Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Žijme, dokud jsme mladí

Za všechny ostatní aktivity jsme dostali bod, dokonce i za lukostřelbu, ačkoliv se mi podařilo strefit terč až na sedmý pokus. Rozhodně ale zbytek odpoledne nebyl příjemnej - po chvíli pohybu při tanci na nás barva začala zasychat. Takže se na mém těle vytvořila taková tvrdá popraskaná vrstva, která se místy odlupovala a příšerně svědila. Moje vlasy byly asi o deset kilo těžší.

Ken nám nakonec oznámil, že to překvapení je, že půjdeme na výlet. Čekala jsem to teda mnohem lepší, ale dělala jsem nadšenou už jen z důvodu, aby ten proslov co nejdřív ukončil a já se mohla jít osprchovat. Protože pohledy od okolí se čím dál víc stupňovaly.

,,Dneska bude pařba století," zatleská James, když Ken konečně odejde a my se začneme přesouvat z jídelny. Chybí mu brýle, protože jsou natolik od barvy, že přes ně nevidí ani na krok. Takže se trochu motá. ,,Chatky číslo třináct, dvanáct a devět jsou zvány. Pro tebe to platí taky, Routo."

,,Jamie, já nevím," povzdechnu si. Během mé nepřítomnosti v chatce se tam už odehrály tři pařby, takže si úplně nejsem jistá, jestli chci vidět a cítit, jak to tam vypadá.

,,Takhle bude výjimečná, protože jsi zvaná! Prosím!" Pověsí se na mě - tedy, spíš já ho podepřu, protože mále spadne do kopretin. Na chvíli se zamyslím, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec mu to s povzdechem odkývnu. Co by pro něj neudělala.

Rozzáří se a začne skákat metr vysoko. ,,Jó! Ona řekla ano! Kluci, řekla ano!" Vypískne, jako bych snad přijala jeho žádost o mou ruku. Uchechtnu se. ,,Za patnáct minut začínáme!" Vyjekne a já se od nich odpojím, abych se mohla jít převléknout.

Pár chvil po začátku už klepu na dveře svého bývalého bydliště, odkud se ozývá hlasitá hudba. Za lemem podprsenky mám zastrčenou hůlku, pro všechny případy, která mě sice bodá do žeber, ale kouzelník nikdy neví.

,,Ahoj, kočko!" Dveře se rozletí a v nich stojí Holden v celé své kráse. Letmě ho obejmu, aby se neřeklo, než mě vtáhne do opět kouzlem zvětšené chaty. Očividně tady s tou hůlkou někdo podvádí stejně jako já.

Posadím se do křesílka, jelikož přiopilý Holden - začínám přemýšlet nad tím, jestli něco nepil i před začátkem, protože není možné, aby se dostal do nálady tak rychle - se mi ztratil, když jsem se prodírala parketem.

Rozhlížím se kolem sebe a po očku sleduju Rema, který zrovna žádá Dianu o tanec, než, těsně u svého ucha, zaslechnu známý hlas. ,,Napiješ se se mnou, Routičko? Prosím prosím," Zaprosí Sirius a posadí se na opěradlo křesla. Na sobě má bílou košili, již má téměř celou rozepnutou, tak se radši rozhlížím kolem sebe, než aby můj pohled spočinul v jeho výstřihu.

Pak mi dojde smysl jeho otázky a instinktivně se ošiju.

Nemůžu..

Nebo jo?

Doteď jsem se bála, že shořím, protože mi nedocházelo, že mě vlastní plameny spálit nemůžou. Měla bych to zkusit, už jen proto, že jsem každou vteřinou zvědavější. ,,Fajn," kývnu s křivým úsměvem, protože nejhorší, co by se mohlo stát, je, že zapálím chatku. Doufám..

Sirius mě popadne za ruku a dotáhne mě k provizornímu baru, u kterého si hned od barmana vyžádá celou láhev Ohnivé whisky. Podá mi ji. ,,Na tebe, lásko moje," vzdychne a čeká mou reakci. Zakroutím hlavou nad tím oslovením, vždyť je už taky nalitý.

Opatrně se flaškou přiblížím k mým rtům a skoro nepostřehnutelně si usrknu. Celým mým krkem zaproudí šílené štípání, které pokračuje až do žaludku, ale nic víc se nestane. ,,Musíš pořádně, jinak to bude pálit!" Poučí mě Sirius a já do sebe s úšklebkem kopnu pořádnou dávku alkoholu.