Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Neuvědomuji si, co mě čeká

,,Routo, řekni, kam bys zařadila tohle?" Pozvedne Sirius obočí a pod regály ke mně pošle malou porcelánovou vázičku, kterou netuším, odkud vytáhl. Rozhodně ji tam měl nechat, protože očividně byla dost dobře zašitá.

Čekala jsem, že za to nechtěné uspání slečny Mandersové dostaneme od Kena trest, na který jen tak nezapomeneme, ale ke konci dne plného uklízení všemožných místností - u některých jsem ani netušila, že tu jsou - mám dojem, že tohle je nad naše síly. A taky dojem, že jetli se ještě jednou natáhnu pro nějakou složku, tak mi upadne ruka.

Když jsme se Siriem umyli nádobí a poklidili celý srub - jeden by neřekl, kolik toho tam lze najít - myslela jsem, že už máme konečně padla. Jen tyhle dvě akce, prováděné od rána, se protáhly do odpolednch hodin. Ale to by nebyl Ken, kdyby nám k tomu všemu nezadal poklidit i celý sklad, když jsme mu včera uštědřili návštěvu. S Blackem jsme si to teda rozdělili - on rovná všelijaký krámy a já skládám složky podle abecedy. 

,,Rozhodně hodně dozadu, ke zdi, a nejlíp asi nahoru," poradím mu první, co mě napadne a pošlu mu ji zpátky. Netuším, jestli v tom má nějaký systém, ale jak vidím, když vykouknu zpoza polic, udělá to přesně tak, jak jsem mu řekla. 

Najednou se ozve siréna ohlašující večeři, která mi dost jasně připomene, jak velký mám hlad. I na Siriovi jde dokonale poznat, jak moc je vyčerpaný, hladový a podrážděný. Velmi podrážděný.

Jak projíždím očima regály, všimnu si něčeho, co upoutá mou pozornost. Krabice plná našich hůlek. Zašátrám v ní rukou, tak, aby nebyl slyšet žádný zvuk, než v ruce sevřu tu moji a zastrčím si ji s blaženým úsměvem do ponožky.

,,Děcka, jste tu?" Někdo zaťuká na dveře skladu, které jsou zamčené, protože se samozřejmě očekával pokus o útěk, kohož odhaduju na Kena, a s kladnou odpovědí přitisknu ucho na dveře. ,,Jen jsem vám chtěl říct, že až budete hotoví, stačí zaťukat na stěnu, která dělí jídelnu a tuhle místnost, protože je opravdu jak z papíru. A kvůli tomu si taky dávejte pozor na jazyk."

,,Já doufala, že nás chce pustit ven!" Zavrčím a zády se opřu o stěnu vedle východu. Když slyším vzdalující se kroky, neudržím se a začnu do těch dveří bušit: ,,Kene, ty parchante jeden, jestli nás nepustíš ven, tak tě zabiju! Rozumíš, zabi-," nedopovím, protože na mých ústech přistane Blackova dlaň, jeho druhá paže mě uvězní k jeho tělo a odnese co nejdál od těch dveří.

,,Přeskočilo ti?" Oboří se na mě. ,,Já už to mám hotový. Ty jsi už u písmena X, takže to rychle dokonči, zatímco já budu ťukat na Kena," ušklíbne se a plácne mě po zadku, což beru jako popohnání a kdybych už nebyla tak vysílená, že málem mrtvá, tak bych mu za to dozajista vrazila.

A skutečně, za pár minut už sedím u stolu v jídelně, pronásledována snad pohledy všech přítomných, které ale ignoruju, protože mám svůj příděl jídla. Black ty špagety hltá stejně rychle jako já, takže u toho alespoň nevypadám divně jediná. 

-

,,Zabírám si sprchu!" Vyjekne s úšklebkem Sirius, když se dobijeme do naší chatky, jelikož Remus s Jamesem, nejspíš pořád zaskočení naším chováním při večeři, odešli dřív a dokonce se nezapomněli zamknout. 

,,Ne, já! Ty vypotřebuješ všechnu teplou vodu!" Zavrčím po něm a sednu si na spodní postel vedle Jamese, sedícího vedle Rema, který mi položí paži podél ramen. Beru tyhle jeho gesta jako samozřejmost, něco, bez čeho se neobejdeme a jsem za ně ráda. Líbí se mi, jak mě vždycky tiskne k sobě, jako kdybych byla jeho a on mě chránil. Poprvý v životě se cítím.. chtěná.