Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Chlapci a dívky nesmí sdílet stejný pokoj

Od chvíle, co jsem tomu idiotskému vedoucímu svěřila svou hůlku, se radši neopovažuju ani na slovo. Nejenže se bez hůlky cítím jak bez ruky, ale taky mě ten kluk za mnou naprosto psychicky vyčerpal, že mlčky nechávám Jamese, aby mě bombardoval svým životním příběhem, či co, u čehož jen nepřítomně zírám z okna.

Black se zjizveným za mnou vedou debatu o tom, že musej nějakýmu Filchovi a jeho smardlavý kočce hrozně chybět, a popravdě je poslouchám víc, než Jamese. Občas se i uchechtnu, když slyším, že si přehrávají nějaký z jejich školních průserů, ale jinak zachovávám nepřítomný výraz.

,,Vezměte si všechny své věci a hlavně tu nic nenechávejte, tímhle autobusem pojedeme až zase za měsíc," promluví Ken do megafonu po neuvěřitelných dvou hodinách mlčení a já se konečně s nadšeným výrazem otočím na Jamese.

,,Už tam budem?" Vyhrknu a on, zaražený změnou mé nálady, přikývne.

,,Vypadá to tak, dle Tichošlápkova naříkání, že si už dlouho nezapálil," uchechtne se, načež já na něj vrhnu široký úsměv. Netuším, kdo je Tichošlápek, ale je mi to v tuhle chvíli naprosto jedno. Potřebuju na vzduch, v těch blbejch rukavicích mám úplně zpocený ruce.

,,Takže mládeži," zaburácí Ken trochu silnějším hlasem a v tu chvíli autobus se škubnutím zastaví. ,,Jakmile vystoupíte, shromáždíte se támhle v altánku, kde budete čekat na rozdělení do chatek. Zavazadla vám tam dopravíme."

V autobuse začne panovat zmatek. Všichni v jednu chvíli vylétnou ze sedaček snažíc se procpat k otevírajícím se dveřím. Držím se zuby nehty Jamese, který se rve dopředu k východu, protože taky nevypadá, že by chtěl strávit ještě nějaký čas v téhle železné sauně.

,,Pospěš, Routo!" Vyjekne a za ruku mě táhne z malých schůdků autobusu, než pod sebou konečně ucítím měkkou trávu. Zhluboka se nadechnu a už pomalejším krokem následuju Jamese ke dřevěnému altánku.

Proč tu musí být všechno ze dřeva? To můj malý problém vůbec neusnadní!

,,Takže, děcka. Řeknu vaše jména a čísla chatek, vy si vezmete klíčky a poklidně se přesunete do svého nynějšího bydliště, je vám to jasné?" Objeví se tam žena, které může být tak dvacet pět a odhaduju ji na nějakou z mnoha vedoucích. Vezme kus dlouhého pergamenu, do kterého pohlédne, a začne číst jména. Ignoruji je.

Pohlédnu vedle sebe a překvapeně otevřu pusu, když zjistím, že James už tam není. Místo toho sedí vedle trojice kluků, ž nichž je jeden Black, a zasněně zírá na dívku s ohnivými vlasy. Ta si právě bere klíčky a spolu se třemi dívkami se přesunuje do chatky číslo osm.

,,No a poslední dívčí chatka číslo jedenáct. Angela Forbesová, Leslie Reyersová, Ashley Kennedy a Mackenzie Doylová," zaječela do megafonu hnědovlasá vedoucí a mně přejede po zádech mráz. Poslední holčičí?

Vrhnu na ni zděšený pohled, ale ona mě přehlédnu a dál se věnuje rozřazování, u čehož jmenuje jen samá chlapecká jména. Děsí mě ještě víc, že jsem ještě neslyšela jméno Black nebo Potter.

,,Poslední čtveřice bude bydlet v chatce číslo třináct. Remus Lupin, James Potter, Sirius Black a Routa Macauleyová. Rozchod!" Začne rolovat pergamen, ale já se nemám ani na krok. Jen jako přikovaná stojím a s otevřenou pusou na ni zírám, jako by jí přeskočilo. A taky že jo!

,,To. To přeci nejde! Ona je holka!" Vykřikne Sirius, u čehož se mi zhoupne žaludek. Když se na něj otočím, vypadá stejně zděšeně a zaraženě jako já. Ale aspoň v něčem se shodneme - nejde, abychom byli my dva spolu na chatě.