Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Pár hloupostí se lehko odpustí

,,Tohle dám," slyším zašeptat Siriuse. Nemám tušení, kde je, ale když slyším jeho šepot, bude zatraceně blízko. Pohotově si kleknu za keř a zvažuju možnosti. ,,Ale bejby, neschovávej se, stejně tě střelím," uchechtne se odkudsi a mně vzteky zrudne jak obličej, tak moje oči. Ze strany kluků, který fandí, se ozve jásot, od holek naopak zlostné mručení. Náhle něco zašustí a když se ohlédnu po Siriovi, pořád nikde není. Zvláštní.

Fajn, když si chce hrát, tak si tedy hrát budeme. Pomalým krokem dojdu k nejbližšímu stromu, zbraň si páskem upevním na rameno a začnu ladně šplhat do koruny. Rozedřu si tím prostředníček na rukavici, kvůli čemuž tiše zakleji a posadím se na jednu z těch tenčích větví, která mě s mým velkým zadkem kupodivu unese.

Podívám se před sebe a málem spadnu dolů. Jak se tam k sakru dostal? Na vedlejším stromě s větvemi propletenými s tím, na kterém jsem já, sedí Sirius, shlíží pod sebe, očividně mě hledá a u toho máchá ve vzduchu nohama. Sedí na jedné z nižších větví, takže mě napadne něco šílenýho.

Chvíli se v duchu dohaduju sama se sebou, že je to naprostá pitomost, ale nakonec se rozhodnu, že to stejně uskutečním.

Vyšplhám ještě trošku výš a po propletených větvích přelezu k němu na strom. Jakoby se držely za ruce, pomyslím si a jemně se usměji. Jakmile se ocitnu několik metrů přesně nad ním, začnu tiše slézat. Musím se držet, abych se nerozesmála, když o mně on vůbec neví. Rukama se pomalu zavěsím na větev asi metr nad jeho hlavou a skočím mu na ramena, přičemž mu obmotám nohy kolem krku a do ruky uchopím paintballku.

On se příšerně lekne a spadl by, kdyby nebyl uvězněn pod mými stehny. Když opět nalezne roznováhu, pustím se rukama větve nade mnou, prohrábnu mu rozcuchané vlasy a skloním se k jeho uchu. ,,Chyběla jsem ti, brouku?" Zašeptám mu do ucha a lehce mu ho zkousnu, kvůli čemuž se trhavě nadechne, neschopen slov.

Ozvou se tři výstřely z mé pistole, což Siriuse odrazí dozadu a já, jelikož se nedržím větve nade mnou, zavrávorám spolu s ním. Cítím, jak stehny kloužu po jeho zádech a pak letím.

Počkat, já fakt letím? ,,Kurva!" Zakleje Sirius, který padá spolu se mnou. Jakoby se celej svět zpomalil a já vnímala jen to, že jsem ve vzduchu. Pak si ale něco uvědomím a vytáhnu hůlku pečlivě zastrčenou pod mou podprsenkou.

,,Aresto momentum!"

-

,,Bude v pořádku?" Ozve se těsně u mé hlavy, ale stejně příšerně daleko na to, abych nad tím mohla nebo chtěla uvažovat. Stejně jako nad tím, proč jsem byla zase evidentně v bezvědomí.

,,Samozřejmě, pane Blacku. Stihla to zbrzdit, ale moc pozdě. Uhodila se do hlavy," prohlásí nějaká žena a já mám nutkání otevřít oči, abych zjistila dění kolem sebe, ale to bych pak byla středem pozornosti já a ne tenhle rozhovor, který rozhodně nechci přeslechnout.

,,Jestli se neprobere do dvou hodin, tak za to zaplatíte, ženská!" Zavrčí Sirius a já ucítím jemné pohlazení v nedokonale ostříhaných vlasech, jen co se matrace pode mnou prohne. Nemám daleko k úsměvu.

,,Já bych byla osobně ráda, kdyby se už ta pubertální nána neprobrala! Zaslouží si to tak, jak to je!" V tomhle hlase rozpoznám vedoucí Mandersovou, kterou jsem neviděla od toho incidentu s dveřmi.

,,Sakra," zakleju tiše, zatímco otevírám oči, ,,já věděla, že mě bude ta stará semetrika stopovat!"

V tu chvíli se ozve radostné vyjeknutí a dotyčný mě obejme, čímž můj obličej překryje tvými tmavými vlnitými vlasy. Mandersová asi nebude jediná, kdo mě vyčmuchal, Black jí v tom byl očividně dost nápomocen.

,,Rue, kurva, Rue, způsobilas mi srdeční zástavu, víš to?!" Utrhne se na mě, jen co mě pustí. ,,A nejen tím, že to na tom stromě byla ta největší pitomost, sice se mi z tebe postavil, ale myslím, že takhle to fungovat nemělo, ale i tím, jak jsi nás málem zabila i zachránila a pak omdlela, umíral jsem strachy a Dvanácterák s Náměsíčníkem a holky a Červíček taky a-"

,,Tiše," zamumlám a přitisknu mu palec na rty, které mi ho okamžitě ohřejí trhavým výdechem. Z koutku přivřeného oka mi vyklouzne slza a on ji bleskurychle setře dlaní, jakoby to byla ta největší samozřejmost v jeho životě. Tímhle už překročil dost hranic a pravidel a donutil mě ho mít ráda víc a víc. Tak, jak bych to sama sobě nikdy nepřiznala - a to je možná důvod k pláči.

,,Omlouvám se," vzdychnu jen a lehce mu pohladím jeho fialové rameno, odkryté díky lehcému tílku, které má na sobě. ,,Můžu ti to nějak vynahradit?"

,,Bože, tohle není dobrý místo na sex, zvlášť když na nás tamta rašple tak hnusně čumí," pobaveně kývne k paní Mandersové, ale já mám co dělat, abych zakryla ruměnec po celém obličeji. Pak mi to ale dojde - na by přece nemohla být u nás na chatce. Takže jsem na ošetřovně a jsem blbá, že si toho všímám až teď.

Pěstí ho praštím ho hrudi. ,,Perverzáku pitomej!" Zamračím se do jeho bouřkových očí, ale stejně se po chvíli musím rozesmát.

,,Slečna Macauleyová potřebuje odpočívat, pokud máte zájem, můžete za ní přijít později, pane Blacku. A tebe bych taky poprosila o odchod, Velmo, jsi tu déle, než potřebuješ," přestoupí k nám najednou nějaká ženská v bílém, kterou jsem nikdy neviděla. Vedoucí se začne s mrčením zvedat.

,,Zůstanu s ní," prohlásí Black tvrdohlavě.

,,Ale pane Backu, za přítelkyní můžete zajít zítra!" Procedí mezi zuby a já na ni vykulím oči. Přítelkyní?

,,Já tu zůstanu, neslyšela jste mě?!" Zopakuje snad víc tvrdě, než je nutné, tudíž žena s povzdechem a poznámkou, že mě nesmí rušit, přikývne. Jakmile se odporoučí, Sirius se spokojeně natáhne vedle mě na postel a obejme mě paží.

,,Myslím, že nemá cenu se tě ptát, jak ti je, hm?" Uchechtne se a sám si odpoví, když uvidí můj výraz. ,,Takže, právě jsem si usmyslel, že moje maličká zrzavá roztomilá Routička potřebuje zvednou náladu," cvrnkne mě, jak malé dítě, do nakrčeného nosu. ,,Chtěla bych slyšet neplechy s klukama v Bradavicích?" Položí spíš řečnickou otázku, protože okamžitě začne vyprávět.

Náš smích musí být slyšet přes celý tábor, když mi vypráví o tom, kolikrát už napálili školníka Filche a jeho smradlavou kočku, povídá o trapasech, které už stihli za těch šest let zažít a že je už mockrát málem vyhodili, kdyby ty události, za které pykali, nebyly vtipné.

Zrovna brečím smíchy nad jednou historkou, když Sirius ztichne a po chvíli pobídne, ať to tu taky okořením nějakým tím průšvihem z Kruvalu. Začnu tedy všemi těmi příběhy za celých šest let, jenže někde u čtvrtého ročníku si všimnu, že Black pohledem přímo hypnotizuje mé rty.

,,Siriusi?" Lusknu mu před obličejem prsty. Zatřepe hlavou, ale pohled nezvedne.

,,Já tě vnímám, mluv dál," zamumlá zastřeně. Nějak se tím nechci zabývat, nevím z jakého důvodu, ale to, že mi visí na rtech, začnu naprosto ignorovat. Ujmu se vypravování o mně a jedné dívce, která mě ze srdce nenávidí, ale když už se schyluje k tomu, co jsem jí provedla, všimnu si něčeho zajímavějšího. Sirius se ke mně pořád pomalu přibližuje, až by se mezi nás nevešla ani moje pěst.

,,Siriusi?" Do hlasu se mi vkrade panika, ale než se stihnu zeptat, co sakra provádí, se zlehka jeho rty otřou o mé. Moje první myšlenka je, že bych se měla odtáhnout, ale kdo by v takové situaci poslouchal mozek. Chytím ho za výstřih tílka a přitáhnu si ho do polibku.

Zanedlouho se začneme unášet vzájemnou přitažlivostí a naše opatrné polibky se stávají čím dál vášnivějšími, když mě Sirius povalí po sebe. V duchu si fackuju za to, co to tu proboha dělám, ale stejně poslouchám, co chce mé srdce.

A moje srdce i přes všechno okolo volá jen Siriusovo jméno.