První ranní aktivita je poměrně jednoduchá. Rozcvička. Po snídani. Řekněte mi někdo, jakej debil to vymyslel, abych ho mohla jít zabít. Každý pohyb ze série protahování mě neskutečně bolí a ne kvůli včerejšku, ale kvůli tomu, že jsem nesportovala od chvíle, co mě vyloučili z famfrpálového družstva. Je to už několik měsíců a musím říct, že od té doby si vedou příšerně.
Shrnu to takhle - u rozcvičky musím vypadat jako holka, která po ránu dostala kopanec do zad a ještě k tomu je mentálně retardovaná.
,,Hej, třináctko!" Zvolá instruktorka, nesoucí název Holly, během rozcvičky a mně s Remem a Jamesem probodne pohledem. Říkají nám třináctka hned ze dvou důvodů - protože je to číslo naší chatky a protože je to číslo nešťastný. Vsadila bych se, že to je hlavní důvod.
Vrhnu na kluky zděšený výraz, v duchu se pomodlím a upřu na Holly tázavý výraz. ,,Kde máte Blacka?" Na jeho jméno dá zvláštní důraz a já se po celém těle otřesu. Když na to nikdo nepřišel u snídaně, doufala jsem, že to nechají být, ale přesto mě nezastihla nepřipravenou. James se už nadechuje, že jí to prokecne, ale já ho zvednutím ruky umlčím.
,,Víte, Holly, Sirus včera snědl buchtu, kterou našel v Potterově batohu, a jak se sám vyjádřil, nebyla nejspíš vůbec poživatelná. Je mu z ní hrozně špatně, celou noc zvracel a ráno vypadal, že umře," zapojím do mého výstupu co nejlepší herecké dovednosti, jaké svedu, na které je mi odpovědí jen vráska mezi Hollyným obočím. ,,Chtěl se omluvit osobně, ale neměl k tomu sílu."
,,Děkuju za ohlášení, Routo, půjdu to říct Kenovi. Zatím tu budete všichni naprosto v klidu!" Štěkne po nás a skoro během se začne přesouvat do srubu. A když už jsme si s klukama jistí, že není na doslech, začneme se všichni tři smát a padneme do trávy.
,,Geniální!" Vyjekne Remus během záchvatu smíchu a James začne přitakávat. Celá tahle situace mi připomene, jak jsem před pár lety s bratrem - který v dobu ještě chodil do Kruvalu - sehrála, že mám bolesti břicha, abychom se ulili z vyučování. Když se mě, o pár hodin později, ptal profesor, co mi vlastně bylo, svedla jsem to na první menstruaci.
Ta vzpomínka mě donutí rozesmát se ještě víc. ,,Macauleyová!" Ozve se někde nade mnou načuřený hlas a já vylekaně otevřu oči. James a Remus vedle mě se taky přestanou smát a stejně jako já zírají na Holly, která se tyčí u mě a doslova mě vraždí pohledem. Začnu něco koktat, ale ona mě okamžitě přeruší.
,,Ken říkal, že máš jít dát na Blacka pozor, aby se náhodou.. nezadusil," promne si spánek, ale v tu chvíli mám co dělat, abych si vzpomněla, jak se dejchá, já. ,,Ber to jako tvou dopolední aktivitu - sblížit se s ním, abyste už alespoň vedle sebe nebyli tolik nesnesitelní."
Ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Proč zrovna já mám s tím potrhlým individuem trávit víc času než třeba.. Peter, jeho kámoš? Vrhnu na ni zděšený pohled, ale jí v tváři pohrává vítězství, tudíž se zvednu ze země a začnu se oprašovat.
James se začne hihňat, s čímž okamžitě přestane, když ode mě dostane kopanec do koulí. Hodně dobře mířenej kopanec do koulí. Z hrdla se mu vydere dívčí vyjeknutí a s dlaněmi na svém přirození se sesune k zemi.
Naštvaně dodupu k chatce a vyloženě vletím dovnitř, což má za následek pohled, který jsem úplně vidět nechtěla. A co nedává smysl, docela jsem ho vidět i chtěla. Sirius, bez trika samozřejmě, je na zemi a klikuje. Vždycky, když udělá klik, pohnou se mu všechny svaly na zádech a..
Zastavím se v pohybu, což on udělá taky, protože tím rachotem jsem na sebe strhla pozornost. Vymrští se do sedu a pohlédne mi do obličeje, já ale netuším, jak se tváří, jelikož nemůžu odtrhnout pohled od jeho vyrýsované hrudi. Nejradši bych zvedla ruku a ukazováčkem mu objela každý sval na jeho břiše.
ČTEŠ
Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ
FanfictionDívka narozená s ďábelským darem. Čím starší byla, tím víc v ní ten oheň rostl, šlo to ruku v ruce, jako by to bylo spojený. Bavilo ji, když kolem ní tančil, čímž se dostala do problému a na jeden letní tábor, kde potkala je. Vzorný vlkodlak, ocásek...