Rue Macauley: Fireproof || The Marauders CZ

Příběh Routy Crestové

13+! Varování: V této kapitole se vyskytuje velké množství nadávek a nevhodných částí.

Vztekle hodím batoh s oblečením na jednu ze dvou postelí. Neštve mě ani tolik tahle situace, jako fakt, že já a Sirius jsme klesli z bodu varu pod bod mrazu za deset vteřin. ,,Nemáš tušení, jak moc jsem si přál, aby mě vyhodili. Nemusel bych se na tebe pak dívat," zamumlá Sirius, když dosedne na svou postel.

,,Nápodobně," zasyčím jedovatě a prohrábnu si modré vlasy. ,,Nejradši bych jela pryč, kamkoliv, zapomněla na tebe a-" zaseknu se a přemýšlím nad pokračováním věty, zatímco nevidím, jak po mě Sirius střelí bolestivým pohledem, ,,a vrátila čas, protože kdybych tě nikdy nepoznala, nikdy by se ze mě nestala taková troska. Ničíš mě."

Jestli jsem si myslela, že ho zasáhla moje slova, teď jeho obličej zbrutální. Měla bych se ho bát - je o víc než třicet centimetrů vyšší než já a jeho svaly to jen podtrhují. Kdybych ustavičně nevymýšlela, jak se mu pomstít, a nebo nepotlačovala moje city k jeho osobě, asi bych si všimla, jak krásný je.

,,Já tebe ničím?" Napůl zaječí, asi se snaží krotit se. Tady, na samotce v lese, nás ale jistojistě nikdo neslyší. ,,Já že ničím někoho s tak temnou duší, která už víc ničit nejde? Já že ničím Satanovo dítě?!" Zařve.

Zalapám po dechu. ,,Jak jsi mě to nazval?" Tak, teď jsme nad bodem varu za asi tři vteřiny.

,,Satanovo děcko," vydechne, jako by si teprve sám uvědomil, co to sám vypustil z pusy. Opařeně na něj pohlédnu a zašeptám: ,,Ani nevíš, jak se stydím za to, že jsme se s tebou líbala!" Zakroutím hlavou a nevesele se uchechtnu.

,,Takže takhle to je?! Nejsem pro tebe dost dobrej?" Vyprskne a o dva kroky se ke mě přiblíží, až sebou cuknu a donutím své tělo se odtáhnout co nejdál.

,,Takhle jsem to fakt nemyslela."

,,Tak jak tedy?! Proč říkáš, že se stydíš za to, že jsme se, kurva, líbali?" Naštvaně rozhodí rukama a ještě víc se přiblíží. Kéž by tu teď byl někdo, kdo by mě podržel. ,,Řekni mi, proč se v jednu chvíli chováš jako úžasná, nádherná holka, ale v druhou se chováš jako kráva, která v sobě nemá kousek citu?! Na co si hraješ? A kdo vůbec, kurva, seš?!"

,,Proč se stydím?" Zeptám se nevěřícně. ,,Protože nechci bejt jako každá druhá, Blacku! Všechny ty holky, co s tebou spaly, a já nechci být tak naivní, jako ony! Alespoň v tomhle ne, když už v tolika ostatních věcích. Zamilovala jsem se do pojebanýho Siriuse dokonalýho Blacka, chtěla jsem být s ním, chtěla jsem, aby mě držel za ruku a šeptal mi sladký kecy.

Byla jsem jako všechny ty tvoje obdivovatelky. A co jsem teď? Další zasraná Amy tvýho života! Jsem stejná jako desítky dalších! A to jsem přesně nechtěla!" Ke konci se můj hysterický křik změní na zadržování slz. Tak. Teď už všechno ví.

,,Tys do mě byla zamilovaná?" Vydechne omámeně. ,,Do něčeho, jako jsem já? Do něčeho, co nemá rodinu, je neskutečnej hajzl a sám neví, co vlastně chce? Máš na víc, Routo."

,,Jmenuju se Routa Macauleyová," zamumlám a přitisknu si kolena k bradě. ,,Narodila jsem se pod příjmením Crestová do bohaté mudlovské anglické rodiny. Poprvé jsem začala projevovat své pyrokinetické schopnosti ve věku devíti let, když jsem během spánku nevědomky zapálila postel.

Protože se to stalo za velice zvláštních podmínek, moji rodiče mě přesunuli na kovovou tvrdou přistýlku, u které se ujistili, že na ní není jediná hořlavá věc.

Neustále mě nazývali pyromaniakem a lhářem, zdůvodňovali svá tvrzení faktem, že jsem nikdy nebyla popálena ohněm, který jsem způsobila.