Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Nevíš, o čem mluvíš

Mám pocit, že jsem spala hrozně dlouho - tělo mám ztuhlé, jako kdybych se za celou dobu ani nepohnula. Mysl mám omámenou a pomalou; v hlavě mi závratně víří podivné, barevné sny - sny a noční můry. Jsou tak živé. Děsivé i nebeské, všechno smíchané dohromady v bizarním zmatku. Ten sen ve mně silně přetrvávalá - dokonce si dokážu vzpomenout na jména v něm. Ale nejpodivnější, nejsilnější pocit z toho snů není hrůza. Je to až převratné štěstí.

Je těžké ho pustit a probudit se. Ten sen se nechce dát odsunout do trezoru, kam odkládám sny, ve kterých odmítnu znovu účinkovat. Bojuju s ním, zatímco moje mysl se pomalu propracovává k bdělosti a zaměřuje se na skutečnost.

Něco teplého se zlehka dotkne mého čela.

Přitisknu oči pevněji k sobě, je mi jasné, že se každou chvíli probudím a sen bude pryč, ač mi to přijde všechno až moc skutečné. S odevzdaným povzdechem rozlepím víčka, abych tu iluzi rozehnala.

,,Ach!" Zalapu po dechu a zakryju si oči pěstmi. Ve snu jsem asi zašla fakt moc daleko a teď mě moje mysl doběhla.

Trvá mi neméně než půl vteřiny uvědomit si, že jsem se nejspíš zbláznila, takže přeludy asi v tomhle stádiu nebudou nic neobvyklého. Znovu otevřu oči - a Sirius z mého snu tam stále je, jeho obličej se sklání jen pár centimetrů nad mým.

,,Vylekal jsem tě?" Zeptá se úzkostlivě tichým hlasem a zděšeně sleduje, jak měním výrazy. Dvakrát mrknu a zoufale se snažím rozpomenout na poslední věc, o které jsem si jistá, že je skutečná.

,,No tohle, do háje!" Vyjeknu najednou. Hlas mám chraptivý od spánku. Sirius nakrčí obočí: ,,Co se děje, Routo?"

Nešťastně se na něj zamračím. Jeho obličej je ještě úzkostnější než před tím. ,,Jsem mrtvá, že jo?" Zasténám. ,,Já jsem umřela během svého snu! Sakra! Tohle bráchu zabije."

Sirius se taky zamračí. ,,Nejsi mrtvá." Zakroutí nade mnou hlavou.

,,Tak proč se neprobouzím?" Zvednu obočí.

,,Ty jsi vzhůru, Routo."

Zavrtím hlavou. ,,Jasně, jasně. To chceš, abych si myslela. A až se opravdu probudím, bude to mnohem horší. Jestli se probudí, což se nestane, protože jsem mrtvá. To je hrozný! Chudák Donathan. A máma a táta.." odmlčím se v hrůze nad tím, co jsem to provedla.

,,Chápu, že sis mě mohla splést s noční můrou," uchechtne se. ,,Ale nedovedu si představit, čím seš tam provinila, abys skončila v pekle. Spáchala jsi hodně vražd, než jsi sem přijela?"

Ušklíbnu se. ,,Zjevně ne. Kdybych byla v pekle, nebyl bys tu se mnou." Povzdechne si. V hlavě se mi rozjasňuje. Oči mi rychle - a neochotně - těkají od jeho obličeje po pokoji a zase zpátky. Začnu si vybavovat detaily. A cítím, jak se mi kůže nad lícními kostmi slabé rozehřívá ruměncem, protože mi dochází, že Sirius je skutečný, že je tady opravdu se mnou a že ztrácím čas, když se chovám jako pitomec.

,,Takže mi Ashley fakt podkopala nohy?" Zeptám se s nadějí, že to byl opravdu jenom sen, ale na odpověď se mi bolestně roztepe čelo. Sirius se zamračí ještě víc: ,,Mysleli jsme, že jsi zakopla.."

V tu chvíli se dveře od chatky rozletí. 

,,No ty vole, ty holky v bikinách byly hustý! Až se mi zvedl a-," začne ječet James přes celou chatku, ale zarazí se, když uvidí mě s Blackem. Nenapadne mě jiná reakce, než mu zamávat jako nějaký postih, u čehož se posadím, ale jemu se jen na tváři roztáhne obří úsměv a hrne se mě obejmout. ,,Prcku! Já se o tebe bál!"