Ten pravý (Dokončeno)

„My už si nemáme, co říct," řekl chladně, a následně se postavil.

Pohled Chriss
„Adriane," povzdychla jsem si, a on hned pochopil, že o tom mluvit nechci. „Jasně, až budeš chtít, tak si promluvíme," pousmál se a já přikývla. „Jak se cítíš?" zeptal se. „Jak kdyby mě kus chyběl," špitla jsem a na líčkách cítila kutálející se slzy. „Neplakej, nestojí ti za to," špitl a přitáhl si mě do dost nepohodlného, ale za to účinného objetí. „Jedeme pro to jídlo," vzdychla sem a on se uchechtl. „Jídlo je lék na všechno," prohlásil a po nastartování auta, odjel z tohohle parkoviště hrůzy. V kapse mi začal vibrovat telefon, a Adrianův pohled se přesunul na mou kapsu, ale hned se vrátil k cestě. „Pokud to je on, tak to číslo smažeš," řekl přísně a já přikývla. Byl to on. Moje reakce byla jasná, tipla jsem to. Následně jsem se přesunula do kontaktů a jeho číslo poslala na procházku do zapomnění. „Pomůžeš mi pak vyčistit telefon?" zeptala jsem se ho. „Ehm, jo jasně. Všechno, co tam je s ním, smažeme," řekl a já se usmála. „Děkuji," špitla jsem, a poté sledovala měnící se okolí San Francisca. Dneska vykoupím všechno, co bude sladké, protože to srdce bolí víc, a víc.

Pohled Reb
Vytočila jsem jeho číslo už po třetí, ale žádná odezva. Začala jsem si dělat starosti, jestli mu něco není, ale to jsem hned zahnala. Nechala jsem telefon, telefonem a přešla do kuchyně pro něco k jídlu. V tom se ozvaly klíče v zámku, a já vytáhnutý jogurt vrátila zpátky. Otočila jsem se a viděla ve dveřích moji blonďatou kamarádku a za ní stál ten dlouhán z Thajska. „Adriane," pousmála jsem se a přešla ke dveřím, abych ho objala. „Reb," pousmál se a objetí mi opětoval. „Chriss mi vyprávěla něco málo, ale tak snad nám povíš víc," pobídla jsem ho a pomohla jim s taškami do kuchyně. „To jste nakupovali na měsíc?" zeptala jsem se, a položila tašky na stůl. Byly celkem tři. „Podle mě nám to vydrží, tak týden," řekla Chriss, a začala něco hledat v tašce. „Vykoupila snad veškeré sladké, co tam bylo," uchechtl se. „No a co?" ozvala se a usmívala se jako sluníčko, protože v ruce držela čokoládovou tyčinku. „Je ti jasné, že mě do fitka tahat nebudeš?" řekla jsem ji, protože na něj čas nemám. „Ne, donutím Adriana," mykla rameny, a Adrian se zatvářil překvapeně, což mě rozesmálo.

Probudila jsem se na hlasitý zvuk mého budíku a nesouhlasně zavrčela. Natáhla jsem se pro telefon a všimla si, že postel Chriss je uklizená, a Chriss nikde. Protáhla jsem se, a nakonec i odhodlala ustlat. Otevřela jsem dveře z pokoje a uslyšela, jak Chriss s někým volá. Přešla jsem do koupelny, avšak pořád byla zabraná do hovoru, že mě ani neslyšela. „Jo dobře, stejně nám dneska odpadla přednáška patologie, tak se můžeme sejít," řekla, a já doufala, že nemluví s Jordym. Začala jsem si čistit zuby, a poté jsem uslyšela jen, jak položila telefon na stůl. „Dobré ráno," řekla s úsměvem, a postavila se vedle mě, aby si také vyčistila zuby.

„Musím se zeptat," vyhrkla jsem při oblékání džínů. „Ehm. Na co?" zeptala se, když se také oblékala. „To jsi volala s Jordonem?" zeptala jsem se jí a ona si povzdychla. „Ne, jeho ignoruji," odpověděla mi. „Tak kdo?" ptala jsem se dál. „Potom ti vše povím, ale teď to je hrozně složité, a navíc na dlouho. Naše přednáška začíná za patnáct minut," řekla a já si povzdychla.

-

Vracela jsem se ze své přednášky sama, protože Chriss dneska končila o hodinu dřív. Na oběd jsem dneska neměla náladu, protože Toby se mi ještě stále neozval. Moje myšlenky se rovnaly tornádu, nemohla jsem myslet na nic jiného, než byl Toby a Christian. Navíc, taky máte takový pocit, že je vidíte všude? Přímo teď ho vidím u našeho vchodu, jak sedí na schodech, a vedle něj sedí Chriss a, počkat... Nebyly to jen moje myšlenky a představivost, byl to opravdu on. Šokovalo mě vidět ty dva sedět vedle sebe, a přitom se o něčem horlivě bavili. Bylo mi jasné, co je jejich téma. Když si mě Chriss všimla nehla ani brvou, byla úplně v klidu. Po chvilce se mi podíval do očí i Christian, avšak jeho pohled mě zasáhl u srdce. Nebyla v něm ta jiskra jako před tím, ale bolest a chlad. Snažila jsem se pousmát, ale místo toho jsem se divně zatvářila, a on svůj pohled přesunul na Chriss. „Ahoj," řekla jsem. „Ahoj," řekla i Chriss a já se podívala na Christiana. Podíval se na mě, ale nic neřekl. „Nemohla bych s tebou mluvit? Prosím," řekla jsem celkem zoufale, a cítila, jak se celé mé tělo třese. „My už si nemáme, co říct," řekl chladně, a následně se postavil. Jeho věta mě zabolela u srdce, jak nikdy a já ucítila slzy v očích. Podívala jsem se mu do očí, ve kterých měl slzy a jeho pohled byl, jak kdyby šlehal blesky. „Já ti pak zavolám," řekl k Chriss a ona jen přikývla. „Christiane, prosím," špitla jsem a cítila, jak se mi v krku tvoří brambora, která mi zabraňovala víc mluvit. „Rebeco, přestaň," řekl s nechutenstvím v hlase, a já cítila slzy v očích. „Christiane, přestaň," řekla Chriss, on přikývl a odešel.

Nikdy bych neřekla, že budu tak blízko mé hlavní, nebo druhé hlavní postavě. 
Mám vás ráda!
Komentář s pocity potěší!
Vaše Chriss