Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Nebuď srab

,,Jsem vyřízená," prohlásím a dramaticky padnu na Removu postel, ačkoliv vím, že nutně musím do sprchy. Celé dopoledne jsme věnovali teorii lektvarů a odpoledne jsme hráli zápas ve famfrpálu. Mít Jamese v mužstvu se vyplatí vždycky.

Tudíž jsem pochopitelně špinavá, zpocená a odřená na všemožných místech, ale rozhodně to stálo zato. Remus dopadne, těžce oddechujíc, vedle mě, až se matrace prohne, a zavře oči. Vypadá ještě vyřízenější než já.

Začnu se šourat ke skříni - cestou úspěšně překročím Siriuse, který si ustlal na zemi a usmívá se od ucha k uchu - než v ní najdu pyžamo a nějaký ručník a zamířím do koupelny. V automatických pohybech se zaseknu teprve až když se svléknu.

Opřu se o studenou dlažbu v koupelně a kriticky se zahledím na svůj odraz v zrcadle, počítám všechny nedokonalosti. Počítám jizvy, počítám zbytečnou šířku navíc. Nakonec se nad tím jen hořce uchechtnu a vlezu do sprchového koutu, chvíli ještě hledajíc šampon, jímž bych se mohla umýt.

Se samolibým úsměvem zvolím Siriusův.

Doprovázena mým tichým pobrukováním pustím vodu a chvíli jen zaraženě zírám do zdi, než mi dojde, že takhle voda nevypadá. Není hustá a tmavě červená. ,,Siriusi Blacku!" Vyjeknu a okamžitě sáhnu po ručníku, kterým se snažím ze sebe všechnu tu barvu setřít.

Přímo za dveřmi se ozve tlumený smích, než se rozletí a dovnitř vpadne rozjařený Black. Chvíli mě jen nadrženě sleduje, jak se k němu snažím dostat, ale pokaždé uklouznu a jen tak tak to ustojím, evidentně se nemá ke slovu.

Já naopak popadnu sprchu a taky ho tím hnusem dokonale ohodím, až zaječí jako holka a začne si mnout obličej. ,,Ty mrcho!" Zavrčí a začne se ke mě se zlověstným úšklebkem blížit, snad aby mi vzal ten ručník, na volno obmotaný kolem mého těla. Na poslední chvíli mu podklouznu pod paží a dám se na útěk.

Když dosprintuju k plotu, něčí teplé paže mě zezadu obejmou a Sirius si mě přehodí přes rameno. Ladně i se mnou plot přeleze a doskočí do zimy na druhé straně, až se zachvěju a on si mě radši podebere do náručí.

Díky barvě k sobě lepíme jako dva magnety, které se za žádnou cenu nechtějí pustit. Nechápavě pohlédnu do jeho andělského obličeje zahaleného do tmy a poznám, že se usmívá. ,,Siriusi, co to-" vlastně ani nevím, na co se chci zeptat, tudíž nejspíš udělá správně, když mi přitiskne palec na rty.

,,Tiše," zamumlá něžně, ,,omlouvám se za tu barvu. Chtěl jsem s tebou jenom bejt o samotě a neměl jsem koule tě o to požádat." Protočím nad ním očima a zachumlám se do jeho objetí.

Přestanu vnímat to, že se rozešel nebo se se potichu směje tomu, jak usilovně mu tisknu hlavu k hrudi, abych mohla poslouchat jeho srdce. Najednou mu všechno odpustím, všechny vylomeniny a hnusný věty na mou osobu. Jsem zas jenom já a Sirius.

Otevřu oči až ve chvíli, kdy stane na louce vedle jezera, kde jsme se byli onehdy s přáteli koupat. Postaví mě na zem a se slovy: ,,Čekám na tebe ve vodě," poodejde a začne se svlékat ze špinavého oblečení.

Kůži mi polije horko. Dýchání se mi samovolně zrychlí do trhavých nádechů a ruce v rukavicích se mi třesou. Posadím se do trávy a hlavu skloním mezi kolena, jelikož mi začíná být trošku na omdlení, u čehož se samozřejmě modlím, aby se na mě neotočil.

Chvíli se zamyslím, jestli by bylo divné jít do vody v osušce, zvlášť když se tak zoufale potřebuju umýt od barvy. Obličej mi hoří studem, ale stejně se nakonec vytahuju na nohy se slovy: ,,Nebuď srab," a rozejdu se vstříc klukovi napůl ponořenému ve vodě.