Ten pravý (Dokončeno)

„Počkat! Cože?" nechápavě jsem na ni hleděla.

Pohled Rebeccy

Naše chvíle byla přerušena silnou ránou dveřmi a následným vzlykotem, oba jsme vytřeštili oči a zvedli se, abychom zjistili, co se děje. Na zemi seděla Chriss, jako hromádka neštěstí a plakala. Rvalo mi srdce ji takto vidět. Christian ji vzal do náruče, a odnesl ji na její postel. Ta když si uvědomila, co se stalo, vykulila na nás rozmazané oči a omlouvala se, že nám pokazila den. „Nic jsi nepokazila," špitla jsem a pohladila ji po ruce. „Co se stalo?" zeptala jsem se a ona se podívala na Christiana. „Nemyslím to nijak osobně, jen si dávám na takové věci pozor," odpověděla na jeho výraz a on přikývl, ale přerušila ho, když chtěl odejít. „To je fuk, stejně by ti to Reb řekla, nebo by ses to dozvěděl od lidí, protože lidi jsou svině," mluvila bezcitně a v jejích očích šla vidět bolest. Hned mi došlo, o co jde. Jordon. „Podváděl mě," špitla skoro neslyšně, až po pár sekundách mi došlo, co vlastně vypustila z úst. „Počkat! Cože?" nechápavě jsem na ni hleděla, protože jsem si myslela, že Jordna známe obě dost dobře. „Viděla jsem ho s nějakou černovlasou holkou, která byla určitě škaredá," rýpla si do ní schválně, ale chápala jsem to. „Jsi si tím jistá?" zeptala jsem se jí a ona přikývla a utřela si slzy. „Bolí to," řekla se vzlykem a já poslala Christiana pro odličovací tampónky a vodu, snad pochopí, že nechci normální vodu. „Viděl tě?" zeptala jsem se. „Jo, volal na mě, ale já. Utekla," řekla a já se pousmála. „Adrienové mučení se ti přeci, jen k něčemu hodilo," ušklíbla jsem se na ní a ona se také usmála. „Přesně na to jsem myslela, když jsem utíkala domů," přiznala. „Nemůžu se dočkat, až se Adrian vrátí, protože přišel o tolik věcí, které mu musím říct," povzdychla si a já přikývla. Když tu teď dlouho není, chybí prostě celé partě. Je to zvláštní, jako bychom se ani nedokázali na dlouhou dobu oddělit. „Přemýšlela jsem, že bych jela domů, ale nechci to řešit doma, když už pomalu plánovali svatbu. To bych nezvládla to vysvětlovat zase znova."
„Ty chceš být sama?" zeptala jsem se ji a v tom se objevil Christian, naštěstí to pochopil správně a Chriss si to s menším úsměvem přebrala, aby se odlíčila. „Potřebovala bych, tak dva dny být sama v bytě. Holky nebudou mít problém, a ty mi tu zas tolik nevadíš," řekla. „Díky," uchechtla jsem se a ona protočila oči. „Vždyť víš, že jsem to tak nemyslela," špitla a já přikývla. „Můžeš jít ke mě," řekl z ničeho nic Christian a my se na něj obě podívaly. Chriss se pousmála, ale v mé hlavě byl zmatek a zároveň touha to zkusit. „Můj spolubydlící je stejně doma, protože onemocněl, takže mám postel na víc, pokud teda chceš," řekl nervózně a v jeho tvářích se objevila karmínová barva, která mě donutila se usmát. „Dobře, ale za dva dny se vrátím, protože v tom nemůžeš být sama," řekla jsem. „Dobře, ale dva dny chci být opravdu sama, z přednášek se omluvím, a zavřu se tady na příštích osmačtyřicet hodin," řekla a já přikývla. „Nechci vás vyhazovat, ale nemůžete ten den dokončit u tebe Chrisi? Chtěla bych si lehnout a zažít intimní chvilku, jen se svou postelí," řekla, čímž Christiana rozesmála, a já se jen podívala na něj, aby toho nechal, protože není vhodná chvíle. Nad čímž vykulil oči, a hned ztichl. „Sbalím si věci, a pak půjdeme," zvedla jsem se ze země a dala si do tašky pár věcí, které nutně potřebuji. „Po škole se tu stavím, to přežiješ ne?" zeptala jsem se ji a ona přikývla. „Můžeš prosím jít čekat na chodbu?" zeptala se ho Chriss a on poslušně odešel. „Díky Reb, nechci tě vyhazovat," řekla a začala se převlékat do domácího oblečení. „Upřímně, mi to nevadí, a když to potřebuješ, tak to chápu, ale za dva dny prostě spolu něco podnikneme," vzala jsem si tašku s věcmi, přešla blíž k ní a objala ji. „Mám tě ráda, ty trubko jedna," řekla jsem ji, nad čím se pousmála, poté zamumlala něco na způsob: „Já tebe taky, nezapomeň zamknout, a použijte gumu." Klasická Chriss.
Doufám, že se to nijak nezvrtne, nepotřebuji řešit další zmatky v mé hlavě.

Další kapitola je tadyyyyy
I luv ya