Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Válka mezi vedoucím a zrzavou fúrií

Najdu si poslední volnou dvousedačku a spokojeně se posadím k oknu, doufajíc, že si sem nikdo nesedne. A když už, tak někdo normální. Nerada bych seděla vedle nějakýho debila.
Zadívám se z okna a když v davu uvidím Dona, zběsile mu zamávám. On si mě ale nevšimne, protože se baví s nějakou jeho obdivovatelkou.

Vždycky mě štvalo, jak se za ním hnaly holky.

Z přední části autobusu ke mě dolehne nějakej šramot, tak se vykloním do uličky, ale v zápětí lituju, že jsem to udělala. Jsou tam oni, dlouhovlasej něco vyřvává s oslnivým úsměvem na celej autobus, za ním jde nějaký zjizvený kluk, kterej vypadá na tenhle tábor až moc opatrně.

Na jeho záda je nalepený obtloustlý chlapec - divím se, že tou uličkou vůbec projde - s dýňovou paštičkou v ruce a asi půl metru za ním si vykračuje ten brelatej, kterej vypadá jako by někoho hledal.

Nasupeně přimhouřím oči a ten vepředu sebou škubne, ač se kouká na úplně jinou stranu než jsem já. A pak se naše pohledy na milisekundu střetnou. To já uhýbám pohledem první a při dalším pohledu z okna se modlím, aby si ani jeden z nich nesedl za mnou.

Ale pořád je po očku sleduju. První dva kluci ze čtveřice si sedají přímo za mě, což naprosto ignoruju, tlouštík si sedá za nějakou starší holkou a brejloun, ten se zastavuje u holky přede mnou. Má úplně stejnou barvu vlasů, jako já a výraz, že nejspíš bude zvracet.

,,Ne, Pottere! Vedle mě je už obsazeno, jestli nevidíš!" Zavrčí holka a ukáže na blondýnu vedle sebe. Ta se taky mimochodem tváří, jakoby byl nějakej hnus. Potterovi klesnou ramena a s poraženeckým výrazem se rozhlíží po jiném místě.

Úsměv se mu ale vrací, když uvidí že volné místo je přímo za jeho vyvolenou. Vedle mě.

,,Můžu si přisednout?" Zeptá se tiše s trochu úchylným úsměvem. Trochu zaváhám, ale nakonec mu to dovolím. On sebou přímo hodí do sedačky, až se opěradlo prohne a podle výkřiku jednoho z kluků za náma usoudím, že ho udeřila do nosu.

,,Jsem James, James Potter," podá mi ruku a já ji stisknu se slovy: ,,Routa Macauleyová."

,,Zvláštní jméno," podiví se.

,,Mám ho po jedné žluté bylince," uchechtnu se a pak se zazubím, což ho nejspíš přivede do rozpaků.

,,Abych se ti představil," odvede téma jinam. ,,Jsem nejlepší famfrpálový chytač na světě, nejnadanější žák z Bradavic a všichni mě milujou, až na ni," ukáže na sedadlo před sebou, kde sedí ta až moc hezká zrzka, ,,a největší problém je v tom, že tu miluju já."

,,Hm," brouknu a vrhnu na něj nervózní úsměv. Tohle bude dlouhá cesta, to vám garantuju.

,,Proč nosíš ty rukavice, když je venku takový vedro?" Zeptá se po tom, co si mě řádně prohlédne, a zaujatě si změří moje dlaně. Já se ale naopak pořádně napnu, u čehož přemýšlím, jak co nejvíc nevinně zalhat.

Autobus sebou ale škubne, až Jamesovi spadnou brýle a on se s tichým doprdele sehne a začne je nahmatávat. A já mohu děkovat Merlinovi, že mě v tom nenechal. V jednu chvíli jsem přesvědčená, že to nechám bejt, ale pak se stejně sehnu za ním pod sedačku.

,,Tady máš, Jamesi." Prodám mu brýle a s nezaujatým výrazem se podívám před sebe. Už žádné rozhovory, prosím.

,,Omlouvám se ti za něj," promluví po pár minutách a já se na něj s překvapením zas otočím. Na tváří mu spočívá nervózní úsměv, rukou si masíruje zátylek a v očích mu žhne. Musím zatřepat hlavou, aby se dokázala podívat jinam. ,,Myslím Siriuse, nevím, co to do něj vjelo," dodá.

,,No, asi má plný koule," nadhodím bezmyšlenkovitě a James vedle mě se smíchem přikývne. Chce ještě něco říct, ale ozve se hlas vedoucího, kterej začne mluvit do tý věci, co si předtím tahal všude s sebou.

,,Jestli se ještě dnes chcete dostat na místo, zavřete klapačky, abychom mohli začít," řekne trochu ostřeji a já spatřím, jak se James vedle mě ošije. ,,Takže, všechny vás tu srdečně vítám, na osmém ročníku tábora pro problémové dospívající čarodějky a kouzelníky, a jestli jste čekali, že to bude očistec, budu vás muset zklamat. Právě jedete na tábor plný zábavy, jeho cílem je ukázat vám, že to jde i jinak než pruděním dospěláků."

Lehce drcnu do mýho spolusedícího, který si zrovna namotává na prst pramen vlasů té holky před námi. ,,Hej, Jamesi, co to drží ten. Ehm. Muž. V ruce?" On se jen uchechtne nad mým zakoktáním a odpoví mi: ,,To je megafon. Taky nechápu, proč ho má, když umí kouzlit."

,,Doufám, že spolu prožijeme pohodový měsíc a nebudeme muset řešit žádné přestupky, jako předešlé roky," dopoví vedoucí, ehm teda Ken, jak už se mi s bratrem představil, a já mám pocit, že pohledem zaplul za mě k Siriusovi, ke klukovi, co mě srazil.

Automaticky mi vyletí ruka vzhůru, ukazujíc na vedoucího prostředníček, a James vedle mě se zahihňá. Asi nad tím buzerantem smýšíme stejně.

,,Schovej si svůj prostředníček, Routo," Ken si povzdechne, ale nijak jinak to neřeší, jakoby to očekával. Navíc, kdo by se divil, když je tu plný autobus průserářů, někdo to musel udělat. A mám ten dojem, že jsem tímhle promluvila za všechny.

,,A co když vám řeknu, že jsou mi vaše rady u prdele?" Vykřiknu na jeho osobu a on nenápadně zalape po dechu. Nevím, co to do mě vjelo. Asi dobrá nálada, že konečně můžu prosadit svůj názor.

,,Kluci, tohle začíná bejt sranda, první den tábora a už tu můžeme sledovat válku mezi tím kokotem a holkou, která si s ním libově vytírá prdel," šeptne James směrem ke klukům vzadu a já se ušklíbnu.

,,Routo, doporučoval bych ti chovat se co nejslušněji, pokud nechceš hned první den na táboře dostat trest."

,,Nerada vám ničím iluzi, ale už jen to, že se na vás musím koukat je za trest."
Kluci za mnou se začnou tiše smát a já se už ani nesnažím skrýt vítězoslavný úsměv. Celý autobus ani nedutá jak se všichni snaží, aby jim neuteklo jediné slovo.

,,Routo, nemysli si, že jsem nebyl obeznámen o všech těch průšvihách, které jste provedla, a také o tom, že jsi podpálila ředitelnu v Kruvalu. A když už jsme u toho, možná by nebylo na škodu prohlédnout tě, jestlipak u sebe náhodou nemáš věci, které do tvých kapes nepatří, viď?"

Přimhouřím oči a ledově klidným hlasem dodám: ,,Na to přece nemáte právo!"

,,Ale ovšem, že mám, Rue," prohlásí, v tu chvíli já vstanu ze sedačky a s plameny v očích, - což se mi děje vždycky, když se naštvu - kterých si, doufám, nikdo nevšiml, na něj zařvu: ,,Ale rozhodně nemáte oprávnění říkat mi Rue!"

,,Klid. Budu jako vedoucí, který věří, že má ty nejlepší táborníky, tedy doufat, že u sebe nic nemáš," zářivě se na mě usměje a čeká další námitky. Já ale místo toho nasupeně dosednu do sedadla a zírám před sebe.

,,Já bych ji nechal prohlídnout, tomu, že u sebe nic nemá, fakt nevěřím," ozve se ten za mnou, Sirius, a já na něj vrhnu ten nejhnusnější vražedný obličej, jakej dokážu.

,,Starej se o sebe, nafrněnče, nikdo se tě na nic neptal! Mimochodem, já aspoň nesmrdím jako továrna na tabák, jako ty," otočím na něj a přitom zatínám pěsti, až mi bělají klouby.

,,Začala sis," zašeptá skoro až svůdně těsně u mého ucha, do kterého mě trochu kousne. Já se ošiju a odstrčím ho od sebe co nejdál, načež se zas otočím a už jen sleduju Jamese, jak něco pořád mele k tý holce před náma. Myslím, že ji nazval Evansovou.

,,Tak, teď si od vás vyberu vaše hůlky, jelikož je to tábor zásadně bez hůlek," prohlásí Ken po chvíli a postupně mu je dečka ve předu začnou dávat.

,,Kámo, ta holka je fakt hodně dobrá. Vypadá to, že ti jen tak k nohám nepadne," zamumlá kluk vedle Siria a já se nepatrně ušklíbnu. Trefa do černýho.