nechutí v očích se na mě díval. ,,Jen jsme šli na oběd," řekla jsem klidně. ,,Na oběd? Byla jsi pryč pět hodin," řekl klidně s falešným úsměvem. Rukou si prohrábl vlasy a znovu se na mne podíval. Neviděla jsem v jeho očích nic jiného než vztek. ,,Jak dlouho jste se domlouvali?" zeptal se. ,,Vím to asi měsíc," řekla jsem a sklopila pohled. ,,A proč jsi mi to neřekla?" podíval se jinam, a poté na mě. ,,Myslela jsem. Chtěla jsem ti to říct, jak jsem přišla," povzdychla jsem si a podívala se mu do očí. Jenže v momentě, kdy se naše pohledy setkaly, cuknul. ,,Jistě," usmál se falešně a odebral se do svého pokoje. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se ho, když držel v ruce tašku. Mou tašku. ,,Nevěřím ti Reb. Tohle tu už jednou bylo, pamatuješ?" řekl a já cítila, jak mě pálí slzy v očích. ,,Christiane, co to děláš?" vyjekla jsem a vzala mu tašku z ruky, kde už bylo pár mého oblečení. ,,Spala jsi s ním?" zeptal se. V tu chvíli mi praskla veškerá trpělivost. ,,Tohle si o mě myslíš!" zvýšila jsem hlas a on se na mě nechutně podíval. ,,Nic jsem s ním neměla. Zkus si prvně ověřit informace, než se budeš chovat, jako naprostý idiot," řvala jsem po něm, což mu sebralo veškeré slova. Měla jsem strach a cítila obrovskou bolest na hrudi. Proto jsem řvala, byl to způsob obrany. Vzala jsem si ještě pár věcí a naposledy se na něj podívala. Seděl na posteli a díval se do telefonu. Neobtěžovala jsem se s nějakým loučením, tohle tady už bylo, když si myslel, že jsem byla s Adrianem sama. Byla s námi Chriss a chtěli jsme podniknout něco ve třech. Doma mě čekala neskutečná žárlivá scéna. Zavřela jsem hlavní dveře. Sekundu po tom, co se za mnou zavřel výtah to bylo, jako časovaná bomba. Moje oči už se nedržely a záplav slz se dostal na povrch. Nemohla jsem tomu uvěřit, že jsme se dokázali pohádat kvůli takové hovadině. Spíš mě zasáhlo to, že si myslel, že bych byla schopná něco s Tobym mít. Vyběhla jsem z panelového domu a sedla si na místo řídiče. V takovém stavu způsobím nehodu. Snažila jsem se uklidnit, což se mi naštěstí po pár minutách podařilo. Zhluboka jsem se nadechla a napsala Chriss ať udělá kávu pro nás obě. 

-

Strčila jsem klíče do zámku a otevřela hlavní dveře. Poskytl se mi pohled na Chriss, která zrovna dávala hrnky na stůl. ,,Co se stalo?" zeptala se nervózně a já si povzdychla. ,,Zase jsme se pohádali," hodila jsem s taškou o zem a ona si mě přitáhla do objetí. Nechci to přiznávat, ale potřebovala jsem ho. ,,Mám tu kávu, tak mi vše povíš," usmála se na mě a já přikývla. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na Chriss, která netrpělivě vyčkávala, co ze mě vypadne. ,,Christian si myslí, že jsem ho podvedla. S Tobym," dořekla jsem to a v tu chvíli se na mě Chriss podívala pohledem, který jsem nedokázala specifikovat. ,,Cože?" nechápavě se na mě podívala a já se pustila do převyprávění naší hádky, včetně oběda s Tobym.

,,Jako takhle," nadechla se a já se napila, již studené kávy. ,,Chápu, že byl naštvaný, také bych byla. Jenže podezírat tě z nevěry, a pak tě ještě vyhodit z bytu je přehnané. Mohli jste si to normálně vyříkat, protože o nic nejde. Chápu, že jsi to s ním chtěla nadobro ukončit, ale vědět to měl. Chyba je na obou stranách. Nepřijde mi to, jako důvod k rozchodu. To by sakra, že přehnal," dořekla. ,,Myslíš?" Měla jsem obavy. ,,Tohle je opravdu hovadina," utěšovala mě a já přikývla. ,,Už jsi odevzdala tu esej?" zeptala se mě. ,,Zítra ji odevzdávám." ,,Kdy budeš vědět, jak jsi dopadla?" ,,Nejspíš do čtyř dnů, ale musím začít řešit ten přestup. I kdybych to nevyhrála, tak musím mít vyplněné papíry, kdyby náhodou," řekla jsem. ,,Kdy bys odjela?" ,,Hned víkend po zkouškách, protože mají letní program pro studenty z různých koutů světa, takže ti pomáhají s jazykem, nebo celkovou přípravou," vysvětlila jsem. ,,Co budu celé ty prázdniny bez tebe dělat?" povzdychla si. ,,Pojedeš domů. přeci jsi už s tátou za dobře," usmála jsem se. ,,Však budeš s Adrianem," ušklíbla jsem se. ,,Ten má v plánu jet do Kanady za rodinou, takže budu muset být měsíc sama, tak či tak," řekla a já se ušklíbla. ,,Kdybys jen věděla, ty trubko," pomyslela jsem si. ,,Tak pojedeš domů," mykla jsem rameny. ,,Nebo můžeš na týden přijet do Francie," dodala jsem. ,,Po tom, co máma umřela je to doma hrozně smutný, proto jsem tam skoro rok nebyla. Všechno mi ji připomíná, takže bych tam nevydržela ani týden. Možná na víkend," usmála se a já přikývla. ,,Ale to s tou Francií zní dobře, přeci jen nebudu mít, co dělat," řekla a já měla nutkání jí všechno vyklopit, ale to bych pak pokazila překvapení. A to nechci. 

-

Ulehla jsem do postele s obrovskou nervozitou. Po dlouhých dvou měsících jsem byla ve své posteli, ve svém pokoji. Ke všemu sama, protože už dlouhou dobu tu bydlí Adrian a Chriss je nasáčkovaná u něj v pokoji. Nebudu to komentovat. Vzala jsem do ruky telefon a čekala zprávu, avšak čekalo tam na mě jen upozornění, které hlásilo nízké procento baterie. Nechala jsem telefon telefonem a odebrala se ke spánku, přeci jen zítra odevzdávám esej a uvidím ho na druhé přednášce.

-

Probudila jsem se na hluk, který panoval z chodby. Podívala jsem se na telefon, který měl posledních pár procent a ukazoval sedm hodin ráno. Za dvě hodiny mi začíná přednáška a oni tu řvou, jak kdyby tu bydleli sami. No vlastně bydlí, protože já tu už oficiálně nepatřím. Neochotně jsem vstala z postele a telefon dala na jeho životabudič. Přesunula jsem se na chodbu a otevřené dveře do koupelny mi dávaly dobrý výhled na ty dva, jak dělají blbosti u umyvadla. ,,Dobré ráno," řekla jsem a oba se na mě otočili s úsměvem na tváři. ,,Dobré ráno," řekli sborově a věnovali se dál čištění zubů. Přešla jsem do kuchyně, abych si udělala šálek kávy. ,,Chcete kávu?" zvolala jsem. ,,Já si dám," zavolala Chriss. ,,Čaj, prosím," ozvalo se za ní. Připravila jsem tři hrnky a podupávala si nohou dokud voda nebyla hotová. Položila jsem vše na jídelní stůl a udělala si něco malého k snídani, přeci jen mám hrozně moc času. Posadili se naproti mně a usmívali se od ucha k uchu. Tohle mi vadí. ,,V kolik ti to začíná?" zeptala se Chriss. ,,Až za hodinu a půl," řekla jsem. ,,My jsme tě vzbudili?" zeptal se Adrian. ,,Ne, nemohla jsem spát," zalhala jsem a napila se kávy. ,,Jak ses vyspala," podívala se na mne Chriss. ,,Ušlo to. Byla jsem nervózní hlavně kvůli té eseji," přiznala jsem. ,,Dávala jsi mi ji číst snad desetkrát. Je vážně dost dobrá, takže klídek. Pokud by to místo nedali tobě, byli by to blázni," usmála se na mě čímž mi dodala špetku odvahy. Po dopití se oba zvedli, aby se mohli připravit, protože jejich přednáška začíná za necelých dvacet minut. ,,Zatím," slyšela jsem od hlavních dveří. ,,Ahoj," pozdravila jsem je a bytem se prolínalo hrobové ticho. Po dopití jsem všechny hrnky dala do dřezu, abych je umyla a sama se přesunula do koupelny, abych si dodala trošku energie. 

-

Vyšla jsem směrem ke katedře profesorky, která právě ukončila první přednášku a nemohla se dočkat, až pošle mou práci. ,,Páni profesorko, tady to je," řekla jsem spokojeně. ,,Moc děkuji Reb, četla jsem ji asi třikrát a stále nemám žádné výtky. Povedla se ti," pochválila mne a já cítila, jak mi rudnou tváře. ,,Hodnocení a celkové výsledky budou do tří až čtyř dnů, ale spíš počítej s těmi čtyřmi. Mají tam opravdu hodně prací," usmála se na mě. ,,Dobře, budu čekat." ,,Hlavně nezapomeň," řekla a podala mi papíry ohledně změny školy na jeden školní rok. ,,Vyplním je, co nejdřív," usmála jsem se. ,,Nespěchá to, jen je neztrať. Stačí to, za ty čtyři dny, ale pak jsou zkoušky a budeš toho mít opravdu hodně," řekla a já přikývla. ,,Děkuji, musím už jít. Naschle," rozloučila jsem se a vyletěla z místnosti, jak blesk. Zaplula jsem do třídy a všimla si, že Christian sedí na svém místě a tupě čučí dopředu. Sedla jsem si za něj na své místo, ale vůbec se neotočil. Jsem si jistá, že mou přítomnost vycítil. Potřebuji s ním mluvit, tohle dohadování a žárlivost, jak ve školce mě nebaví. Zaťukala jsem mu na rameno a on se automaticky otočil. ,,Co?" podíval se na mě červenýma očima. Jsme na tom stejně. ,,Můžeme si promluvit?" zeptala jsem se ho a on se na mě podíval se zvednutým obočím. Prosím, nedělej to ještě těžší!

Blížíme se ke konci. 
Vaše Chriss 🌙