Ten pravý (Dokončeno)

Objala jsem ho a po chvilce se odtáhla.

Nechápala jsem, co tu dělám. Proč tu stojím. Nervózně jsem přešlapovala z jednoho místa na druhé a proklínala jsem se, že jsem nepočkala v autě, než dojde na sjednané místo. Když mi od něj přišla zpráva ignorovala jsem ji další tři dny, ale nakonec jsem si řekla, že ukončit celkovou kapitolu s Tobym je dobrý nápad. Dohodla jsem se s ním v jedné vegetariánské restauraci, kterou jsem navštěvovala, když za mnu jezdil do San Francisca. Měl tu být před čtyřmi minutami a stále tu není. Jestli si ze mne jen vystřelil a nedojde, tak ho zabiju. Na to, že se Rebeca jmenuji! Bylo opravdu příjemné počasí, kdy mne počáteční letní vánek čechral ve vlasech. Lidé kolem procházeli v šatech a kraťasích a já se cítila ještě víc uvolněněji v dlouhých šatech, které končily těsně nad mým kotníkem. Uchechtla jsem se nad vzpomínkou, kdy jsem si šaty kupovala společně s Christianem. Stěžovala jsem si snad týden, že žádné dlouhé šaty nemám, takže se musíme sebrat a jet do obchodu něco nakoupit. Navíc, že sama nikam nejedu a on, jako můj přítel jet musí. 

-

Vlezli jsme do obchodu, kde bylo lidí, jako ryb v oceánu. Naštěstí se tu dalo, aspoň nějak hnout, což nám vyhovovalo. Teda, mě to vyhovovalo. Christianova nechuť z velkého počtu lidí se tu dosti podepsala, ale i přes to mi pomáhal hledat pěkné kousky, aby ode mne měl aspoň na půl rok klid. ,,Reb, co tyhle?" zeptal se, když v ruce držel dlouhé černé šaty z jemného materiálu. Část šatů byla průsvitná. Jednalo se o tři pásky černé síťoviny, které byly v oblasti pasu, takže to vypadalo opravdu svůdně. ,,Tak je drž a já si je zkusím," věnovala jsem mu sladký úsměv, protože jsem věděla, že už mu po pátém obchodě dochází trpělivost.,,Co říkáš na tyhle?" ukázala jsem mu dlouhé žluté šaty, které byly zdobené malinkatými kytičkami různých barev. ,,To by mohlo vypadat dobře, ještě ty rukávy k tomu," dodal, protože byly nadýchané, ale střižené tak, že ramena byla odhalená. Našli jsme ještě pár kousků, ať už šaty nebo různé sukně. Přesunula jsem se do jedné z kabinek. Teda, hned poté, co jsme museli aspoň deset minut počkat. Zavřela jsem za námi dvířka, protože jsem ho vtáhla dovnitř, aby mi pomáhal se zapínáním. Držel všechno oblečení v rukou. ,,Proč to nepověsíš?" zeptala jsem se ho, když jsem se svlékala z sukně a trika, co jsem měla na sobě. ,,Protože mě to nenapadlo," protočil očima a já se uchechtla. ,,Bručoune," řekla jsem a natáhla po něm ruku, aby mi podal jedny z šatů. ,,Prvně ty černé. Můj favorit," podotkl a podal mi je. Oblékla jsem si je a věděla jsem, že je beru. Vzadu mi dopnul jeden knoflíček, a poté si mne celou prohlédl. ,,Mám na to prostě talent," postavil se a své ruce dal na můj pas. ,,To teda máš, bručoune," přitáhla jsem si ho do polibku. ,,Neříkej mi bručoune," ohrnul spodní ret. ,,Jsi protivný, takže budu," usmála jsem se. ,,Protože pořád chodíme po obchodech a máš tolik věcí a stejně to není dost," řekl a smutně se na mě podíval. ,,Však mám jen dvě malé tašky, ve kterých mám dvě sukně a jedno triko," zasmála jsem se nad jeho pojmem tolik. ,,To je fuk. Nakupování je teror," říkal jiným tónem, který mě vždycky rozesmál. ,,No ty můj chudáčku. Neboj tenhle je poslední, a pak už pojedeme domů," řekla jsem a on přikývl a přitáhl si mne do dalšího polibku. 

-
Zbožňuji takové chvilky, které prožíváme každou chvilku. V dálce jsem zahlédla známou tvář v riflových kraťasích a bílém tričku. Byl hubenější, než dřív. Dost se to na něm podepsalo. Vlasy měl ostříhané a už z dálky jsem viděla kovovou věc v jeho nosu, jakoby se z něj stala kráva. ,,Promiň, že jdu pozdě. Zdržel jsem se doma," poškrábal se na zátylku, ale neustále si mne prohlížel. ,,V pohodě, nečekala jsem dlouho," řekla jsem a on pokynul rukou, abychom se šli posadit dovnitř. Sedla jsem si naproti němu a vnitřně cítila, že už teď to byl špatný nápad. ,,Jak se máš?" zeptal se s úsměvem. ,,Báječně, co ty?" zeptala jsem se ho a všimla si jeho rukou, které se začaly třást. Absťák? ,,Už jsem asi půl roku čistý, myslím. Ale mám poškozené nervy, takže se skoro furt třesu, jak kdyby mi byla zima, ale i přes to se mám opravdu dobře," usmál se na mě a já přikývla. Věřím mu? Nevím. Ve chvíli, kdy jsem se ho chtěla zeptat, jak dokázal přestat, přišla servírka. ,,Dobrý den, tady máte jídelní lístky, už víte, co si dáte?" zeptala se. ,,Ještě chvilku," řekl Toby a ona s přikývnutím odešla. ,,Jak ses vlastně z toho dostal?" zeptala jsem se ho a prohlížela si nápojový lístek. ,,No vlastně, hned poté co jsme se rozešli, tak jsem ještě měsíc bral. Bylo to dost na hraně, protože mi to už nepřinášelo uspokojení, ale naopak mi z toho bylo pořád zle a vzniklo mi plno zdravotních problémů. Toho si všimli naši. Pomohli mi se z toho dostat, tak doufám, že už nikdy nezačnu," řekl a já přikývla. ,,Už někoho máš?" zeptal se a já znervózněla. Mám, nebo nemám? ,,Ano, už celkem dlouho," odpověděla jsem mu s úsměvem. ,,Dlouho?" zeptal se. ,,No bude to půl roku," usmála jsem se, protože jsem z toho měla opravdu radost. ,,Ach tak. Jsi šťastná?" zeptal se. ,,Víc šťastná, ani být už nemůžu. A co ty?" zeptala jsem se ho. ,,Nechci vztah. Vzhledem k tomu, že jsem stále v programu jednoho antidrogového centra. Je tam jasně zakázáno mít vztah, abychom se nerozptylovali od léčby a celkově se soustředili na sebe. Scházím se s jednou holkou. Právě z toho centra, ale oba respektujeme pravidla, protože jsme na tom byli oba špatně," vysvětlil. ,,Tak aspoň se můžete společně motivovat. Když na to nebudeš sám, nemusel bys do toho opět spadnout," řekla jsem. ,,Doufám v to," řekl a v tom se vrátila servírka, která se nás ptala na naší objednávku. ,,Já si dám domácí ledový čaj a vaši denní nabídku," usmála jsem se na ni. ,,Dám si to samé," řekl Toby a ona si vše zapsala a následně odešla. ,,Co jsi teda chtěl, Toby?" zeptala jsem se ho. ,,Ukončit tu kapitolu v dobrém," řekl. ,,Takže si dáme oběd a konec?" zeptala jsem se ho. ,,Pokud to tak chceš, tak ano," řekl a nadechl se. ,,Ale nepřijde mi špatný nápad být v kontaktu. Nemyslím, že bychom mohli být nejlepší přátelé, ale chápeš," dodal. ,,Jo to chápu. Nemám s tím problém, pokud to nebude nikoho omezovat," řekla jsem a usmála se na slečnu, která nám donesla naše nápoje. Automaticky jsem se napila. Byla jsem z něj nervózní. ,,Ten tvůj přítel s tím neměl problém?" zeptal se a já se zasekla. Neví to. Doufala jsem v to, že mu to dneska řeknu, až se vrátím. ,,Neměl. Říkal, že mi věří. A ať se hlavně vrátím v pořádku," usmála jsem se a napila se. Lhaní mi nikdy nešlo. Řekla bych, že moc dobře věděl, že tohle byla lež. 

-

,,Moc rád jsem s tebou dneska byl, Reb," řekl s úsměvem, když jsme se na parkovišti loučili. ,,Také jsem ráda, že jsme se sešli. Doufám, že ti léčba vydrží a dostaneš se zpátky do formy," usmála jsem se na něj. ,,Děkuji. Budeme doufat oba," usmál se a rozevřel svou náruč. Váhala jsem, přeci jen, proč bych to po tom všem měla dělat? Nakonec jsem povolila. Doufala jsem, že je to naposledy, co ho vidím v hodně brzké době. Objala jsem ho a po chvilce se odtáhla. ,,Tak ahoj, Toby," řekla jsem a sedla si na místo řidiče. Už chci být doma. Viděla jsem, jak mi ještě mává a pak už v dálce zmizel. Kapitola Toby je uzavřená. 

Odemkla jsem vchodové dveře a s úsměvem na rtech jela výtahem nahoru. Nemohla jsem se Christiana dočkat. Nejen, že musím zítra odevzdat napsanou esej ohledně soutěže, ale domluvili jsme se, že se spolu budeme učit na zkoušky, které nás čekají za necelé tři týdny. Strčila jsem klíč do zámku a otevřela hlavní dveře. ,,Jsem doma," řekla jsem a odložila boty do botníku. Všimla jsem si, že Christian sedí v kuchyni a nepřítomně hledí do čisté zdi. ,,Chrisi?" zavolala jsem na něj a on se na mě podíval vražedným pohledem. ,,Že jsi byla s ním?!" vyjekl naštvaně, přičemž se postavil. Naháněl mi strach.

Vaše Chriss 🌙